Musím se vám přiznat, že nejsem žádným vášnivým čtenářem, tedy alespoň ne v té podobě, jakou by si přál každý nadšený učitel češtiny. Všem možným prózám a poezii jsem se vyhýbal zuby nehty. Občas to nebylo proto, že by mě některá díla nezaujala, ale zejména protože jsem je v oné části života, jenž bych považoval za studijní, příliš nechápal a to díky stylu jakým byla psána. Vlastně jsem tedy občas rád, když je nějaké to slavné literární dílo předěláno do podoby mě vlastní, tedy filmu, či videohry. Ano, jsem barbar, ale nebijte mne. Jedna taková hra právě vyšla a já dostal tu možnost, ji na vlastní kůži náležitě otestovat a vlastně se do ní i tak trochu chtě nechtě ponořit. Tou hrou je Metamorphosis z dílny vývojářského studia All In! Games, která si za svou předlohu vybrala jedno slavné dílo spisovatele, který má co do činění i s naší vlastí, tedy Českou Republikou.

Pokud ovládáte alespoň základy angličtiny pak víte, že název Metamorphosis znamená v našem rodném jazyce proměna. Proměna je pak název povídky, jenž se stala předlohou právě recenzovanému titulu. Za původním literárním dílem stojí uznávaný spisovatel Franz Kafka, který svého času pobýval i v Praze. Pohřben je pak v židovském hřbitově v Olšanech. Jeho dílo je jedním z vrcholů surrealismu, který se snažili vývojáři náležitě do své hry promítnout a my se tak máme šanci doslova ponořit do snového světa, který je až groteskně absurdní. To je ostatně Kafkovu dílu vlastní, pokud se zde bavíme o díle Proměna. Ještě než se ale vrhneme na samotnou hru, tak musím upozornit, že hra je povídkou pouze inspirovaná a doslova ji rozhodně nekopíruje, byť hlavní hrdina je pro obojí totožným mužem.

Vývojáři si nevybrali vůbec snadnou látku. Přenést myšlenku díla Proměna do videohry není lehkým úkolem, ale myslím, že se s ním tvůrci popasovali velice dobře. Celá premisa stojí na tom, že hlavní hrdina Gregor Samsa, se jednoho dne probouzí na pro něj neznámém místě, o němž si myslí, že je pokojem jeho kamaráda Josefa. Avšak během pár momentů zjišťuje, že vůbec není na místě ve kterém si myslel, že je, a už vůbec není ve svém těle, ale v těle malého brouka. Kniha přitom pojednává o tom, že Gregor se promění v obřího brouka, tedy v lidské velikosti, který rozumí ostatním, ale oni jemu ne. Musí se potýkat s řadou problémů a také faktem, že jeho rodina jej v nové podobě nepřijímá a to je mu vlastně jistým způsobem osudné. Hra na to ale jde trochu jinak. Tady se z Gregora skutečně stává malý brouk, který zjišťuje, že není jediným, komu se něco podobného stalo a tajemný hlas jej láká do jakési věže, kde pokud bude pracovat, dostane možnost stát se opět člověkem.

Je zajímavé sledovat to, jak vývojáři pracují s onou absurditou, kde hlavní hrdina není nikterak zděšen tím, že se proměnil v brouka, ale řeší hlavně to, že nemůže jít do práce, do které prostě jít musí, aby měl na živobytí. Během jeho cesty za pátráním po tajemné Věži se ale dozvídá, že jeho přítel Josef se ocitá v problémech a hrozí mu vězení. Cesta za vlastní záchranou se v tu chvíli mění v záchranu přítele. Jenže jak asi tušíte, hmyzí podoba neumožňuje komunikaci lidským jazykem a my tak v rámci příběhu musíme lidem kolem podsouvat různé drobečky, které Josefovi pomohou od problému. Sem tam tedy něco shodíte, abyste na něco upozornili. Něco vypnete, či naopak zapnete a tak podobně. Musím se přiznat, že tuto část vývojáři docela dobře zvládli snad kromě toho, že vy jako brouk vlastně nejste vidět, nikdo na vás nereaguje když mu běháte před očima a tak podobně. Ale co když vidět nejste, protože na tom místě se vlastně nenacházíte a vše je tedy jen onen sen. Jenže o zachycení našich různých vjemů a myšlenek právě v podobných dílech surrealismu jde a autorům se tak v tomto ohledu podařilo dosáhnout toho, co chtěli.

Na hře mě zaujalo hlavně to, jak si vývojáři dokázali hrát se samotným prostředím, v němž se jako brouk pohybujete. V Metamorphosis se vám doslova prolínají dva světy, tedy ten skutečný a ten absurdní a snový. Ve skutečném světě tak budete například běhat po stole a hledat nějaké důležité dokumenty, na které pak musíte upozornit Josefa, či osobu, jenž se mu v danou chvíli snaží pomoci. V snovém světě se pak ocitáte doslova na místě, kde necháváte svou fantasii plout. Létající papíry, levitující židle, to je jen špička ledovce. Některá místa pak mohou připomínat doslova peklo, jiná vás zase budou mást samotným prostorem. Level design je tedy velmi rozmanitý a v mnoha ohledech unikátní. Jo a exkluzivní broučí bar uvnitř gramofonu? No, kdo tohle vymýšlí. Ne, vážně. Absurdit je tu skutečně mnoho a za cíl mají jediné, abyste o daných věcech přemýšleli v širším kontextu.

Po stránce hratelnosti nejde o složitý titul vystačíte si s několika tlačítky. Vše je v podstatě o tom najít cestu dál, přičemž k lepší orientaci v prostoru vám poslouží jakási náhledová kamera, kdy se vám prostředí zobrazí shora. Jinak je celá hra viděna skrze vlastní oči. K onomu postupu budete muset sem tam vyřešit nějaký ten puzzle nebo pomoci jinému nebohému broukovi. Vše je přitom založeno na vaší schopnosti vnímat okolní prostředí a sledovat vše kolem sebe. Jinak je jde v zásadě o klasickou plošinovku. Pokud jde o akční pasáže, tak zde žádné nehledejte, nejsou zde a nejsou ani třeba. Věta mrtví brouk, dobrý brouk, zde nemá své uplatnění. Toužíte-li po akci, asi vám hned řeknu, že Metamorphosis není pro vás.

Hra je sama o sobě jakousi poutí do nitra uměleckého díla, kterou se chcete nechat nést. Jenže má dva zásadní neduhy. Tím prvním je fakt, že hra není příliš dlouhá. A tím druhým, vlastně navazujícím na ten první, že tu neexistuje žádná znovuhratelnost. Prakticky nic vás nepřiměje k tomu, abyste se do hry pustili znovu. Není zde totiž žádná obtížnost, nehrají zde roli žádná rozhodnutí a tak podobně. Ovšem to neznamená, že by hra minimálně na ten první průchod nic nenabízela, jak jsem řekl, jde v podstatě o jedinečný umělecký zážitek.

Bohužel, tento zážitek vám sem tam může něco narušovat. Tedy konkrétně technický stav. Metamorphosis jsem hrál na konzoli Xbox One X, která má výkonu na rozdávání, pokud jde o hrou, jakou právě recenzovaná je. Hra nemá nikterak dech beroucí vizuál, jelikož sází spíše na stylizaci, která jí vlastně i sluší, byť je zřejmé, že za něj vývojáři schovávají nižší rozpočet. Ale pak jako hráč očekávám, že hra minimálně dobře pošlape, jenže to se tak úplně neděje. Na několika místech docházelo k ošklivým propadům snímkování a dokonce mi hra několikrát spadla. To určitě pro hru není dobré, zvláště, když vzhledem k tomu co nabízí, musí vše dělat na 100%, což zde neplatí. Pokud jde o hudbu, tak zde můžeme pět chválu, jelikož dokonale podtrhuje atmosféru a dění kolem nás.

Sledovali jste-li bedlivě okolní obrázky, tak jste si mohli všimnout, že ve hře se objevují české nápisy. Ty odkazují na to, že Franz Kafka dlouhá léta žil právě v České Republice, k níž měl velmi dobrý vztah a vývojáři se to do hry snažili rovněž promítnout. Škoda jen toho, že v české lokalizaci není hra jako taková. Bohužel si zde musíte vystačit s některým ze světových jazyků. Naštěstí, pokud se rozhodnete hrát v angličtině, tak vězte, že pokud skutečně zvládáte angličtinu alespoň na amatérské úrovni, tak nebudete mít s dialogy ve hře žádný problém, jsou totiž psané velice jednoduše.

ZÁVĚREM

Metamorphosis je sice titul inspirovaný dílem Franze Kafky, ale v mnoha směrech se od něj odklání, nicméně v dobrém slova smyslu. Prostředí je originální, neokoukané a skvěle v sobě mísí skutečné kulisy s těmi snovými až absurdními. Škoda jen nulové znovuhratelnosti a velmi špatné optimalizace.

HODNOCENÍ: 7/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: N/A