Monster Rancher 1 & 2 DX – Recenze

Od společnosti Koei Tecmo vzniklo za ta léta její existence spoustu různých titulů, některé menší jiné větší. V letech 1997 a 1999 vývojáři vytvořili a vydali tituly Monster Rancher 1 a 2 DX, které až do nedávna nebyly vůbec k dostání mimo Japonsko. To se však nyní změnilo, a tak jsme dostali příležitost hry vyzkoušet a pod drobnohledem zhodnotit. Monster Rancher série nikdy nebyla nějak extrémně populární, avšak má silnou a loajální skupinu hráčů, kteří ji stoprocentně podporují.

Hra se žánrově řadí mezi strategie a simulátory. Jestli je tento typ her pro vás, záleží na několika bodech, zda-li máte rádi retro a Pokémony. Svým tématem byla hra často srovnávána právě s Pokémony, jelikož jste trenérem monster, které trénujete k tomu, aby mezi sebou bojovali a pokud možno vyhrávali. S Pokémony má Monster Rancher sice tematicky mnoho společného, ale přesto se od sebe obě série podstatně liší. Jak jsem již zmínila v prvním odstavci, obě hry jsou již poněkud staré, Monster Rancher 1 vyšel v roce 1997 a Monster Rancher 2 roku 1999. Co je na hrách ale krásně vidět, když si je zapnete postupně, je jejich pokrok, i když je mezi nimi pouhý dvouroční rozdíl. Největšími rozdíly mezi sériemi Pokémon a Monster Rancher je pravděpodobně smysl toho, proč hráč svojí příšerku trénuje. Pokémoni jsou čistě o jejich sbírání, kdežto v Monster Rancher je hráč spíše chovatelem. Combat samotný je také velice odlišný, protože v případě soubojů s jinými monstry naší příšerku ovládáme sami, jak pohybově, tak co se týče útočení.

V prvním díle jste tedy uvrženi do víru dění, obdržíte všechny důležité papíry, které potvrzují, že jste trenér monster, získáte svoji první asistentku, která vám bude s tréninkem pomáhat, a můžete se pustit do hry. Nejprve musíte zamířit na tržnici s příšerami a nějakou si vybrat nebo do laboratoře a monstrum si vytvořit. Série Monster Rancher byla svého času originální tím, že jste si mohli s pomocí disků CD nebo DVD vytvářet speciální monstra. Tento proces probíhal tak, že se po vložení jakéhokoliv disku spustila funkce, která s jeho pomocí vygenerovala náhodná čísla. Ta se poté použila k vytvoření příšery a jejích statů. V současnosti je tato funkce bohužel už trochu k ničemu, jelikož CD disky jsou již ve velké většině nahrazeny digitálním obsahem, avšak možnost využít tuto funkci ve hře stále je.

Hra v podstatě žádný tutoriál nemá, ale postava asistentky vám sem tam vysvětlí cokoliv, co potřebujete podle jejího názoru znát. Kvalita jejích rad ale nestojí za moc, takže pro mě spíše fungovala stará dobrá osvědčená metoda pokus – omyl. Hra je však vcelku intuitivní, tudíž nebylo těžké přijít na to, jak se co má dělat, aby vše fungovalo. Největší dojem na mě udělaly souboje mezi monstry během turnajů, a bohužel nebyl zrovna ten nejlepší. Vše se ovládá primárně myší a klávesnicí toho moc nezmůžete, vlastně nezmůžete nic. Vaše nejzákladnější tlačítka jsou pohyb dopředu, pohyb dozadu‚ použití techniky a dispel. Pohyby jsou jasné, ty snad nemusím vysvětlovat, tlačítko ‚použití bojové techniky‘ v podstatě znamená útok s tím, že každé monstrum má různé typy útoků.

To jakou techniku použijete, pak závisí na vašem pohybu, jelikož každá schopnost má určitý dosah. V případě, že vaše monstrum má nízkou loajalitu, občas na povel útoku nereaguje. Tlačítko dispel funguje jako taková odrážečka, která vaší a protivníkovu příšerku od sebe odhodí. Za jakých podmínek tato funkce funguje, či nefunguje, vám říci nemohu, protože to nevím. Hra vám to nikdy neprozradí, takže pokud chcete, aby fungovala, stačí pouze zběsile klikat a doufat. Což mě přivádí zpět k ovládání, vyloženě mi ve hře chyběla možnost používat klávesové zkratky, alespoň na pohyb. Působilo to na mě dojmem, že všechno probíhá nahodile a ať klikáte, jak klikáte, skutečná moc něco ovlivnit není ve vašich rukou. Jelikož se na klávesnici pořádně nedá nic dělat, tak mi hra chvílemi přišla jako klikačka, například Shakes and Fidget, akorát bez časového omezení. Zpočátku se mi zdálo, že hře něco chybí. Celý její smysl něco postrádal, a tak jsem jí na první dojem trochu odsoudila. Nechala jsem si to však projít hlavou ještě jednou a nakonec jsem se přistihla, že se vlastně dobře bavím. Proč jsem změnila názor, netuším, ale něco se v mých očích změnilo.

Druhý díl na mě zapůsobil o něco pozitivněji než ten předchozí. Hru jsem začala tím, že jsem odpověděla na několik otázek, které vyhodnotí jakého asistenta vám hra přidělí. Váš nový asistent vám následně vysvětlí, jak hra funguje, což byla první pozitivní změna oproti předchozímu titulu. První díl, totiž pořádné vysvětlení postrádal, když už něco bylo vysvětleno, tak mi to k ničemu nebylo. Hra se také posunula o krok napřed graficky, především přesunem 2D na 3D. Souboj se za mě stal více férový, a to ve vyhodnocování vítěze během turnajů. V předchozím titulu se po vypršení času o vítězství rozhodoval počet životů, pokud měla vaše příšerka méně než její protivník, prohráli jste a naopak. Jestliže jste však bojovali proti velmi silnému monstru s hodně životy, museli jste vynaložit mnohem větší úsilí, než váš oponent.

V Monster Rancher 2 je tato mechanika upravena, aby se hodnotil procentuální podíl z maximálního života monstra, tudíž můžete vyhrát i v případě, že má váš protivník více životů. Ovládání během combatu nepůsobí tolik nahodile a vyklikaně, jako tomu bylo předtím. Co mi stále vadí, je absence klávesových zkratek a zkratky vlastností monster, které nemají žádné vysvětlivky. U většiny to není potřeba, protože každý hráč tu zkratku dobře zná, u jiných to však nemusí být tak jasné. Tento problém jsem měla už i s prvním dílem, některé informace bych se ráda dozvěděla ze hry a ne z vnějšího zdroje. Druhý díl má také mnohem promakanější systém výchovy vaší příšerky, který i dává větší smysl. Čeho se ale nedalo nevšimnout, byly občasné chyby v anglické gramatice, či slovosledu, který připomíná ten japonský.

Udělat nějaké finální hodnocení pro mě nebyl lehký úkol, především proto, že jsem vlastně nevěděla, proč se mi hra tedy líbí. Ve své podstatě se totiž nejedná o nic převratného, rozhodně ne na dnešní poměry. V době kdy hra Monster Rancher poprvé vycházela, byly takové tituly v módě, což se o současnosti říct nedá. Můj první dojem z Monster Rancher 1 nebyl nic moc, ze začátku jsem se docela nudila a vlastně jsem byla zklamaná, že se ve hře nedá nic moc dělat, kromě repetitivních soubojů. Čím déle jsem ale hrála, více jsem se do všeho dostávala. Nakonec se ukázalo, že to co mě na hře baví nejvíce je právě vaše příšerka, kterou vychováváte, cvičíte a v podstatě si k ní vytváříte vztah. O to horší pro mě bylo, když mi poté zemřela stářím už ve třech letech.

Do druhého dílu jsem šla už s elánem, který jsem získala v předchozím díle. Rozhodně to byl pro sérii krok dopředu a znovu jsem si ke své nové příšerce rychle vytvořila pouto. Takže během hraní jsem více inklinovala ke kladnému hodnocení než negativnímu. Snažím se ale býti co nejvíce objektivní, a proto musím oběma hrám nějaké ty bodíky sebrat.

---

ZÁVĚREM

Ač jsem se nakonec dobře bavila, Monster Rancher 1 & 2 DX se vám velice rychle ohrají a stanou se repetitivní klikačkou. Stejně tak mám výhrady k ovládání a soubojovému systému v prvním díle, který nebyl zrovna moc vybalancovaný. Chyběl mi nějaký ten obsah navíc, možná nějaké postavy, se kterými jde navázat vztah či možnost vlastnit více příšerek naráz. Finální verdikt je takový, nechci vás od vyzkoušení hry odrazovat, ale zároveň ji nechci ani doporučovat. Pokud se vám líbí retro a máte rádi Pokémony, hra vám zřejmě udělá radost, v opačném případě bych od Monster Rancher dala ruce pryč.

6/10

Datum vydání: 9. prosince 2021 – Potřebné místo na disku: 1,5GB
Distributor ČR: N/A

MINIMÁLNÍ:

• Vyžaduje 64bitový procesor a operační systémOS: Windows® 8.1, 64bit / Windows® 10, 64bit
• Procesor: Intel Core i3 4340 or over
• Paměť: 4 GB RAM
• Grafická karta: NVIDIA GeForce GTX 570, AMD Radeon R9 280X, Intel HD Graphics 4600 a lepší
• DirectX: Verze 11
• Připojení: Širokopásmové připojení k internetu
• Pevný disk: 1500 MB volného místa
• Zvuková karta: 16 bit stereo