Lords of the Fallen – Recenze
15 listopadu, 2023Psal se rok 2014 a vyšla hra Lords of the Fallen. Dnes bychom řekli, že se jedná o další „souls“ klon, ale v té době tomu tak ještě nebylo. Souls mánie byla teprve v plenkách a Lords of the Fallen byla taková první vlaštovka, která měla za úkol prozkoumat terén a zjistit, zda se do žánru může pustit i někdo jiný, než legendární studio From Software. Vývojáři z Deck 13 ale dokázali, že na to mají a hra zaznamenala poměrně solidní úspěch a do dnešních dní se jí prodalo několik milionů kusů. Pokračování tak mělo cestu ušlapanou, ale jeho vývoj se nakonec táhl nechutných 9 let. Deck 13 nakonec u kormidla nezůstal a vývoj hry si různá studia přehazovala jak horký brambor, aby nakonec skončil u nově vzniklého studia HexWorks. Hra nakonec ani není volným pokračováním prvního dílu, ale jde spíše o restart celé značky. Jak se povedl se dozvíte v mé recenzi.
Příběh Lords of the Fallen se točí kolem konfliktu mezi dvěma bohy: Adyrem a Oriem. Před událostmi hry byl zlý bůh Adyr vyhnán do Rhogarské říše Oriem a jeho následovníky, kteří také zkonstruovali magické majáky, aby Adyra udrželi na místě. Zdálo se, že konflikt je u konce, ale Adyrův duch se dokázal vrátit, oslabit majáky i jejich ochránce. Po stoletích válek ale Oriusovi následovníci získali vzácný artefakt. Lampu, díky jejímuž světlu lze cestovat mezi říšemi živých a mrtvých. Právě tato lampa se pak dostane k vám, hlavnímu hrdinovi a jak už to tak bývá, bude na vás, abyste opět ve světě nastolili zdánlivý klid.
Právě tato dualita celé hry je asi tím hlavním rozdílem mezi Lords of the Fallen a dejme tomu Dark Souls 3. Skoro by se dalo říct, že bez této herní mechaniky byl hra byla tím nejčistějším klonem „souls“ her, jaký jsem kdy hrál. Naštěstí si toto nejspíš uvědomili sami autoři a hru oživili vcelku jednoduchým, ale o to efektivnějším způsobem. Lampa, pokud ji použijete, svým světlem ukáže svět mrtvých. Jenže, to není vše. Pokud chcete, můžete se do světa mrtvých přímo přenést.
V tu chvíli hra změní celou svou barevnou i grafickou stránku, vše zešedne a z cárů mlh na vás budou vyskakovat duchové a přízraky. Navíc, čím déle v říši mrtvých setrváte, tím víc si vaší přítomnosti bude Zlo vědomo a bude na vás posílat víc a víc nepřátel. Jenže vy do světa mrtvých musíte. Kolikrát je to jediná cesta, jak překonat konkrétní překážku, nebo si otevřít cestu dál. Kromě toho se do světa mrtvých dostanete i po smrti. Dalo by se říct, že tak získáváte život navíc, ale pokud zemřete i tam, je konec a stejně jako v jiných souls hrách přijdete o nasbírané duše a objevíte se u posledního záchytného bodu, chcete-li bonfiru.
Hned na začátku hry si vytvoříte svou vlastní postavu v docela slušném editoru. Na výběr je celkem devět tříd a další si odemknete v průběhu hraní. Na výběr je dnes již klasický seznam postav, od rytířů s meči, po rychlejší postavy s dýkami, vybrat si samozřejmě můžete i postavu, která se specializuje na kouzla. Tento primární výběr není až tak důležitý, později ve hře můžete dovednostní body resetovat. Jen pozor, počáteční staty změnit nelze. Pokud ale víte, že budete během hry hodně experimentovat, je tady třída Condenmed, která začíná na levelu 1 a to jak se bude vyvíjet je skutečně pouze na vás.
Lords of the Fallen je poměrně lineární hrou. Zapomeňte na nějaký otevřený svět, tady většinou cesta vede pouze kupředu. Jednotlivé levely jsou ale výborně navržené, plné různých spletitých cestiček a právě objevování světa a klasické „šmejdění“ každého čtverečního metru mě hodně bavilo. Jednotlivé bonfiry jsou od sebe vzdáleny tak akorát, aby člověk neměl pocit, že se nemusí až tak snažit, ale zároveň ne tak, aby se hraní stalo jednou velkou frustrací. U bonfirů se žádná změna nekoná, slouží klasicky nejenom jako místo kde se po smrti objevíte, ale lze u nich i levelovat, případně slouží jako teleporty mezi dalšími bonfiry.
Zajímavostí je, že ve hře si můžete vytvářet i vlastní bonfiry pomocí semínek. To se hodí samozřejmě hlavně tedy, když je záhonek (semínko nelze použít kdekoliv) zrovna před bossem a nemusíte se pak k němu neustále vracet. Postupně vás hra provede po hodně zajímavých lokacích, ať už jde o různé hrady, močály, lesy nebo jeskyně. Design světa se mi líbil, tady si vývojáři zaslouží velkou poklonu. Designu samozřejmě hodně pomáhá onen svět mrtvých, který je s tím naším propojen. Často se může zdát, že již není žádná cesta, která by vedla dál. Stačí se ale podívat do světa mrtvých pomocí světla lampy a najednou je přes propast most z kostí, zmizí voda z jezera atd. Lampu se vůbec vyplatí používat častěji, kolikrát si tak i odkryjete tajné místnosti, kde se může povalovat nějaký ten poklad.
Soubojový systém je na poměry souls her vlastně standardní a pokud jste již nějakou takovou hráli, bude hned vědět, co od hry čekat a hlavně jak si jí naplno užít. Na výběr je plno zbraní od dýk a lehkých mečů až po různé kyje a palcáty, najdete i obrovské dvouruční zbraně. Jejich použití je samozřejmě závislé na statech které máte a pokud nesplňujete limit, tak zbraň sice můžete používat, ale ne v její plné síle. Zbraně navíc mají často i nějaký ten status efekt, jako poison, nebo krvácení. Používat lze i střelné zbraně, luky a kuše. Všechny zbraně, tak jak už to znáte, lze u kováře upgradovat.
Ani u zbroje nepřichází vývojáři s něčím novým, zajímat vás u ní bude hlavně kolik toho vydrží a jestli nebudete přetížení a tím pádem přijdete o efektivnost kotoulů. Malinkou zajímavostí je snad jen možnost poměrně zajímavě kombinovat víc zbraní a možností je používat buď jednou, nebo oběma rukama. A vyloženě odlišná je pak práce se štítem a obecně s tím, jak si hlídat zdraví. I po úspěšném krytu totiž se totiž část zdraví zbarví bílou barvou. V tuto chvíli jste ještě o životy definitivně nepřišli, po úspěšném zásahu do nepřítele se vám část tohoto zdraví opět obnoví, ale jakmile dostanete pecku, máte smůlu, životy jsou pryč. Dobré je, že takto si dobít zdraví není nijak časově omezené a dává to prostor k taktice a snaze nepřítele zasáhnout v pravou chvíli, a nehrát zbrkle.
Když už jsme u nepřátel, zkusí to na vás klasická sebranka. Potkáte různé rytíře, zfanatizované vesničany, psy a vlky, nespočet různých přízraků a zombie. Souboje s nimi jsou zábavné, hodně nepřátel má dost rychlý moveset, jindy jsou zase slabí, ale nahrazují to počtem. Umělá inteligence není z těch nejlepších, ale stejně všichni víme, že řadový nepřítel je jen tak na rozehřátí před bossem. Na ty si skutečně stěžovat nemohu, právě naopak, i když záleží na úhlu pohledu. Souboje s nimi jsou vždy velikou výzvou a jejich poražení vás zaplaví takovou měrou adrenalinu, jako dokáží ve hráčích vyvolat jen a právě souls hry.
Každý jeden boss má i svůj úvodní filmeček, který ho pěkně představí. Filmečky jdou naštěstí vypnout, protože koukat na ně u každého pokusu nikdo nechce. A že těch pokusů bude. Je pravda že stárnu a reflexy už nejsou co dříve, ale i tak mi Lords of the Fallen přišla jako poměrně těžká hra. Těžká, ale fér, to je nutno dodat. Pokud umřete, jde vždy o vaší chybu, na hru to házet nelze. Během procházením příběhu potkáte plno NPC postav. Ty pak lze před bossem požádat o pomoc. Někdy se to vyplatí, věřte mi.
Lords of the Fallen běží na moderním Unreal Engine 5. Těžko říct, zda to je v tuto chvíli správná volba, osobně si myslím, že tento engine má zatím na konzolích docela problémy. Já měl asi to štěstí, že se ke mně hra dostala poměrně dlouho po vydání. Vývojáři jí zkrátka na Xbox Series recenzentům nechtěli poslat dříve, jelikož nebyla v dobrém stavu. Kdybych vám ale měl popisovat historky, které mi vyprávěli jiní recenzenti, kteří hru testovali ještě před vydáním na Playstation 5, byli bychom tu dlouho.
Jen ve zkratce, hra byla tak rozbitá, že nešla dohrát. Naštěstí vývojáři stihli ještě před vydáním vydat Day 1 patch, který většinu problémů vyřešil. Ani tak ale hra v současné době není v dokonalé kondici. Asi největším problémem je stále dost nekonzistentní frame rate. Hra nabízí dva režimy grafiky, hrát má ale smysl jen v tom, který se pokouší o 60fps. Druhý režim má jen o trochu lepší rozlišení, ale pouze 30fps a to je na podobný typ her zkrátka málo. Ani v jednom režimu ale hra framerate neudrží vždy. Často dochází k obrovským propadům, kdy se hra cela viditelně sekne klidně i na půl vteřiny a pokud se vám to stane třeba u bosse, bývá většinou konec a ovladač letí proti zdi.
Grafická stránka hry a hlavně její design je ale na hodně vysoké úrovni a dost možná jde o nejlépe vypadající souls hru současnosti. Za zmínku určitě stojí i výborný soundtrack. Po dohrání, které by vám na první průchod mělo trvat kolem 40 hodin je pak možné hru znovu rozehrát skrze New Game+ a zkusit tak otevřít třeba jiný konec.
ZÁVĚREM
Z textu jste asi cítili spíše pozitivní tón. Já si Lords of the Fallen užil a to hlavně díky tomu, jakým způsobem vývojáři propojili ve hře oba světy. Hra se sice drží zajeté šablony, ale má i pár vlastních nápadů. Možná by stálo za to ještě trochu víc popustit uzdu fantazie. To je ale problém skoro všech souls her, které zkrátka a dobře vykrádají originál, někdy víc, jindy míň. Škoda technického stavu hry, předtím nelze bohužel přimhouřit oko. Pokud si ale potrpíte na hry, které před vás kladou pořádnou výzvu, jste tady na dobré adrese.
8/10
Datum vydání: 13. října 2023 – Potřebné místo: 45 GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: NE
