Achilles: Legends Untold – Recenze
6 prosince, 2023Řecké báje a legendy patří k těm světově nejznámějších a obsahově nejbohatším. Ostatně sama starořecká mytologie je velmi často inspirací řady filmů, či her. Mezi ně patří i novinka studia Dark Point Games s názvem Achilles: Legends Untold. Název mluví za vše a ve hře se tak nechopíme nikoho jiného, než nepřemožitelného Achillea, jehož zradila až jeho pata protknutá šípem vypáleným z Paridova luku. Dalo by se říci, že život samotného Achillea bude dost zajímavý k tomu, aby jsme se dočkali jeho herního eposu. Tvůrci se ale rozhodli jít trochu jinou cestou. Ve hře je totiž konec začátkem.
Příběh nás zavede do bitvy o Troju, která vzešla do historie geniálním Odysseovým tahem s obřím dřevěným koněm. Také jde o poslední bitvu nepřemožitelného Achillea. Jeho smrt však není koncem, jelikož pro Háda je to ideální příležitost k tomu jej využít. Dostáváme se tak do legend, které nebyly nikdy vyprávěny. Do světa, kdy se říše bohů a lidí střetávají a my jsme v roli Achillea ti jediní, jenž mohou zabránit konci. Takto jednoduše by se dal shrnout děj hry.
Zní to dobře, ale zázraky nečekejte. Tvůrci si zvolili velmi zajímavé téma, které ale nedokázali úplně prodat. A přitom má příběh celou řadu světlých chvil a svět má své pilíře pevně podepřené tím, co známe ze známých mýtů a legend Starověkého Řecka. Bohužel častokrát se to sveze na silácké řeči a různá klišé proroctví. Trochu tomu chybí nějaké ty cut-scény, které by to oživili. Důkazem je toho série Diablo, jíž právě silné cut-scény posouvají o level výše. Tady to chybí a je to škoda, hra by si to zasloužila.
Když se dostaneme do nějaké té scény je vedená formou starořeckých kreseb. To samo o sobě není špatnou volbou. Jelikož je tím do hry vtisknuta další část antické kultury, ale už jsem viděl podobné provedení v lepší formě. Zde by tomu rozhodně slušelo staré dobré CGI, ale chápu, že rozpočet nebyl takový, aby si to tvůrci mohli dovolit. Ostatně Achilles: Legends Untold není tří Áčkovým počinem. Není ale čas brečet nad rozlitým mlékem, jelikož hra má celou řadu světlých momentů, na něž ale sem tam sáhne stín.
Na první pohled se hra může jevit jako klasické hack-n-slash top-down rpg, ale pravda je někde trochu jinde. Jistě jde o akční top-down rpg, ale tvůrci se rozhodli, že si nějaké ty mechaniky vypůjčí u souls-like kolegů a tak není problém, aby vás trojice kostlivců poslala na věčnost. Tak horké to sice není, ale to vůbec nevadí. I tak je fajn, že je sem tam třeba uskočit, či něco včas vykrýt. Hodně se toho ale odvíjí od zvolené obtížnosti, kdy při té nejvyšší může klidně platit i ona větička s kostlivci.
Soubojový systém je tak v zásadě poměrně jednoduchý. Máme tu rychlý a silný úder, úskok a kryt. Síla a rychlost jednotlivých akcí je závislá na tom, co máte zrovna vybaveno. Slabší ale rychlejší údery máte se dvěma zbraněmi naráz. Nejlépe se dá krýt se štítem v ruce a nejtvrdší ránu zasadíte obouruční zbraní. Právě obouruční meč jsem si hned oblíbil, a ne vůbec to nebylo tím, že byl v některých případech dost OP (přehnaně silný). To je trochu i slabina hry. Jelikož zbraním občas chybí nějaký balanc a je pravda, že i když jsme v kůži mocného Achillea, tak se cítit nezranitelný není pro podobný typ hry úplným ideálem. Ale jak jsem zmínil. Dost to závisí na zvolené obtížnosti.
Zmíněné dovednosti hrdiny doplňují ještě aktivní schopnosti. Ty vám mohou mnohdy dosti pomoci a můžeme tu najít jak kop ala This is Sparta!, tak zapálení zbraně, hod štítem, a tak podobně. Více vám ale postavu boostují pasivní dovednosti. Ostatně stejně jako tomu je ve zmíněných souls-like hrách. Nicméně na rozdíl od nich tu máme skutečně rozsáhlí strom vlastností/dovedností, který jakoby z oka vypadl tomu z Assassin’s Creed Valhalla. Vůbec bych se nedivil, kdyby se zde tvůrci inspirovali, jelikož i zde nese podobu různých souhvězdí, kdy každé souhvězdí zvěrokruhu zde cílí na trochu jiné hrdinovy vlastnosti.
Souboje by ale nebyli sami o sobě příliš záživné, kdyby místní svět nenabídl variabilní nepřátele. Byl jsem překvapen, kolik různorodých soků vývojáři připravili. Vedle klasických vojáků tu narazíme na nemrtvé, masožravé kytky, různé dravé šelmy, kyklopy, harpije a další mýtické tvory. Jelikož mluvíme o souls-like hře, tak zde nechybí ani bossové, kdy v řadě případů se ještě můžeme rozhodnout, zda soupeře ušetříme, či jej dorazíme. Já tak činil poměrně přirozeně, podle toho jak na mě kdo působil. Většinu jsem ale poslal k šípku. Rozhodnutí pak lehce ovlivňují příběh.
Když hru spustil, chvíli jsem myslel, že mě čeká poměrně sterilní koridorová záležitost, ale po úvodní části s Trojskou bitvou jsme vrženi do poměrně rozsáhlého a rozmanitého otevřeného světa. Je sice pravdou, že není z počátku úplně otevřený, ale to se změní hned po pár hodinách, kdy začnete ovládat svou schopnost vidět do druhé říše a získáte tak možnost otevřít si dříve nedostupné cesty. Nepřístupné lokace samozřejmě mají své opodstatnění, ale jsem za podobný zámek vlastně rád, jelikož máte dostatek času se s hrou seznámit a naučit se vše, co je třeba.
Mluvil jsem také o rozmanitosti. Tu jsem zprvu nečekal, ale byl jsem velice mile překvapen. Narazíme zde na různá honosná královská sídla, menší městečka, pláně, horské průsmyky, hluboké lesy, jeskyně, sklepení, a tak dále. Průchod hrou jsem si tak skutečně užíval. Navíc svět působil živě, kdy bylo možné narazit na prosté obyvatele, jenž na vaší přítomnost různě reagovali. Většinou tedy se strachem v očích. To je třeba něco, co mi chybělo v takovém čtvrtém Diablu. Vlastně obecně jsem byl překvapen tím, že mě hra zaujala trochu více, byť v mnoha ohledech je Achilles: Legends Untold vůči legendě od Blizzardu pozadu.
Co mi ale přišlo trochu zbytečné, byly jakési Horda místnosti, které se nacházeli ve druhé říši, kde bylo třeba čelit různým vlnám nepřátel, až k finálnímu střetu s o něco silnějšími soupeři. Zde se dali solidně nabrat zkušenostní body, ale tato část nebyla příliš záživná a po čase jsem ji začal ignorovat. Trochu za to může i sterilita prostředí, kdy jsem se vždy ocitl v té samé lokaci. Myslím, že tato mechanika šla vyřešit daleko lépe a elegantněji. Místa jejich výskytu se navíc často rovnají místům výskytu Hádových svatyní, kde je možné využívat rychlého cestování a vylepšovat postavu. Také jde o místo, kde lze obnovit léčivé lektvary, ale klasicky na úkor toho, že se všichni standardní nepřátelé obnoví.
Ještě bych chtěl zmínit, že ve hře je možnost i vylepšovat zbraně a zbroj. Zatímco u zbraní jde v podstatě o rutinní záležitost, tak u zbroje jde o něco speciálního. K jejímu vylepšení je vždy třeba získat speciální suroviny, které souvisí s bossy, takže si zbroj vylepšujete jen velmi zřídka. Za to ale mění nejen svou odolnost, ale i vzhled. Pokud jde o zbraně, zde vítám to, že vámi oblíbenou zbraň můžete mít většinu hry, což kvituji. Není to tedy o tom, jen neustále měnit set-up zbraní. Jde spíše o to, najít si svůj styl a ten následovat, i když sem tam dostanete zbraň, která za výměnu stojí.
Překvapením pro mě byla i vizuální stránka. Ta na formát hry nepůsobí vůbec špatně. Ba naopak. Achilles: Legends Untold disponuje celou řadou zajímavých detailů a dokonce i lze sem tam i něco zničit. Určitě kvituji i stabilní snímkování, které z nastavených 60 prakticky nekolísá. Na druhou stranu jsem narazil na několik glitchů, kdy se třeba postava zarazila v jednom směru, což někdy připomínalo ikonický moon-walk M. Jacksona. Naštěstí stačilo vždy zastavit a chyba se napravila. Také jsem narazil na momenty, kdy najednou byla prostá jednotka ultra silná, i když se od ostatních nijak nelišila a dala mě na jednu ránu. V rámci podobných chyb jde ale o drobnosti, jenž můj zážitek nijak nenarušovaly.
ZÁVĚREM
Achilles: Legends Untold byl hrou od niž jsem mnoho nečekal a vlastně ji ani neměl v oblasti zájmu, ale nakonec mě více než mile překvapila. Zaujala jak svou hratelností, tak světem, zasazením i vizuálním zpracováním. Občas na povrch vyplavala nějaká ta chybička, ale nikdy nešlo o nic, co by nebylo rychle vyřešeno. Větší problém vidím v horším balancu zbraní, jedné nezáživné herní části a pak ve způsobu vyprávění příběhu, v němž je velký potenciál, ale realizace lehce pokulhává. Zvláště vedle produkčně vyšperkovanější konkurence. Zaslouží si tedy hra vaší pozornost? Rozhodně ano.
7/10
Datum vydání: 2. listopadu 2023 – Potřebné místo na disku: 17,51 GB
Distributor ČR: N/A – Česká lokalizace: NE
