Assassin’s Creed: Shadows – Recenze
27 března, 2025Asi nikoho z vás neminuly zprávy o tom, jak Ubisoft zavírá vývojářské týmy a řekněme redukuje své zaměření, které by se mělo nově točit hlavně kolem jejich zavedených značek. Kdy tou největší je bezesporu Assassin’s Creed, která má nyní na kontě nově vydaný kousek s podtitulem Shadows. Ten nás přivádí do tolika žádaného Feudálního Japonska. Ačkoliv jde o velmi žádané období, tak se kolem nového kousku strhla vlna kontroverze a to zejména ze strany samotného Japonska, kde řada věcí byla dle nich korektních. Náprava řady těchto výtek ze strany Země vycházejícího slunce byla jedním z důvodů k odkladu hry. Je ale celá ta vlna nevole na místě? Následující odstavce vám snad budou odpovědí.
Není tajemstvím, že nás příběh uvede do kůže hned dvou hratelných postav – Naoe a Yasukeho, jediného černého samuraje. Abych byl ale zcela přesný příběh se více točí kolem Naoe, která je defacto tím opravdu hlavním charakterem. Yasuke má přesto v příběhu své pevné místo, které má naprostý smysl a navíc jde v závěru jeho dějové linky o silný emoční zvrat, což je něco, co jsem vlastně vůbec neočekával, či minimálně ne v takové míře. Naoe pak primárně vypráví příběh o pomstě. Kdy jejím hnacím motorem je smrt jejího otce před jejíma očima a to skrze skupinu zvanou Shinbakufu.
Příběh jako takový nám opět vychází z historických událostí, které jsou okořeněny nějakou tou fikcí. Dějem jako takovým se obecně zaobírat nechci. Jak ostatně stále tvrdíme, kdo hru chce hrát, ať si příběh užije bez spoilerů. Musím ale konstatovat, že je děj plný zvratů. Některé očekáváte, ale jiné nastanou jako blesk z čistého nebe. Sám jsem si ale příběhové mise velmi užíval, jelikož mám obecně toto historické období rád. Byť člověk musí žít s tím, že fikce ve hře má vliv na historickou korektnost, ale to bylo ostatně vždy součástí děje série Asssassin’s Creed.
Co mě ale trochu namíchlo byla nutnost grindovat postavy, naštěstí obě postavám stoupá level současně, takže nemusíte hrát za každou extra, prostře mezi nimi přepínáte, pokud ta možnost tu v rámci příběhové linky je. Naposledy nám tento neduh dodalo Odyssey, a tady jsem doufal, že se z toho nadobro poučí ale ne. Takže abyste dosáhli patřičné úrovně pro průchod příběhem, je nutné hrát poměrně často i vedlejší mise, což trochu uměle natahuje celou hru. To samo o sobě nemusí být problém, řada vedlejších příběhových misí je povedených. Jenže abyste mohli postavám doplňovat schopnosti, tvůrci implementovali tzv. Knowledge level a pokud tuto úroveň také nebudete navyšovat, vaší postavu si nadále o schopnosti nevylepšíte.
K navýšení knowledge levelu je třeba plnit také různé vedlejší aktivity, některé zahrnují pouze nějaký trénink s určitým mistrem, či nějakou challenge. Zajímavější jsou pak flashbacky do minulosti, které mi přišli skutečně zajímavé a zase vám trochu více poodkrývají zákulisí událostí světa Assassin’s Creed: Shadows.
Trochu jsem měl obavy z toho, že obě postavy budou v rámci hratelnosti zaměnitelné a že bude na nás, jakou postavu budeme preferovat. Byl jsem od pravdy skutečně daleko. Obě postavy jsou hratelností skutečně rozdílné. Yasuke je svým způsobem takový tank, je silný na boj z blízka, může střílet z luku, je odolnější, ale na stealth postup stavěný úplně není. Zejména jde o to, že na rozdíl od Naoe neumí lézt po stěnách, respektive vyleze jen tam, kde je žebřík, či kde se dokáže přitáhnout. Naoe naproti tomu je právě tím assassínem, na něhož jsme zvyklí, takže vaším nejlepším přítelem bude hidden blade a postup skrze stíny. Zde tvůrci zapracovali pár skvělých mechanik, kdy můžete třeba někoho zabít skrz “látkovou” stěnu, pokud je v její těsné blízkosti. Také je možné se poprvé v sérii plazit. (to umí btw. I Yasuke) Zde je třeba skutečně rozlišovat, jestli se skrýváte v dostatečně vysoké trávě, nebo už jste jasně viditelní.
Parkour jako takový je nyní součástí jen jedné postavy, ale v tomto případě působí velmi plynule a bavilo mě jej náležitě využívat. Naoe i Yasuke navíc běhají poměrně rychle, takže přesun i po vlastních není tak bolestivý jako v minulosti. Naoe se navíc všude přesouvá poměrně ladně a její pohyby jsou pak okořeněny akrobacií. Velmi vhod pak v případě Naoe pak přijde i grappling hook, který jsme naposledy mohli vidět v AC Syndicate. Řekl bych, že tam tvůrci také v některých směrech dosti čerpali. Pokud navíc vše dostanete dostatečně do rukou, pak se dostanete skutečně všude a rychle.
Souboje s nepřáteli probíhají na poměry Assassin’s Creed už tak nějak standartně v rovině poslední rpg dílů. Tady bych ale řekl, že to funguje zdaleka nejlépe. Jednotlivé pohyby na sebe skvěle navazují a boj je radost. Pokud máte dobré reflexy i s Naoe si dokážete boj náležitě užít. Já postavy prolínal dle potřeby, takže na čištění paláců jsem používal zejména Yasukeho a na zabíjení hlavních cílů Naoe. Ostatně takto se zdá, že tvůrci celý koncept obou postav plánovali. Každopádně hra vám nijak nehází klacky pod nohy a přepínání postav je možné prakticky kdykoliv, když nejste předmětem hledání v dané lokaci. Pokud ano, musíte ji opustit, abyste mohli postavy přepnout.
Ve hře nechybí ani souboje s bossy, ty jsou vždy silně specifické a mají ten správný feeling, a ačkoliv je ve hře bossů několik a mají většinou několik sekvencí průběhu, mě v paměti stejně nejvíce utkvěl ten v podstatě první s Odou Nabunagou. Někdy dokonce ani na souboje jako takové v rámci likvidace členů Shinbakufu nedojde. A vše je spíše o investigaci a pak nečekané likvidaci, která je více méně naskryptovaná. To je něco, co v minulosti součástí série nebylo. Obecně tvůrci přišli s řadou zajímavých nápadů, které sérii zase posouvají lehce kupředu.
Než se podívám na technickou stránku. Chci zmínit, že je svět stále plný kolektiblů a různých otazníků, těch sice není tolik, co v minulosti, ale stále jsou přítomny. Tyto aktivity jsou často repetitivní a ve většině případů jsem je ignoroval. Byť takové prohledávání hrobek mělo něco do sebe. Hlavně když takové hrobky skrývají lepší vybavení. Jelikož je Shadows také RPG, tak tu nechybí vylepšování postavy skrze různé zbraně, zbroje, a další vybavení. Zde je potom fajn, že pokud se vám zalíbí nějaký vzhled, můžete jej pak nosit stále dokola, v případě takové katany pak můžete vzhled různých katan kombinovat.
Vizuálně se za mě jedná o jedno z nejhezčích prostředí, které jsme kdy měl možnost v rámci Assassin’s Creed série navštívit. Jediným konkurentem je v mých očích pouze Karibik z ACIV: Black Flag. Herní svět nabízí skutečně různorodé scenérie, kdy tu máme různá přímořská města, hory, lesy, mýtiny, sady s rozkvetlými sakurami. A hlavně mě dostává ta japonská architektura s monumentálními chrámy, ale i paláci. Mapa jako taková je poměrně rozlehlá a není od věci si odkrýt fast travel pointy jako jsou zmíněné věže, či místa, která si přisvojíte za nějaký ten poplatek.
Stejně jako v takovém AC Valhalla, i zde, máte svou základu, Skrýš, kterou můžete neustále rozšiřovat skrze stavbu nových budov a to v závislosti na tom, kolik lidí se přidá k vaší League of Hidden Blade, což je zde název pro assassínské bratrstvo. K rozšiřování Skrýše ale potřebujte různé suroviny, které můžete krást z různých nepřátelských osad i základen. To je samozřejmě takovou omáčkou kolem. Ale díky téhle omáčce pak můžete vaše vybavení vylepšovat na patřičnou úroveň, pokud nemáte štěstí v lootu a truhlách. Ačkoliv Yasuke i Naoe levelují stejně, vybavení mají rozdílné. Takže se může dít, že budete mít lepší vybavení pro Yasukeho, ale ne pro Naoe. Je důležité mít vybavení min na stejné úrovni, jako jsou vaše postavy, aby jste byli správně konkurenceschopní.
Assassin’s Creed: Shadows nabízí stejně jako většina her několik režimů zobrazení, respektive jsou celkem tři – Fidelity, Balanced a Performance. První nabízí 30 fps a nejvíce grafických detailů, Performance pak 60 fps s horším stínováním a horšími detaily a pak Balanced s 40 fps a detaily někde mezi. Já hrál prakticky jen na Fidelity, kdy jsem si chtěl místní krajinu užívat naplno, zejména, když 30fps se na Xbox Series X drželo naprosto stabilně. Obecně jsou ale tyto možnosti na preferenci každého z nás. Obecně ale udělali vývojáři s optimalizací obrovský kus práce.
ZÁVĚREM
Assassin’s Creed Shadows je možná kontroverzní od samého počátku, ale to neznamená, že jde o díl série, který by měl fanoušek minout, ba přesně naopak. Tvůrci přidali celou řadu zajímavých mechanik. Nabízí nádherně zpracovaný svět a zajímavou příběhovou zápletku, která se točí hned kolem dvou hratelností rozdílných postav. Stále je tu ten balast kolem a nucený grind občas rozčiloval, obecně jde ale o další zdařilí díl série, který jsem si náležitě užil a pokud vás prostředí Feudálního Japonska láká, pak asi není nad čím váhat.
8/10
Datum vydání: 20. března 2025 – Potřebné místo: 123GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
