Iron Harvest + DLC Operation Eagle – Recenze

A je to tady zase – krysy k obědu, krysy k večeři… zákopová noha a cholera. Tenhle tank jim ale nějak přerost, ne? Nemá náhodou nohy? A děla? A kulomety? A proč nevidím slunce? Aha, ono to jde sem… Bylo to tu párkrát v podobě RTS, to ano, a v podobě FPS stříleček je tahle kráva tak podojená, že už se z toho vemena pouze sype písek. Snad ještě horší to potom je s českými filmy inspirovanými tímto obdobím, ale vůbec po mě nechtějte, abych se snažil počítat ty hory dokumentů z celého světa, kterých očividně pořád není dost. Ano, je tu První světová válka, i když… ne tak docela.

Iron Harvest je hra odehrávající se v alternativní realitě, kde v 1. světové měli o něco vyspělejší stroje, než jsou tanky, říká se jim Mechové (nebojte, nejde o ten zelený porost v lese, jde o převzaté slovíčko z angličtiny „Mech“ jako „mechanical“), kteří jsou v některých směrech 20 i více let napřed před udaným rokem 1920, kde má podle všeho hlavní příběh začínat, ale zároveň se vzhledem k využitým technologiím drží ve zvoleném roce. A kde se vzal tenhle nápad německého studia King Art Games na dystopické fantasy dílo? Vše začal polský umělec Jakub Różalski, který na internetu publikoval svou tvorbu s různě propletenými skutečnými i smyšlenými událostmi. Příkladem jsou vlkodlaci a templáři, nordičtí obři ve středověku a nebo právě nacističtí nebo komunističtí roboti procházející se Evropskou krajinou na začátku 20. století. Když v roce 2016 jeho díla zveřejnil herní blog Kotaku, byl zahlcen nabídkami na herní adaptace a nakonec vznikla stolní hra Scythe a nakonec se stal i hlavním umělcem pro hru Iron Harvest.

Hra je novodobým RTS, ve kterém používáme klasické jednotky v systému skupin – neverbujete po jedné jednotce jako třeba v legendárním Warcraftu, pokud tedy nejde o hrdinu nebo Mecha, ale po 5 členném oddílu. Pěší jednotky se verbují v kasárnách a dělí se na útočné a podpůrné. Typy jednotek jako obvykle mají své výhody a nevýhody, a tak si musíte dávat dobrý pozor na rozmanitost vašeho vojska, aby jste na případné slabiny vůči jiným typům nedojeli. Pěší jednotky navíc mohou převzít zbraně jakýchkoliv padlých pěších jednotek a tak se změní jejich odbornost, to je skutečně zajímavou mechanikou, která se v žánru jen tak nevidí.

Místo typických plebejských poklonků jsou budovy stavěny ženisty, kteří navíc mohou stavět zákopy a překážky, kromě obvyklých obranných a produkčních budov, a mají rovněž možnost opravovat mechy. Aby toho nebylo málo, tak je možné ženisty využít také v boji. V kasárnách lze kromě typických pěších jednotek také verbovat posádky se skutečnými stroji z první světové války, jako jsou děla a těžké kulomety, které mají na rozdíl od ostatních jednotek z kasáren lehký pancíř. Mechy jsou potom složitější typy jednotek, kterých je užší výběr a mají jednoznačný úděl, výhody a nevýhody. Vyrábějí se v dílně a slouží k útoku proti pěším jednotkám, ostatním mechům nebo mají podpůrné schopnosti, či slabší kombinaci všeho jako například letecké jednotky. Každá národnost disponuje také jedním speciálním mechem, který má jedinečné využití na bojišti.

V Hlavním štábu je pak možné trénovat základní pěchotu, ženisty a univerzální jednotky, které mají všechny národy stejné. Prozatím je na výběr mezi 4 národy – Polanií, Rusvětí, Saxonií a Usonií. Myslím, že kterými státy se tvůrci inspirovali ve skutečné historii je očividné. Každý z těchto národů má vlastní vzhled jednotek i budov. Suroviny získáváte buď náhodně po mapě, nebo skrze produkční budovy, které jsou také pevně dány. Jediné suroviny jsou železo a ropa, které získáte v dolech a ropných plošinách, kromě možnosti vylepšení k urychlení těžby nejde o nic vyjímečného. Byť jde o mírně zkomolená jména, kontinenty se jmenují stejně a mocenské rozpoložení je také stejné. Je převzato z První Světové Války, která je zde pojmenována jako První Velká Válka.

K dispozici pro hraní jsou kampaně pro 1 hráče, kooperační mise a hry pro více hráčů, které fungují systémem queue, kdy se přihlásíte o hru a čekáte na protivníky, místo toho, aby jste vyhledávali otevřené hry v lobbies, jako v jiných RTS, což beru v rámci multiplayeru jako solidní mínus.

Já jsem svůj hlavní zážitek soustředil na kampaň Polanie, která funguje jako tutoriál pro celou hru a krásně vás do ní uvede a na kampaň Usonie, která je součástí nového DLC Operation Eagle. S úvodem do hry jsem byl velmi spokojený a to říkám jako někdo, kdo na RTS vyrůstal, byť jsem doteď zůstával u těch starší kousků vytvořených před 10 a více lety… Kampaň Polanie se nechová jako obvyklý tutoriál, který vás učí sednout si a strčit si prst do nosu jako kdyby jste hráli svojí první počítačovou hru. Jste ihned vtáhnuti do příběhu jedné z hlavních hrdinek Anny Kosové se svým medvědem Wojtkem, která je jako všechny ostatní postavy velmi realisticky napsaná (až na to, jak rychle Anně začalo být jedno, že zabíjí lidi) a funkce se učíte hezky za pochodu. Nicméně možnost vedení za ručičku a vysvětlení pro tuto hru specifických funkcí si můžete zapnout v nastavení. Dokonce i v ostatních kampaních, né jen v této úvodní.

Všechny mise jsem hrál na střední obtížnost a ani ta se mnou jako ostříleným hráčem strategií neměla slitování. Začínat budovat vlastní bázi pod neustálým proudem jednotek ze 3 nepřátelských základen nebylo zrovna ideální pro mojí druhou hodinu hraní. Nicméně nejhorší bylo během 3 až 4 hodin za mnou a došel jsem k závěru, že by i absolutní nováček měl během této doby znát všechny základy a neměl by mít problém projít jakoukoliv kampaň snad dokonce na první pokus, stačí mít trpělivost a být trochu intuitivní. U mě osobně je ale dost možné, že mi plnění misí trvalo déle právě kvůli tomu, jak uvěřitelné jsou postavy a scénář, a já se tak zase bál, aby mi nikdo neumřel.

Ze zkušeností z této hry ale mohu konstatovat, že vás dokáže svými unikátními vlastnostmi, postavami a příběhem vtáhnout do děje a vy pak zvlášť u Polanie nemáte pocit, že se jen opět mechanicky učíte další generickou RTS založenou na spamování jednotek do strategických pozic. Tomuto nešvaru se hra velmi úspěšně a schválně vyhýbá tím, že každá mise má jiný cíl pro její splnění. Občas máte pocit, že hrajete RPG a to díky tomu, jak jsou mise proměnlivé. Váš zážitek tímto není jen další monotónní povinnost. Mise také zkouší vaše strategické myšlení tím, že nemáte jeden jasně daný způsob jejich splnění a velmi se mi líbila herní mechanika, kdy se můžete krýt pomocí terénu, každým plotem, kládou či každým větším kamenem a né jen díky předem udaným místům. Tedy ne že by šlo o vyslovenou novinku v žánru, ale rozhodně to přidává na atraktivitě, tedy v té míře, v jaké je to zde využito. Terén se chová také přirozeně v tom, že každá překážka skutečně ovlivňuje dohled vašich jednotek na herní mapě. Dalším hezkým realistickým prvkem je rozmanitost způsobu útoků jednotek. Všechny jednotky, které neútočí pouze na blízko mají zvlášť útoky na vzdušné jednotky, či proti pozemním cílům, a tak se například nestane, že si dva vojáci koukají z očí do očí a z bezprostřední vzádelnosti do sebe pálí a následně nabíjí.

První 3 kampaně projednávají trošku skutečnosti se podobající události ve vlastní formou a postupně na sebe navazují.  Poslední rozhodně podobná událost je Polsko-Bolševická válka, která v příběhu Iron Harvest už ale obsahovala mechy, následně je tedy již vše smyšlené, byť se děj dále inspiruje skutečnou historií. Příběh můžeme vidět očima hlavních postav, které mají vlastní motivy a velmi rozdílné pohledy na svět kvůli své výchově a to je důvodem, proč se ženou proti sobě ve jménu jejich milovaných vlastí. Také zde najdeme mnoho politicky motivovaného podtextu, který nás nutí zamyslet se nad tím, co se stalo a co se děje i dnes. V tomto je velký důraz obzvlášť kladen na působení USA v zahraniční politice, v naší minulosti i současnosti.

 Ve hře je tato část soustředěna právě na DLC, které mě tímto zaujalo nejvíce, jelikož i když hrajeme hru z pohledu USA, vše je napsané tak, jak na ně jistým konsenzem nahlíží svět a jedna z postav – novinář Randolph Wells, který nám ještě lépe pomáhá dostat do hlavy důležité otázky, které tvůrci chtěli, abychom si kladli, které nám dávají možnost k zamyšlení se nad nacionalismem a sebereflexí. Všechny kampaně však míří do jednoho společného bodu, který se nám postupně odhaluje a přináší opravdu nečekaný zvrat. Příběh je tak bohatý, že bych se o něm mohl rozepsat na další 3-4 stránky, ale svou první recenzi jsem chtěl napsat bez spoilerů a pokud možno k věci. Jednoznačně však jde o mojí nejoblíbenější součást hry.

Co se týče více technických záležitostí, byl jsem překvapený úrovní grafiky. Ta vzhledem k žánru více než odpovídá roku vývoje, a byť hry, které pokrývají tolik míst, animací a jednotek v kombinaci s AI mají větší nároky, než hry hrané z 1 či 3 osoby, tak si Iron Harvest bez problémů zvládal uchovávat všechny ty krásné detaily, na je si možné přiblížit právě až téměř do pohledu 3 osoby. Naopak frustrující byly některé ukazatele vzdálenosti dostřelu, kdy některé jednotky s nadprůměrným dostřelem dostřelí ve skutečnosti na o něco kratší vzdálenost, než je vidět na ukazateli dosahu. AI na střední i těžkou obtížnost v misích postrádá iniciativu, jde sice o logický krok pro některé mise, kde vývojáři nechtěli, aby jste byli rozdrceni během 5 minut, ale v pozdějších fázích bych rozhodně uvítal, kdybych neměl občas pocit, jakože je všechno na mě a počítač mě nenechává vyhrávat, jako když jsem byl pětiletý klučík hrající fotbal proti tátovi.

Rozhraní je jinak velice jednoduché a uživatelsky přívětivé. Nechybí ani speciální postupové cíle mimo kampaně, jako „zabijte 1000 jednotek“ atd., či sezónní úkoly, za které dostáváte herní měnu, za kterou si můžete koupit kosmetické doplňky jako vzhled profilu nebo dokonce vzhled vašich mechů. Soundtrack mě však poměrně zklamal a vzhledem k tomu, jaký důraz je kladen na umění u vizuálů i textur, čekal jsem větší potěšení i pro uši, a byť nechceme při maximálním soustředění, aby nám 3 hodiny vkuse do uší vyřvávaly famfáry, ve hře je hudba naprosto nevýrazná a jde vždy o krátké opakující se útržky, z kterých spíše dostanete tinnitus.

Neříkám, že jde o absolutně holé album bez lepších kousků, ale při gameplayi zvuková stránka zkrátka celkově pokulhává. Musím ale pochválit dabing a to jak originální jazyky – každá země mluví řečí podle jazyku mluvy svých států, dokonce i když se zvlášť objeví arabové, kteří nemají vlastní zemi – tak anglický překlad. Tam mi vadilo pouze to, že pokud se setkají postavy jiných národností, stále pokračují ve svém rodném jazyce, takže například někdo odpovídá anglicky na ruštinu atp.. Zvuky prostředí jsou hezké, ale zvuky pušek a veškeré techniky jakoby se nemohly rozhodnout mezi tím, jestli se inspirují kreslenými fantasy příběhy, nebo skutečností.

ZÁVĚREM

Iron Harvest i se svým rozšířením Operation Eagle rozhodně nahradil, na co jsem neměl v poslední době čas a určitě v něm tak bude ještě nějaký ten čas pokračovat. Jak jsem řekl, obsahuje několik pro mě unikátních prvků a rozhodně obstojí jako slušný RTS titul, který nás do budoucna určitě obohatí dalšími DLC a snad i pokračováním. Svým způsobem mi hra připomněla začátky u Warcraftu 3, s nímž má jisté podobnosti například ve správě budov, produkce a jednotek. Důvodů, proč bych hru někomu doporučil je spousta a jde se na ně dívat různými směry. Na své nároky jsem byl mile překvapen. Hru tak mohu doporučit kvůli hratelnosti, příběhu, množství obsah, možnosti opakovaného hraní, i inspiraci unikátním uměním. Tohle se zkrátka povedlo.

Datum vydání: 27. května 2021 (DLC) – Potřebné místo na disku: 30GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.