Tiny Tina’s Wonderlands – Recenze
24 dubna, 2022Předpokládám, že mezi hráči se nenajde příliš mnoho těch, kteří by nehráli nebo alespoň neslyšeli o herní sérii Borderlands. O té bláznivé akční hře z prvního pohledu s úžasným cellshaded grafickým zpracováním, ve které na Vás akce čeká na každém rohu a doslova metr po metru na Vás vyskakuje nespočitatelné množství lootu. A pokud jste opravdoví znalci hry od Gearbox Software, tak jistě dobře víte, že malou epizodu zde měla i maličká Tina, jejíž dobrodružství vyšlo jako DLC pod názvem Tiny Tina’s Assault on Dragon Keep, kde jste mohli prozkoumávat temný svět hradů, kostlivců, orků a samozřejmě draků.
Očividně se tahle bláznivá postava hráčům a zřejmě i vývojářům líbila natolik, že si vysloužila vlastní „celovečerní“ titul, který před několika týdny vyšel pod názvem Tiny Tina’s Wonderlands (zkráceně TTW) a už pěkných pár dní mi nedá spát. Pojďme se nejdříve podívat na pozitiva, které nám Tina servíruje.
Určitě jedním z největších plus TTW je to, že si i do vlastního titulu přenesla onu ikonickou cell shaded grafiku, která je dle mého i na dnešní poměry úžasná. Opravdu miluji tenhle styl a Gearbox jsou v něm mistři. Možná na grafickém srdci hry jsou v některých detailech nebo efektech vidět zuby času, protože Borderlands 3, který byl vytvořen na Unreal Engine 4 vyšel v roce 2019 a na stejném enginu běží i TTW, ale to rozhodně nikomu nedává právo tuto hru nijak hanit nebo shazovat. Pořád UE 4 vytváří skvělé efekty, stíny, odlesky i samotné ztvárnění postav a vlastně tak celý úžasný a podmanivý herní svět. Ba co víc, technický stav TTW je prakticky bezchybný. V nastavení na režim kvality na Xbox Series X s plným (110) Field of View, během toho, co na obrazovce probíhal mayhem postav, jsem svým bystrým okem nezpozoroval nějaké zakolísání nebo zaškobrtnutí obrazu.
Dalším kladným bodem, kterému bych se rád chvilku věnoval, je ztvárnění herního světa. Omlouvám se, že jsem takovýto úvod zcela přeskočil, ale abych pravdu řekl, tak jsem plný dojmů a myšlenky mi skáčou jedna přes druhou. Hra se totiž vyloženě nesnaží být kopií původního Borderlands, snaží se přijít s odlišnostmi, ale přesto zůstat věrná předloze. Proto v úvodu potkáváme tři hlavní postavy plus Vás, kolem velkého stolu, na kterém je rozprostřeno deskové pole. Tina zde vystupuje jako vypravěč a Vy, jako nový hrdina hry Bunker and Badasses, což je vlastně varianta Dračího doupěte. Zbylí dva hráči, Valentino a Frette budou neustále komentovat Váš postup hrou. Celý příběh je samozřejmě fikcí a Sci-Fi, který kombinuje středověký svět s automatickými puškami, lasery, roboty a mutanty a kouzelným jednorožcem čistě bílé barvy s hřívou z duhy, že vlastně celé je to tak šílené, až je to úžasné.
Není snad žádným tajemstvím, že děj je prvoplánový a hlavním úkolem je zabít Dragon Lorda. Každopádně, Borderlands jsou spíše koridorovou FPS loot and shoot hrou, kdežto TTW se snaží přijít s jiným přístupem. Jak už jsem o pár řádků výše zmínil, tak deskové pole je de facto hráčův otevřený svět, ve kterém se může volně pohybovat, má-li samozřejmě otevřené všechny zkratky a průchody. Aby to však ale nebylo tak vágní a stejné jako u všech jiných open world her, tak pro přesun mezi jednotlivými lokacemi slouží Overworld, který je zde zobrazen skutečně jako desková hra, po které se pohybuje Vaše zmenšená postavička. Dokonce v rámci tohoto světa můžete sbírat drobné předměty, otevírat ony zkratky nebo přijímat úkoly. A velmi mě těší, že vývojáři tuto featurku neodflákli a dali si práci, aby využití způsobu takového cestování dávalo smysl.
Abych pokračoval v pozitivním duchu dál, tak za zmínku rozhodně stojí rozmanitý svět, respektive ti, kteří ho obývají. Při průchodu hrou byla radost sledovat, kolik různých typů nepřátel hra servíruje. Od lidí, skřetů a dalších humanoidních forem života, přes útočné pavouky, kraby, korýše, až po kostlivce, wyverny a zmutované žraloky. Pestrobarevná paleta jejich vzhledu přidala na „kráse“ a pokud byl čas bojovat jeden na jednoho, vždy jsem pečlivě celou protivníkovu postavu do detailu zkoumal.
Ještě, než se dostaneme k věcem, z kterých jsem byl tak trochu rozmrzelý, tak bych rád vyzdvihl to, jak skvěle se hra hraje. Už na začátku článku bylo zmíněno, že po technickém stavu je za mě hra naprosto v pořádku a v tomto souznění bych chtěl pokračovat i co se týče gunplaye. Je znát, že lidi z Gearbox Software jsou ostřílení veteráni v herním průmyslu a tak si můžete být jistí, že Vám hraní padne do ruky během počátečních minut. Postava jednotlivé pohyby a skoky, přískoky a přeskoky přes překážky provádí precizně a ani jednou se mi nestalo, že bych se v nějakém místě zasekl nebo se odněkud nemohl dostat pryč.
Vrátím-li se zpět na úvod recenze, tak zde popisuji své nadšení z celkového rozhraní hry. To je samozřejmě fakt, který bohužel ale lehce kazí jedna podstatná věc, kterou jsou nesmyslně velký HUD ve hře a veškeré popisky. Ve verzi, kterou jsem hrál, tedy před i po prvním patchi, nebyla bohužel customizace HUDu možná. Nerozumím tomu, proč se vývojáři rozhodli jít touto cestou, ale to, co mi kazilo nejvíce zážitek ze hry jsou opravdu nepochopitelně velké všemožné popisky úkolů, zbraní, ukazatelé zdraví a brnění a tak všeobecně celého menu. Přitom by stačilo přidat do nastavení různou minimalizaci těchto ukazatelů a bylo by vystaráno. Ostatně, já bych toto nastavení osobně dal povinně do všech her.
Také jsem v rámci článku použil slovo mayhem, když jsem mluvil o epických bitvách, které se odehrávají na obrazovce. A tento výraz pro chaos si dovolím tvrdit, že jsem použil zcela správně a tedy hlavně i záměrně. To, že máte proti sobě spoustu nepřátel, je v pořádku, ale co už v pořádku není je neustálé žvatlání Vašich spoluhráčů, tedy nyní mám na mysli příběhové postavy Valentina a Fretta. Rozumím tomu, že tito dva chtějí komentovat Vaše kroky ve hře Bunkers and Badasses a uznávám, že kolikrát jejich komentáře jsou velmi vtipné, ale oni mluví furt. Neustále komentují to, či ono a když do toho přidáte ještě komentáře AI postav, které Vás provázejí jednotlivými questy, tak nevíte, zda máte poslouchat nebo hrát. Takže se samozřejmě stává, že Vám utíká i pointa celého úkolu, protože žvatlání zkrátka pouštíte jedním uchem tam a druhým ven a soustředíte se pouze na frenetickou akci.
Co se týče rozmanitosti vedlejších úkolů, tak je to jako u každé loot and shoot hry. Jsou úkoly zábavné, méně zábavné a některé vyloženě otravné. Určitě nečekejte kvalitu vedlejších questů jaké má Cyberpunk nebo poslední Prey, protože Tiny Tina’s Wonderlands jde úplně jiným směrem. Tyto úkoly a vlastně to platí i pro hlavní dějovou linku jsou tak šílené, že to občas můj mozek nepobíral. Je libo mít za úkol vytvořit vlastní puntíkaté stvoření, co vypadá jako prase oblečené do holčičích šatů, které bude mít za úkol pracovat na tomatovém políčku místní farmářky? Žádný problém. Vyhodit ostrov do povětří pomocí několika masivních raket, kvůli nimž se pak zvedne obří tsunami a promění mořský oceán v údolí, které lze pěšky probádat a bojovat tak proti zmutovaným korýšům? Samozřejmě! A podobných úkolů ve hře najdete nepřeberné množství a jeden je šílenější než druhý.
Z čeho jsem také nebyl upřímně moc nadšený, tak bylo zasazení většiny bojů. Ty neprobíhají jenom v rámci jakéhosi otevřeného světa, ale vlastně po čase hraní zjistíte, že se jedná o místa nebo spíše o arény, kde svedete vždy ten největší a nejtěžší souboj, díky kterému se můžete pak posunout dál. Nevím, zda to byl záměr autorů, ale zřejmě je zde na vině onen Overworld, z kterého právě cestujete do jednotlivých lokací. Díky tomu, že Overworld slouží pro pohyb v imaginárním světě, tak koncové lokace jsou jakými si „stanicemi“, ve hře jsou označovány jako HUBy, pro plnění úkolů. A tento styl nemusí sednout úplně všem, protože klasické příběhové hry, které najednou v dalších dílech nebo spin off titulech byly rozděleny do arén, nedopadly úplně nejlépe. Jako příklad můžeme uvést Gears of War: Judgment, kde se chodilo rovnou čistě z arény do arény a i přes kvalitu, jakou titul měl, tak si neodnesl hodnocení, na které by podle mě dosáhl, pokud by nebyl použit tento styl výpravy.
Na internetu jsem se velmi často v rámci diskusí setkával s dotazy, jak je na tom TTW a hra pro jednoho hráče. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu řeknu, že pokud chcete hrát TTW sami, přijdete podle mě o dobrých 30 procent kvalitní zábavy. Hraní ve více lidech je prostě vždy zábavnější a zrovna zde to platí tuplem. Já jsem hru hrál převážně sám a zhruba po 5 odehraných hodinách jsem začal pociťovat, že hra jednoduše chce, abych si k sobě někoho pozval. Jelikož se jedná o lootovací hru, tak samozřejmě čím těžší nepřátelé jsou, tím lepší vybavení Vám padá. A těžší nepřátelé přichází hlavně s připojením dalších živých hráčů do hry, jelikož se AI postavám zvedne Level Cap a jsou tak těžší k poražení. Na druhou stranu, pokud nemáte žádného kamaráda a ani nechcete se do hry přidat s náhodnými hráči, tak Tiny Tina’s Wonderlands se stále dá skvěle hrát. Jen budete muset poctivě plnit i vedlejší úkoly, jelikož budete potřebovat dobré vybavení a vyšší úroveň postavy na budoucí souboje. Pokud byste si chtěli jenom projet základní dějovou linku, tak rovnou Vám říkám, že odejdete s nepořízenou.
ZÁVĚREM
Co říci závěrem? Snad jenom to, že Tiny Tina’s Wonderlands je skvělou investicí pro ty, kteří by chtěli s celou sérií Borderlands začít a osahat si tak základní mechanismy. Dávkování skvělého humoru a častých narážek na různé tituly je možná až místy přehnané, ale ve svém základu funguje. Určitě budou chvíle, kdy budete mít chuť hru vypnout nebo přeskočit jednotlivé pasáže, ale toto vše bude vzápětí odpuštěno. Naopak pro fandy bude Tina příjemným překvapením a možná i lehkým osvěžením, ale nějakou revoluci samozřejmě čekat nemůžete. Asi to bude na pár let i poslední titul z celé ságy a chce se mi říct, že si rád oddychnu. Největším škraloupem tak zůstává lehce nepřehledné menu spolu s neuchopitelným fontem popisků a občas celková roztříštěnost plynulého hraní. Pokud ale máte partu kamarádů, tak na několik dlouhých večerů máte jistě o zábavu postaráno. Za zmínku také stojí naprosto úžasný dabing maličké Tiny v podání herečky Ashly Burch, známé také jako Aloy z Horizon Zero Down.
8/10
Datum vydání: 25. března 2021 – Potřebné místo na disku: 34,7GB
Distributor ČR: CENEGA Czech
