Deathloop – Recenze

Smrt je z biologického hlediska věc, jenž sebou přináší nenávratné změny v životních funkcích. Jde o cestu, ze které není návratu. Jenže co kdyby smrt nebyla tak nenávratná, co kdyby to byl to začátek noční můry. Snad nikdy nekončící smyčky jednoho dne, ze které není zdánlivě útěku. Vývojářské studio Arkane Lyon mající na kontě úspěšné tituly jako Dishonored nebo Prey nám nyní přináší novinku Deathloop. V ní se budete muset vypořádat právě s tímto problémem.

Colt, nenechte se zmást jménem, řeč není o dnes již legendární střelné zbrani americké zbrojovky, hlavní hrdina vyprávěného příběhu, uvízl ve smyčce jednoho dne. Jedinou cestou, jak z toho všeho ven je eliminace osmi cílů, a to dříve, než skončí onen den. Jakmile totiž den skončí, vše se restartuje a onen den začíná na novo. Úkol nelehký a zdánlivě nemožný. K tomu po vás půjde vražedkyně Julianna. Ta vám chce zabránit v prolomení smyčky, jelikož je v tomto “vězení” spokojená a nechce se z ní vymanit. Coltovi schopnosti a možnost pamatovat si události v ní probudí touhu s ním, tedy  vámi, neustále měřit síly. Julianne se totiž v jejím oblíbeném cyklu tak trochu začala nudit a Colt jí tak trochu vlije novou krev do žil. Nejen,  že má tedy touhu udržet smyčku neporušenou, ale konečně stojí proti důstojnému soupeři.

Ostrov Blackreef, kde se hra odehrává, byl kdysi rybářskou osadou, ale nyní je sídlem zakladatelů AEON, neboli vizionářů. Jednoho dne se na ostrově objevila časová anomálie, jenž byla AEONem zneužita. S její pomocí byl celý ostrov uvězněn v časové smyčce. Ta se Coltovi tedy stala vězením. Jenže na místo bachařů je toto místo obývané místními, jenž dostali od Julianny rozkaz Colta zabít, aniž by tušili proč. Každý jeden z nich pak trpí ztrátou paměti. Přece jen lidská mysl není stavěná na to, aby něco takového vydržela. Jediný, kdo si pamatuje události předchozích dnů je Julianna, postupem času si i Colt začne rozpomínat.

Populace tamějšího ostrova se neustále oddávají alkoholu, jelikož pořádají jednu nekončící party. Ohňostroje a opilci jsou zde na denním pořádku, přesto není radno je podceňovat, dokážou vám slušně zatopit. Proto se vyplácí tichá likvidace nepřátel. To hned z několika důvodů. Ano tvůrci vám nebrání hrát v Rambo stylu, můžete si vzít až tři zbraně a střílet hlava nehlava. O všem tím přilákáte pozornost Julianny a ta vás začne lovit. Náhle se z lovce stane kořit, a vy si musíte hlídat záda. Ať jste kde jste, nikde nebudete v bezpečí.  Dalším důvodem, proč se ten to přístup nevyplácí je ten, že v pozdější fázi hry je nepřátel opravdu hodně a prostřílet se skrz je téměř nemožné. Ale záleží jen na vás, jak hru budete hrát, nejste do ničeho nuceni.

Mokrý písek po rukama, slunce svící na váš obličej, přesně tak začíná každý nový den. Na začátku budete zmateni nejen vy, ale hlavně samotný Colt. Nepamatuje si zhola nic. Postupem hrou ale budete přicházet na kloub tomu, proč na ostrově jste a co se to vlastně děje. Hlavně zjistíte jak z toho ven. Jak jsem již výše zmínil, a to bez spoilerů, jedinou cestou ven je likvidace vizionářů. Jenže jak je najit, kde se nachází, jaké mají zvyky, ale především musíte najít způsob, jak je v jednom dni všechny zabít. Jako obyčejný člověk to za daných podmínek nemáte šanci zvládnout. Proto se budete muset naučit pár nadpřirozených schopností.

Ty fungují velice podobné jako ve hře Dishonored. Vývojáři své gró jednoduše nezapřou, některé dovednosti jsou si totiž v obou hrách velice podobné. K dispozici vám bude například Shift, díky němuž se budete moci teleportovat na kratší vzdálenosti, na hůře přístupná místa, nebo za záda nic netušících nepřátel. Karnesis funguje pak podobně jako telekineze, s touto dovedností tedy budete moci házet s nepřáteli jako s hadrovými panenkami. Nesmíme opomenout tu nejdůležitější schopnost, tak zvanou reprízu, v případě vaší smrti vás vezme o několik vteřin zpět. Díky tomu máte šanci napravit své chyby, ovšem nelze to využívat do nekonečna. V jedné smyčce můžete tuto schopnost použít dvakrát. Tímto bychom za sebou měli malý výčet schopností, které budou k dispozici. Na zbytek si budete muset přijít sami. Získávání těchto neobyčejných dovedností je ze strany vývojářů dobře vymyšleno. Není zde žádný strom dovedností, ve kterém by se dali odemknout. Jednoduše si je musíte získat. Jak, ptáte se? Ihned to zodpovím. Každý Boss má svou určitou schopnost, kterou můžete vlastnit i vy. Ano, tušíte správně. Musíte ho porazit a schopnost jeho schopnost si tak přisvojit. To samé platí i o nájemné vražedkyni Julianně, pokud ji během kola zabijete, získáte její schopnost.

Jelikož schopností z počátku nebudete mít mnoho, budete se muset spolehnout na staré dobré palné zbraně, a nůž. Zbraní je ve hře poměrně solidní množství a každá má svou úroveň. Jsou klasicky rozděleny podle barev, šedá, zelená, modrá a tak dále. Tento systém už každý z nás důvěrně zná. Samotné úrovně zbraní mají vliv nejen na úroveň poškození, ale také na kvalitu jejich zpracování. Například ty nejzákladnější zbraně se budou častěji zasekávat. Takové zbraně pak budou v přestřelkách představovat nevýhodu. Když se zbraň zasekne, máte dvě možnosti – rychle ji zprovoznit nebo utéct. S tímto systémem jsme se mohli setkat například u Far Cry 2. Série se ale k této funkci v dalších dílech nevrátila a celkově jde o systém, který vidíte spíše vzácně. Přitom je to naprosto skvělá mechanika, která přináší do hry vzrušení.  Kromě zbraní dostanete k dispozici spoustu pomůcek jako například turrety, granáty, nebo vysílačka. S její pomocí budete moci hackovat poplašná zařízení, mříže, a lze ji využít i k odlákání nepřátel. Své zbraně a především své schopnosti i můžete vylepšovat za pomoci časových střepů. Najít je můžete na různých místech ostrova, ale padají také ze zabitých cílů. Vylepšení samotná mají pak celkem nezanedbatelný vliv na hratelnost. Díky vylepšením si zvednete úroveň zdraví, unesete více nábojů, či vyskočíte výše.

Deathloop je zasazen do retro-futuristického prostředí, vše vypadá staře, ale zároveň moderně. A musí říct, že toto zasazení hře velice sedne a bylo zvoleno velice správně. Nemohu si pomoct, ale vše mi tak nějak připomínalo šedesátá léta. Hudba, stylistika, vše tomu odpovídalo a je to opravdu dobře zpracované. To samé platí o designu samotných úrovní. Vaší fantazii se meze nekladou, proto můžete využít téměř každou cestu kterou si vymyslíte. Můžete lézt po budovách, skákat po římsách, využívat vedlejší uličky. Všechno tohle, a ještě mnohem víc, máte k dispozici. Pokud chcete výzvu, tak můžete celou jednu smyčku projit jen s naprostým minimem zabitých. Bohužel, bez ztráty na životech to nejde, ale tak už to hold bývá. Cestování po mapě vám budou zpříjemňovat, nebál bych se to nazvat plovoucí písmena. Ty nejen že vám budou radit, co máte dělat, ale také vás občas dokážou pobavit. Například když dojdete k budově, uvidíte na ní nápis knihovna, a pod ním je těmito písmeny dopsáno “není bezpečné místo”. Nebo před oknem uvidíte nápis “doufám, že máš plán”, nejvíc mě dostaly nápisy “zabij je, zabij je všechny” a “zabij jich víc”. Nenápadně je vám tak naznačováno, co máte dělat.

Celou misi můžete dohrát v rámci deseti, až patnáctí minut, ale taky nemusíte, v tom je to kouzlo. Herní lokace je přizpůsobena k oběma možnostem, máte několik různých cest, kterými se můžete vydat. Některé jsou delší, jiné zas kratší, ale nutno podotknout, že rychlí přístup se nevyplácí. Pokud chcete nové vybavení, nebo časové střepy, musíte prošmejdit každý kout a donést si je do své základny. Je to jediný způsob, jak je pak následně využít v další smyčce. Samotné prozkoumávání lokací má i taktický pohled. Jak jsme si již několikrát řekli, vše se točí ve smyčce jednoho dne, tudíž je jasné, že některé lokace navštívíte více než jednou. A právě v ten moment se ukáže, že vědění je cesta k vítězství.

Každá smyčka vás naučí něco nového, budete si pamatovat, kde najít to nejlepší vybavení. Následkem toho bude moci upravit svou strategii k dosažení svého cíle. Jeden by jsi mohl myslet, že se to po čase omrzí, ale není tomu tak. Pokaždé najdete nové způsoby, nové cesty, nové výzvy. To všechno je důležité také z toho jednoho hlavního hlediska. A to že s každým novým dnem a novou smyčkou, začínáte od nuly, nemáte nic, proto pokaždé musíte vše nasbírat znovu. Právě díky naučeným informacím, vám to půjde rychleji, ale hlavně a to především, budete sbírat jen to nejlepší.  To samé platí o vaší smrti, začínáte zas znovu. To vás donutí postupovat opatrněji.  Ve hře nejste tedy vlastně limitováni ničím jiným, než dvěma faktory – smrtí a koncem dne. Vývojáři si dali záležet na tom, aby hra neupadla do stereotypu, a stále vás bavila.

Dalším vítaným zpříjemněním je fakt, že hra obsahuje multiplayer. Ten si můžete zahrát ve dvou režimech. Pokud máte rádi výzvu, můžete dovolit ostatním hráčům, aby se připojily do vaší hry. Převezmou tak roli nájemné lovkyně Julianne, a právě v ten moment se hra stává výzvou. Vy v roli Colta mate pořád stejný cíl, jen si musíte dávat třikrát tak velký pozor. Vyplácí se nepřilákávat pozornost, jste totiž lovenou zvěří. To vás nutí taktizovat a vymýšlet pasti. Proti vám už nestojí jen všechna NPC, ale hlavně druhý hráč. Julianna se navíc umí maskovat a vypadá tak jako normální obyvatelé Blackreefu, nemáte tedy tak příliš velkou šanci jí poznat na první dobrou. Občas se tedy stane, že na někoho vystřelíte, a náhle zjistíte, že jste sundali hráče. Ale pokud si budete přát hrát, bez zásahu ostatních hráčů, můžete funkci multiplayeru vypnout.

A teď se koukneme na větší srandu. Jako ostatní hráči můžou vstoupit do vaší hry, tak vy můžete vstoupit do jejich. Převezmete roly Julianny a vyrazíte na lov. Jenže tentokrát si nemusíte dávat takový pozor, jelikož vy jste lovec. Jak jsem již výše zmínil, můžete se maskovat, a vypadat jako ostatní. To dává hned několik taktických možností. Můžete po mapě chodit sem a tam a čekat, na příležitost, také si můžete stoupnout k vizionáři a stát se jeho ochranou. Nebo budete skákat po střechách, skrývat se a hledat. Docela bych uvítal, kdyby v módu maskování, byly možnosti jako popíjet, nebo dělat další z běžných věcí, které lidé na ostrově dělají. Celkově vzato je multiplayer zvládnut opravdu dobře, a hlavně je zábavný. Celou hru to dokáže velice zpříjemnit a okořenit.

Celkově se Deathloop hraje velice dobře, ovládání je příjemně intuitivní. Navíc hráči, kteří již dříve hráli Dishonored, budou jako ryba ve vodě. Hratelnost je velice podobná, jak jsem již jednou zmínil. Hra je velice dobře zpracována, netrpí propady snímků, ani bugy. Jedinou věcí, která mě opravdu zklamala je haptická odezva. Chcete cítit každý krok vaší chůze, každý pád, ale i vše ostatní. To zde lehce najdete, ale ve srovnání s takovým Astrobotem jde o hodně slabí odvar. Jednoduše jsem čekal více. Trochu lépe jsou na tom adaptivní triggery, které dobře simulují odpor jednotlivých zbraní, ale to je asi tak vše. Ovšem nutno podotknout, že i přesto je DualSence hezky využit.

---

ZÁVĚREM

Arkane se pustili do vod rogue-like her a dopadlo to velmi dobře. Deathloop nabízí výborně vybalancovaný gameplay, který sází na naprostou svobodu v postupu a příběh také vlastně není vůbec špatný. Sice se to nevyhnulo nějakým těm prohřeškům, ale jinak je Deathloop hrou, kterou Playstation pro podzimní sezónu nutně potřeboval, i když i zde čas hraje svou roli.

Datum vydání: 14. září 2021 – Potřebné místo na disku: 30GB
Distributor ČR: CENEGA Czech