Pamatujete si ještě stolní hru Dračí Doupě? U nás velmi populární RPG záležitost, která byla vlastně čistě o náhodě. Hráči házeli dvacetistěnnou kostkou a předháněli se, kdo bude ten nejlepší. PathFinder: Kingmaker si z toho kus bere a přidává i nějaké ty vlastní ingredience. Hlavní předlohu má ale v samotných knížkách, které jsou zvané gamebooky.  Celá série čítá více než 10 dílů a další hromadu volných pokračování. Některé byly čistě roleplayová záležitost, jiné taková vedlejší linka. Hlavní dějová linka se odehrávala v celkem šesti knihách a to vývojáři z Owlcat Games řádně využili a příběh jako takový dokonce vylepšili. K tomu ale potřebovali finance. Na vývoj jim fanoušci na Kickstarteru přispěli celkem 900 000 dolarů! Pustili se tedy do vývoje a v roce 2018 vyšla PC verze. Na konzolisty se ale nezanevřelo a tak tu máme definitivní edici skvělého RPG titulu pro PlayStation 4.

Hned na začátek bych mohl říci, že jsem poměrně zkušeným hráčem RPGček. Dohrál jsem Diablo, Drakensang a další. Proto jsem si vybral obtížnost Challenging, která mě upozornila, že to může být opravdu těžké. Jinak jsou ale na výběr „klasiky“. Pro žánrem nepolíbené, kteří nechtějí boj, který by byl obtížný tu je Story. Obtížnost, která je opravdu lehoulinká. Poté máme takové ty standarty jako Easy a Normal. Poté výše zmiňovaná Challenging a ještě horší Hard a zdrcující Unfair. Na obě poslední zmíněné obtížnosti znamená jakákoliv chyba smrt. A opravdu jsem se při hraní proklínal. Nejsem sice takový, jako například Social Justice Warriors, kteří by nadávali, jak je hra neférová a těžká, ale přesto je nutné uznat, že i zkušený fanoušek RPG se dokáže pořádně zapotit. Nejhorší na tom je, že hru z počátku vlastně ani nepochopíte. Co vám budu povídat byl to boj. 

Ták, úvodní kecy bychom měli, pojďme skočit na vývoj postavy. V dnešní moderní době každé hře předchází detailní tvorba postavy. Dark Souls, či obyčejní The Sims, mají celkem pěkně propracované samotné možnost. Původ, barva vlasů, kůže, tvar nosu nebo očí, velikost hlavy, těla a tak dále. Zatímco v Dark Souls můžete svůj šeredný výtvor schovat pod brnění a helmu, v Pathfinderu to vůbec neplatí. Než začnete, vidíte pěkně vytvořené menu. Plusový bod navíc. Po spuštění nové hry vidíte detailní možnosti obtížnosti, které je ale zbytečné vysvětlovat. Jdeme dál. Uvítá vás menu postav. 

Chcete si vytvořit vlastní postavu, s vlastními schopnostmi, jménem a vzhledem? Jasně, můžete! Nebo si prostě zvolte z šablon, které jsou k dispozici a zkraťte si herní dobu o hodinu, pokud jste jako já. Zvolte si jméno, v mém případě Joel (Snad nezemře v prvních dvou hodinách hry, heh). Poté si tedy zvolíte rasu. Na výběr je až osmi, v případě, že vlastníte DLC, tak devět. Patří mezi ně Člověk, Trpaslík, Elf, Půl-elf a další. Váš hrdina ale nemůže být bez práce. Proto máte na výběr z více než 15 povolání, mezi které patří Alchymista, Bojovník, Lukostřelec, Čaroděj, atp. Je jich samozřejmě mnohem více, některé nemůžete mít hned od startu hry, ale zpřístupníte je až časem. Jde tedy spíše o specializace. Tak, to máme. Co nám tak ještě chybí….jasně, naše postava bude mluvit! Můžeme si zvolit až z 20 hlasů, mezi které patří pohlaví, samotná barva hlasu, či projev.  

Začínáte jako prostý žoldák a jako ten vyslyšíte volání povinnosti, přesněji řečeno, vládnoucího rodu Aldori. Nemůžete to nechat jen tak a vydáváte se do hlavního města, Restov. Nejste ale sami a tak se na hradě potuluje více hrdinů. Kvůli čemu? Všichi se musí utkat o velení výpravy do krajiny s názvem Stolen Lands, aby mohli vládnout a založit vzkvétající království. Po audienci u tamnějšího vládce odcházíte do svého pokoje, kde si vás na cestě odchytí dívka toužící po dobrodružství a chce být vaším bardem. Konečně nějaký bard kterého nebudete muset neustále zachraňovat a poslouchat jeho sexuální narážky. (Zdravíme Marigolda) 

Začínáte sice úplně sami, ale během pěti minut převezmete kontrolu nad onou bardkou, zlodějíčkem a dalšími. Do vaší družiny se vás vejde celkem pět – zbytek musí vždy čekat v táboře.  Společníků jsem potkal více než 10, přičemž každý jich může být během plnění úkolu vaším hlavním charakterem. Zejména ze začátku, rozuměno v první kapitole, budete umírat velmi často a je tak nutné pečlivě volit, koho budete využívat. Pokud zemřete, naskočí loading obrazovka, kterou při nějakém souboji s bossem uvidíte, alespoň než se naučíte jak se v Pathfinder: Kingmaker chodí, hodně často. 

Pamatujete, jak jsem se zmiňoval o nutnosti táborů? Pokud ho nemáte rozdělaný, všechny postavy běhají beznadějně po mapě spolu s vámi. Chůze při tahání několika kil výbavy je velmi náročná a tak postavy vyčerpává, což jim sníží některé statistiky. Nemilé. A takhle může skončit úplně každá postava, proto je nutné, sledovat jestli je vše v pořádku. Nefunguje to ale tak, že si jednoduše vyberete plac, rozložíte dečku a budete spát. Musíte mít nějaké jídlo a rozdělené stráže. V tuto chvíli je vše o náhodě. Zaútočí na vás smečka vlků, protože spíte v lese? Budete neodpočatí a zranění. V případě lapků přijdete o výbavu. Můžete to ale vše odvrátit. Pokud si koupíte prémiový balíček za 60 eur….. Pardon, špatná hra. Pokud rozdělíte správně role v táboře, tak nejenom že budete mít pokoj, ale ještě získáte bonusy. No není to krása?

Jak to tak ve hrách bývá, většinou z příběhu vyjdete jako vítěz. Na konci dvouhodinnového prologu tak získáte do vlastnictví své panství. To ale musíte bránit, správně hospodařit s penězi a ještě k němu připojovat další území. Z RPG tedy přecházíme do strategie, překvapivě prohloubené. Musíte mít okolo sebe správné lidi. Není nic horšího, než neschopný generál, nebo pokladník, který ztěží dodělal základní školu. Své lidi můžete, jako král posílat na špehování, které vám odhalí hrozbu, nebo na výpravu, která vám přinese vylepšení. Většina úkolů, které dostanete je časově omezena. Vy se jako král rozhodnete jít na dobrodružnou výpravu za spanilými ženami a hektolitry vína. Po roce se vracíte a vidíte, že onen správce, kterého jste pověřili, je neschopný blb, vaše království leží v troskách a vám nezbude nic, než oči pro pláč. I to se mi několikrát stalo. To jsou hrozby ekonomické. Zaútočit na vás ale mohou jiní panovníci, nestvůry, obludy a další. 

Pokud jde o soubojový systém, tak aktuální Definitive Edition dostala oproti původní verzi z minulého roku, nový na tazích založený systém. Zde je rozhodně solidní prostor pro taktiku a hra si na tom vlastně i poměrně zakládá. Jak už to u podobných her bývá, tak během tahu můžete provádět různé úkony od běžného úderu mečem, až po speciální schopnosti jednotlivých tříd postav, až po kouzla hrajete-li za čaroděje. Byť jsem zmínil, že hra po prologu více strategická, nebylo to rozhodně myšleno tak, že jde o strategii. Pathfinder: Kingmaker je čistokrevným oldschool rpg ze staré školy po vzoru legend jako IceWind Dale, či Baldur’s Gate, jen přidává něco svého, jak už jsem také jednou uvedl.

Odehráno mám v době psaní recenze přes 20 hodin a zbývá mi, podle různých zdrojů ještě další 100. Zábavy tedy bude až až. Hru mohu pouze doporučit, ať jste fanouškem RPGček, nebo prostě sháníte něco na zabavení. Optimalizace je na výborné úrovni, nezaznamenal jsem žádný bug, či propad FPSek. Hra samotná vypadá velice dobře, byť korunu královny krásy by si asi nenasadila. Avšak z hry viděné z ptačí perspektivy se sem tam něco ztratí. Přesto je nutné uznat, že žádný interiér vlastně není stejný, nebo podobný.  Soundtrack ve hře je pěkně propracovaný, k poslechu je až 60 písní. Pathfinder: Kingmaker můžeme rozhodně doporučit, jedná se totiž o zábavu na desítky hodin

ZÁVĚREM

Knížky ze série Pathfinder jsou skvělé. Herní adaptace Pathfinder: Kingmaker se povedla na výbornou a skloubila v sobě prvky legendárního D&D a Diabla. Obtížnost, která je poměrně vysoká sice dokáže pěkně potrápit nejen nováčky, ale ten skvělý pocit, když porazíte nějakého bosse, či hru dokončíte je prostě k nezaplacení.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Adam Král
Testovaná verze: Playstation 4

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.