Aliens: Fireteam Elite – Recenze

Filmové scifi dílo Ridleyho Scotta z 1979, Alien, se stalo popkulturní záležitostí, která má po celém světě nespočet fanoušků, tedy netroufnu si odhadovat přesné číslo, ale půjde zcela jistě o miliony. Jsem jedním z nich? Bezesporu. Ostatně mám doma každý film na fyzické Blu-Ray placce, včetně těch ne tolik oblíbených novinek, k nimž jsem si ale také našel cestu. Tento kult byl samozřejmě doprovázen i celou řadou dalších adaptací a to jak z řad knih, komiksů, tak videoher. Podívám-li se na videoherní scénu, pak mají Vetřelci na svém kontě úspěšné kousky, i ty horší-

Když zabřednu do historie, tak ze svého srdce nevymažu chvíle, kdy jsem večery trávil u skvělých cross-overů Aliens vs Predator z roku 1999 a Aliens vs Predator II z roku 2001. Nebudu vám říkat, kolik děsivých a probděných nocí následovalo. Hry měly tak hutnou atmosféru, že se jim dokázala vyrovnat až hra Alien Isolation od studia Creative Assembly. Studio tehdy ukázalo, že hry z Vetřelčího univerza stále mají naději, zvláště po neúspěchu Aliens: Colonial Marines. Tento neúspěch měl na svědomí problematický vývoj, přičemž finální produkt nakonec dorazila jediná chybná hodnota ve zdrojovém kódu, aby všichni xenomorfové nechodili po stejné trase.

Ať už je to ale s minulými hrami jakkoliv, je třeba hledět do budoucna. Ta se zdála zahalená do mlhy poté, co 20th Century Fox bylo odkoupeno společností Disney. Ta totiž všechny videoherní projekty poslala k ledu, či se to alespoň myslelo. Naštěstí studio Cold Iron tuto situaci přestálo a na svém utajovaném Vetřelčím projektu pracovalo dále. Hra s názvem Aliens: Fireteam Elite nám byla představena až během letošního roku. Očekávání nebyla nijak vysoká a vlastně to bylo možná rozhodujícím faktorem proto, proč nás hra nakonec tak bavila. Vlastně v této recenzi nebudu mluvit jen za sebe, jelikož jsem ji měl možnost projít s Láďou alias Blackhawkem, takže se některé dojmy budou odvíjet i od naší vzájemné konverzace během hraní.

První momenty ve hře na mě osobně nedýchly příliš kladně. Žádné intro, žádná cut-scéna, nic. Okamžitě jsme vrženi do tvorby našeho mariňáka. K dispozici je poměrně jednoduchý editor postavy, nečekejte nic komplexního, kde si vytvoříte drsňáka, či drsňačku, ušitého v rámci možností na míru. Poté už jsme vrženi na palu lodi Endeavor, která zároveň slouží jako takový centrální HUB, kde lze nakupovat zbraně, vybavení, modifikátory, ale třeba se i vydávat na jednotlivé mise. Pokud nechcete běhat od člověka k člověku, je možnost přístupy řešit i skrze menu hry, což je daleko pohodlnější. Jedinou výjimkou jsou nákupy, pro ty skutečně obchodníka navštívit musíte.

Kdyby ve hře chyběla jen úvodní cut-scéna, tak bych to asi přešel, ale ve hře celkově žádné nejsou. Pokud jde o příběh, tak vše se dozvídáte jen skrze komunikaci mezi vámi a lidmi na palubě UAS Endeavoru, případně skrze přeživší na planetě LV-895, či velké vesmírné rafinérii Katanga. Ačkoliv nejde o způsob vyprávění skrze nějž bych si dějství kolem Aliena představoval, své to splní. Paradoxně je příběh poměrně zajímavý a napínavý, když tedy stíháte postřehnout vše, co je vám říkáno. Co si budeme povídat, Aliens: Fireteam Elite je hlavně o akci.

Nicméně nějaký ten příběhový plot zde postavím, ať se máte o co chytit. Příběh nás zavede 23 let za události původní trilogie. Ripleyová je po smrti a na její vzkříšení si Weyland-Yutani počká ještě dalších 177 let. Vesmírná loď UAS Endeavor zachytává tísňové volání z těžební rafinérie Katanga, která obíhá planetu LV-895. Záchranná operace ale nejde úplně podle plánu a my se tak postupem hrou stáváme svědky odhalení dalšího hrůzného tajemství z útrob Společnosti. To by mělo stačit pro to, aby jste si jako fandové Vetřelce udělali na hru slinu, jelikož světe div se, ta hra stojí za váš čas, jen na to nesmíte být sami.

Za svůj redakční život jsem už recenzoval lecjakou kooperativní hru, ale nikdy jsem neměl problém ji dokončit sólo na střední obtížnost. To ale není případ tohoto titulu. Ten vám k sobě dá přičichnout a v prvních dvou misích naberete zdání, že to sami zvládnete. Pravda je ale někde úplně jinde a vývojáři si nutnosti kooperace jsou vědomi a proto nám poskytly dostatek klíčů pro utvoření kompletního Útočného týmu Mariňáků. Kooperace zde není jen slovo do větru. Velmi brzy vám hra dá najevo, že to bez ní nepůjde. Pokud nechcete vše projít se sklopenýma ušima na nejlehčí obtížnost, čímž byste se ale připravili o to nejlepší, co hra nabízí.

Kooperativní hraní dává hře Aliens: Fireteam Elite úplně jiný rozměr. Je to ale výsledkem celé řady funkčních elementů, jimiž hra disponuje a na něž se nyní podíváme. Tak předně. Hra má naprosto skvělý gunplay, který navíc nabízí absolutně autentické zvuky zbraní, které známe z filmů. Pocit ze střelby je prostě vtahující. Zbraní ve hře navíc vůbec není málo. Každá se chová jinak, má jiný účinek, přesto ale od ní dostanete to, co očekáváte. Vývojáři v tomto směru nasáli esenci ze všech filmů a použili ji přesně tak jak měli.

Hra je vedená jako střílečka z třetí osoby, ale to vůbec neznamená, že by vizuálně funkční prvky na zbraních byly zanedbány. Ikonické počítadlo munice v pulzních puškách skutečně funguje. To samé pokud se bavíme o mechanických částech SmartGunu a takto bych mohl pokračovat. Cit pro detail tu rozhodně je a vývojáři jím nešetří. Už jsem zmínil zvuky zbraní, ale co se ozvučení týče, tak to je ve hře fenomenální prakticky všude.

Můžeme se zaposlouchat do jednotlivých zlověstných zvuků xenomorfů. Syntetici naproti tomu dokážou zaujmout typicky 80. stylem hlášek, při jejich likvidaci. Kdy před tím než padnou řeknou klasické „error error“. No a ta doprovodná hudba. To je slast pro uši snad každého vetřelčího fanouška. A takto bych mohl pokračovat. V tomto směru nemůžete hře, co vytknout. Jde o jeden ze stěžejních prvků celé atmosféry a funguje to skvěle.

Z trailerů uvedených před vydáním hry jsem očekával, že se budeme pohybovat poměrně sterilním a jednotvárným prostředím, s nijak zázračným designem, ale opak je pravdou. Level design je vlastně svým způsobem ohromující. Každá z lokalit v jednotlivých misích má svou typickou atmosféru a i když se třeba pohybujete v útrobách rafinérie Katanga, nic tu nevypadá stejně. A když už náhodou vstoupíte do stejné lokace podruhé, tak sledem nějakých událostí dané místo působí jinak. Zde se lidé z vývojářského studia Cold Iron vyznamenali. A to jsem vlastně zmínil jen jedno z několika prostředí. Kromě rafinérie navštívíme také jeskynní komplex na planetě LV-895, které následně budou přecházet do katakomb prastaré civilizace. Zde vývojáři vzali něco z Promethea, což jsem jen kvitoval. Od tohoto momentu hru naplnilo jakési tajemství, které chcete odhalit.

Největší strach jsem u hry Aliens: Fireteam Elite měl asi z toho, že bude kosit jednoho xenomorfa za druhým a to bez problémů. Ano, hra staví na horda-like prvcích a skutečně budete vetřelce likvidovat ve velkém, také je ale třeba vzít na vědomí, že v době, kdy se hra odehrává už o xenomorfech vědí a Mariňáci jsou na střety s nimi připraveni. Vývojáři zde vytvořili ekosystém vetřelců, kteří fungují jako včelí roj, ostatně tak jsou vetřelci prakticky vyobrazováni všude. Na vrcholu je královna a pod ní všichni ostatní. My budeme ve velkém likvidovat prakticky jen „dělníky“, tedy ty, kteří shánějí hostitele pro facehuggery. Pak jsou tu ještě plivači, slídiči, trubci, válečníci a preatoriáni. Pokud jde o poslední dva, ty vydrží skutečně hodně a také vás dokážou poměrně snadno poslat na věčnost. Trubci pak představují takový ten střed, kdy je lze poměrně efektně zabít, ale jejich útoky nelze odrazit na rozdíl od menších zástupců směrem v posloupnosti níže.

Překvapilo mě, že každý z jednotlivých vetřelců má svůj styl chování. Dělníci většinou sází na větší počet a útočí ve skupinkách. Plivači se schovávají za překážky a následně se vás snaží zasáhnout z dálky kyselinou. Slídič většinou nehybně čeká, aby vás mohl přepadnout, když to nejméně čekáte. Trubec zase po několika zásazích mizí, aby se po chvíli objevil za vašimi zády. Válečníci pak poměrně efektivně obchází vaše pasti a snaží se najít místo i mezi turrety. Napřímo chodí jen v případě, že to jinudy nejde. Tato chování mě skutečně překvapilo. Kromě vetřelců se ale připravte i na jinou planetární havěť, která se vám rovněž během hry postaví do cesty.

Když jsme s Blackem hráli, chvíli jsme si říkali, k čemu je ve hře cover systém, když vetřelci stejně lezou z různých směrů. Jak jsme správně tušili, tak Alieni nejsou jediným soupeřem ve hře. Tím jsou i syntetici, kteří pro ti vám budou používat palných zbraní. Kryjí se za překážky a tak podobně. Zde velmi rychle zjistíte, že je cover systém skutečně k užitku. I syntetiků je několik druhů a i oni mají svůj styl chování dle toho, k jaké třídě patří. Nicméně jde o androidy nižšího řádu, tedy ne ty, v lidské podobě, takže samozřejmě pud sebezáchovy nemají. Jejich cílem je vaše likvidace, tečka.

Už jsem zmínil, že zbraní ve hře rozhodně není málo. Každá působí v rámci vetřelčího univerza autenticky. Jelikož se ale nacházíme v době, kdy customizace zbraní je součástí prakticky každé hry, ani Aliens: Fireteam Elite není vyjímkou. Zbraně můžete upravovat o různá mířidla, měnit ústí hlavně, či typ zásobníku. Nechybí ani možnost upravit si vzhled zbraně o nějaký ten nástřik, či nálepku. Každý mariňák pak u sebe může nést celkem dvě zbraně v závislosti na tom, jakou třídu si zvolíte.

Hra nám nabízí pět tříd mariňáků – Střelec, Ničitel, Technik, Doktor a Průzkumník. Každá ze tříd nabízí unikátní schopnosti, či lépe disponuje specifickým vybavením. Já osobně si nejvíce oblíbil Ničitele, který je opatřen útočnou puškou a těžkou zbraní. Možná není překvapením, že jsem po celou dobu hry zůstal u SmartGun, jelikož je to prostě ideální zbraň proti hordám hladových běžců, výše nazvaných dělníky. Black naproti tomu hrál za útočníka, který disponuje granáty, dokáže boostnout týmu kadenci střel a jinak má ve svém arsenálu útočnou pušku a zbraň s krátkým dosahem jako jsou brokovnice, či SMG. Třetí do party by byl ideálně doktor, ale tak nějak jsme většinou hráli ve dvou za doprovodu androidů Alfy, či Bety. Androidi nahrazují lidské hráče v případě, že nezaplníte skupinu, ale věřte, že mají stejnou inteligenci jako ti, proti kterým stojíte. Zase se jim ale nedá upřít to, že skutečně jsou schopni něco během hry zabít.

Hlavní náplní hry je bezpochyby příběhová kooperativní kampaň, která se skládá ze čtyř kapitol, přičemž každá má tři jednotlivé mise. Jak jsem již zmínil výše. Každá mise má unikátní prostředí a jedinečný design. Pokud se vám vše zdárně podaří dokončit, otevře se vám následně režim Horda, který asi není třeba blíže popisovat, jelikož je přesně tím, co od takového režimu čekáte. Pro tento režim je vhodné se dobře vybavit u obchodníka a nakoupit různé miny, či útočné věže, které se nám i během kampaň ukázaly jako skvělý pomocníci při střetech s velkým počtem nepřátel. Ostatně pořád se střetáváme s vetřelci a skutečně vysoký počet je jednoduše smrtící.

Je trochu škoda, že hra nedisponuje i kompetitivním multiplayerem, kde bychom se mohli v jedné straně postavit na stranu mariňáků a na druhé na stranu xenomorfů, jelikož autoři zde mají dostatečně širokou paletu zástupců na obou stranách. Jak rád bych se v tomto směru opět vrátil do časů, kdy jsme s kamarády hráli multiplayer AVP2 do hlubokých nocí. Ale není čas na nostalgii, jelikož stále nejsem na konci, čímž sám sebe překvapuji.

Málem bych totiž zapomněl na systém levelování vaší postavy. Máme zde totiž úroveň postavy jako takové a pak úroveň jednotlivých tříd. Celková úroveň postavy roste bez ohledu na to, za jakou třídu hrajete, jde tedy o jejich kombinaci. Tato úroveň v zásadě nemá žádný větší efekt. Naproti tomu úroveň tříd je důležitější. V závislosti na dosažené úrovni totiž máte odemčeny sloty pro různé modifikace. Ty zde prakticky nahrazují různé dovednosti. Vždy jde ale spíše pasivní bonusy do jednotlivých schopností. I když jistě modifikátory mohou například změnit typ vrženého granátu, či upravit fungovaní boostu jako takového.  Nicméně levelování jde poměrně pomalu a je tedy lepší, když se zaměřujete na jednu konkrétní třídu, pokud chcete mít vůbec možnost se nějakých vylepšení dobrat.

Zápory na hře jsem vlastně trochu nastínil už v úvodu. Hra postrádá větší hloubku vyprávění, tedy mě osobně chybí nějaké ty cut-scény, které by dotvářely atmosféru. Na druhou stranu je hra k dispozici s českými titulky, což je vždy příjemným bonusem. Co už je ale u kooperativní hry horší, když vás hra vždy po jedné až dvou misích vykopne ze hry a je třeba se s spoluhráči spojit na novo, jelikož do rozjeté hry už se připojit nedá. Zde by měli vývojáři zapracovat na nápravě. V tomto směru jsem rád, že jsem hrál na Xbox Series X a nahrávací časy jsem počítal v řádu jednotek vteřin.

Vizuálně vás hra na první pohled také úplně nepřesvědčí, ale mohou za to hlavně první úrovně hry. Nicméně vzápětí zjistíte, že Aliens: Fireteam Elite vypadá vlastně v celku dobře. Jasné, není to páté Gears, ale i tak je třeba se mírně poklonit. Hra světel a stínů funguje na jedničku. Prostředí je detailní, modely zbraní, postav a xenomorfů rovněž. Je pravdou, že v jedné venkovní lokaci pár sekund zahaproval framerate, ale jinak si hra drží solidních 60 snímků za sekundu. Osobně mě zaujali animace a další drobnosti, jako třeba číselník na pulzní pušce. Třeba když běžícího vetřelce střelíte do nohy, tak sebou praští o zem. Efekty jsou také na vysoké úrovni a rozhodně dokáží nejednou ohromit. Kolikrát jsme si s Blackem říkali, že ty efekty vypadají skvěle. Je tedy pravda, že sem tam se něco dočte za chodu, ale není to nic do očí bijícího. Navíc během té skvělé akce si toho ani moc všímat nelze.

Ačkoliv bych uvítal obsahově trochu bohatší hru, tak je pravdou, že vývojáři plánují hru a její obsah nějakou dobu rozšiřovat. Hra pro to potenciál rozhodně má. Ostatně podobné hry k tomu vždy inklinují. Stačí se podívat na takové Zombie Army 4, které rovněž svým obsahem náležitě nabobtnalo. Aliens: Fireteam Elite jsou v tomto ohledu na stejné vlně a myslím, že úspěch hry by mohl být minimálně velmi podobný. Ve zkratce čekal jsem zklamání, ale dočkal jsem se příjemného překvapení. Vetřelci tak nečekaně po dlouhé době mají na svém kontě povedenou akční záležitost.

---

ZÁVĚREM

Od hry Aliens: Fireteam Elite jsem skutečně nic nečekal, ale nakonec jsem se dočkal návykové kooperativní akce zasazené do jednoho z mých oblíbených scifi univerz. Hra má své mouchy a dokonalá rozhodně není, ale to čím je, a co dělá, dělá zatraceně dobře. Hratelnost je návyková, level design ohromí, vizuál je příjemný a zvuková stránka naprosto skvělá. Ke štěstí už tako potřebujete jen jednoho, či dva další vetřelčí nadšence. Osobně jsem nad výslednou známkou hodně váhal a fanoušci vetřelce si tak klidně mohou přidat jeden bodík k dobru.

Datum vydání: 24.8.2021 – Potřebné místo na disku: 15,6GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.