Babylon’s Fall – Recenze

Babylon, místo opředené legendami a hlavní město Mezopotámské říše za vládce Chammurapiho. Dle Bible má jít o jedno z prvních měst, jenž vzniklo po Velké potopě a podle knihy Genesis zde místní lidé chtěli převýšit vlastní velikost a to stavbou monumentální stavby v podobě Babylonské věže, která měla být oslavou člověka a nikoliv Boha. Tento čin se měl Bohu znelíbit a tak měl potrestat lidstvo tím, že  do jejich úst vloží mnoho různých jazyků, aby se nemohli vzájemně domlouvat. To mělo následně přivodit pád Babylónu. Dle historie by tou vězí mohl být zikkurat Etemenanki, který je zasvěcen Mardukovi. Tématika kolem Babylonské věže je opředena celou řadou tajemství a stále nedává lidstvu pořádně spát a nedala asi spát ani tvůrcům ze studia Platinum Games, jenž se kolem ní rozhodli vystavět svůj nejnovější počin s názvem Babylon’s Fall.

Mám velice rád staré mýty a celkově starověké říše a téma kolem nich. Vždy mi bylo tak trochu líto, že pokud se nám dostává zpracování těchto ér, tak šlo po většinou o Řecko, Řím, či případně Egypt. Mezopotámie byla tak trochu opomíjena a jsem vlastně rád, že se tvůrci právě chopili tématiky kolem Babylonu a jeho ikonické věže do nebe. Ale zároveň je pravdou, že mě během oznámení hra nechávala více méně chladným. Nedostalo se mi ukázky, která by mě přesvědčila o tom, že to je ta hra, na níž jsem čekal. Dá se říci, že jsem čichal solidní průšvih. Ten ale nakonec úplně nedorazil a ačkoliv mám k tomuto titulů tedy nějaké ty výhrady, tak jsem se mu dokázal podat a bavit se u něj.

Hry od Platinum Games mají vždy svůj jasný rukopis, který je promítán nejen v hratelnosti, ale také jistým smyslem ve stylizaci a formě vyprávění. Zde tvůrci podobě jako třeba v jejich sérii Bayonetta sáhli ke kombinaci klasických cut-scén a statických obrázků s nějakými těmi rozhovory. To si skvěle sedlo s designem celé hry, který je veden jako olejomalba, což bylo něco, na co jsem si musel nějakou chvíli zvykat. Svět takto zpracovaný se totiž nemusí na první pohled zdát tolik detailní a ohromující, ale opak je pravdou, zejména pak pokud jde o zpracování samotné věže Babylonské, jenž je hře označována právě jako Ziggurat a vychází z malby Pietra Brueghela z roku 1563.

Příběh nás přivádí do doby, kdy jsou Babyloňané už nějaký ten čas v prachu a zůstala po nich už pouze ona mýtická věž, jenž v sobě ukrývá nejedno tajemství ale i bájné poklady. Ty přilákali lid z Domitinianského impéria, jenž na úpatí věže vybudovali nové město s názvem Nový Babylon. Domitiniané posedlí bájným pokladem posílají do věže mnoho expedic, aby našli ony poklady, ale probudí v ní starobylé síly, s nimiž nepočítali. Do toho vstupují Sentinelové a právě my se chopíme jednoho z nich. Sentinelové jsou zde bráni jako nadlidští bojovníci, jimž je po příjezdu implantován speciální předmět s názvem Gideon Coffin, který jim propůjčuje ony speciální schopnosti. Tuto implantaci ale přežije vždy jen malé procento vybraných jedinců. Platí tedy známé pravidlo, že přežijí jen ti nejsilnější.

S příběhem jako takovým jsem měl problém, alespoň z počátku, kdy mi přišlo, že vše bude vedeno pouze skrze nějaké seance v krčmě, to se ale po překonání prvního patra Babylonské věže naštěstí změnilo a příběh následně nabral jiné obrátky a hlavně přibyly cut-scény a dodatečné statické scénky. Dalo by se říci, že začátek je trochu pomalejší, míněno ale pouze skrze tuto složku. Zbytek hry bych rozhodně pomalým tempem neoznačil. 

Ačkoliv jsem věděl, že je Babylon’s Fall kooperativní záležitostí, skutečně jsem nečekal, že bude mnoho herních mechanik doslova vzato ze série Destiny od Bungie. Když jsem hru diskutoval s ostatními redaktory, prakticky jsme došli k tomu názoru, že je hra zajímavým mixem Destiny, Bayonetty a Nier. Jestli jde o dokonalý mix? Úplně bych neřekl, ale rozhodně je funkční. Kde vidím, jakou podobnost snad dále rozvinu, ale začnu první zmíněnou hrou, jíž se hra blíží zejména svou strukturou.

Nemáme sice k dispozici žádnou mapu vesmíru, ale máme zde daná patra věže, která se nám postupně odemykají a s nimi i její různé lokality představující různé příběhové mise. Před startem každé mise vám pak naskočí lobby, kde se lze spojit s dalšími hráči, či vše projít solo. Doporučuji však kooperaci. Hra je jí uzpůsobená a čím dále ve hře budete, tím těžší to bude. Na tyto výpravy se vydáváte z centrálního hubu jako bylo Tower právě v Destiny, přičemž zde narazíte na obchodníka, ale i zadavatele oněch misí, přičemž je možné si aktivovat i různé sezónní úkoly, týdenní, ale třeba i jinak specifikované. Druhá zmíněná část tvoří zejména endgame poté, co zdoláte Ziggurat a dostanete se až na samotný vrchol.

Místní Babylonká věž má sedm pater, kdy každé tvoří unikátní prostředí a dýchne na vás jinou atmosférou. Vše ale působí kolosálně a monumentálně. Přesně tak, jak by si každý z nás onu mýtickou stavbu představoval. V samotné věži nejlépe vyniká ono grafické zpracování skrze olejomalbu. Před vámi se najednou rozprostírá úchvatné umělecké dílo jehož se najednou stáváte součástí. Platinum Games jednoduše vědí jak ohromit. Tohle se jim zatraceně povedlo a byla daleko předčena všechna má očekávání. I když je možná trochu škoda, že jednotlivá patra nejsou více volně přístupná a jednotlivé úrovně každého patra jsou jednoduše absolutními koridory, nichž není možné nijak vybočit. Sice tu a tam naleznete nějaké to tajné zákoutí s nějakým tím zajímavým lootem, ale jinak je cesta vpřed jasná jako slunce na letní obloze. Vadí mi to? Vlastně ne. Ostatně nejednou jsem řekl, že mi ona jistá přímočarost ve hrách chybí. Ale zrovna zde jde o případ, kdy by se mi i jistá míra volnosti zamlouvala. V tomto směru jde hra po stopách série Bayonetta, kdy jsou její jednotlivé úrovně stejně koncipované. V porovnání s takovým Destiny je to ale spíše slabí derivát.

Nedílnou součástí hry je také lootovací systém. Nové vybavení, ať už jde o zbraně, zbroj, či další předměty, můžete získat skrze lootovací truhly v každé úrovni hry, ale většinou nelze čekat zázraky. Podstatně lepší předměty mohou padat z nepřátel a hlavně z bossfightů, které považuji za to absolutně nejlepší, co hra nabízí. Ve hře se nachází několik typů bossů, jsou tu menší, ale pak větší a obtížnější a pochopitelně také jeden finální. Každý z těchto soupeřů je unikátem, útočí jinak a vždy je nutné jej náležitě přečíst, jinak to bude znamenat smrt. Možnosti oživení a léčivých lektvarů jsou omezené a je nutné s tím počítat. Zpět k lootu. Během hraní jednotlivých úrovní rozhodně nevíte, co vám to spadlo do klína. Získáte jen jakési orby, jenž vám ukazují, jaké vzácnosti dané předměty budou. V tomto směru opět hra funguje jako v Destiny, kdy až v samotném závěru zjistíte, co jste to vlastně získali.

Než jsem se s Babylon’s Fall sžil, tak jsem trochu válčil se soubojovým systémem, který je založen na boji pomocí čtyř zbraní, kdy každou je možné ovládat a útočit s ní a to díky zmíněnému Gideon Coffin. Je úplně jedno, jestli si svůj loadout vytvoříte ze 4 mečů, zda či budete kombinovat a každý slot zbraně osadíte něčím jiným. Ve hře prakticky existuje dokonalý loadout a mít 4 zbraně stejné není cesta. Mnoho nepřátel má totiž možnost se krýt za štítem a v tomto případě je vám meč k ničemu a zde je tak ideální mít u sebe také nějaké to kladivo. Je ale třeba mít na paměti, že během aktivní mise už loadout nezměníte a musíte vše dojít tak, jak jste si na začátku zvolili. To může průchod úrovní značně ztížit a nepřátelé vám to rozhodně nebudou chtít usnadnit. Zde bych ocenil, aby bylo možné zbraně, které už máte u sebe, spravovat a třeba je i měnit, alespoň ve fázi, kdy na vás nikdo neútočí.

Střety s nepřáteli jsou po vzoru japonských hack-n-slash her omezeny na arény, či oblasti, z nichž se vám uzavřou východy do doby, než vše kolem sebe neporazíte. Tento styl soubojů mi rozhodně nevadí a dokonale si sedne s místním soubojovým systémem, jenž je tedy nutné dostat pod kůži. Souboje a design jednotlivých úrovní mě vlastně u hry dokázal držet, jelikož co si budeme povídat. Ačkoliv jsem zmínil, že hra je kombinací tří velmi povedených sérií, tak Babylon’s Fall jejich kvalit úplně nedosahuje.

Problém rozhodně není v designu, soubojovém systému, či třeba i stylizaci. Když vezmu v potaz to, jakým typem hra je, tak nelze opomenout fakt, že projít každé patro není zrovna během na dlouhou trať. Vše se dá zvládnout do jedné desítky hodin a to v závislosti na tom, jestli chodíte solo, či v kooperaci. To by úplně nevadilo, kdyby hra disponovala náležitým endgame obsahem. Ten ale po čertech schází. V tomto směru vývojáři zakopli a dali si na pusu. U tohoto typu her je přitom tato část ta nejdůležitější a pokud se tvůrci nekopnou a nepřinesou něco zajímavého, tak se bojím, že hra nebude mít příliš dlouhou životnost a bude to tedy znamenat konec. Ostatně to je vlastně důvodem toho, proč je známka pod recenzí taková, jaká je.

Navzdory tomu, že jsem byl v článku v mnohém nadšený, tak nelze opomíjet zmíněný faktor níže, ale také jednoduše to, že hra ve svém smyslu vlastně nepřináší nic originálního. I tématika by se dala vyždímat podstatně více. Potenciál Babylonské věže přesahuje to, co nám bylo poskytnuto, což jsem ostatně zmínil tím, že jednotlivé úrovně jsou jen čistokrevným koridorem a nenabízí téměř žádnou možnost průzkumu okolí, kterou byste v tomto případě tolik chtěli. Ostatně tato monumentální mýtická stavba by si to zasloužila. Osobně doufám, že vývojáři na hru nezanevřou a skutečně jí během následujících měsíců, třeba i let vyšperkují a nevzdají to s ní, byla by to nesmírná škoda.

Technicky bych titul považoval za zdařilí.. Hrál jsem na naprosto běžné Playstation 4 Slim, takže prakticky základní výkon nutný pro hraní této hry a byl jsem spokojen. Je pravda, že hrany byly místy docela zubaté, takže rozhodně došlo k absenci antialiasingu, ale to trochu eliminuje stylizace do olejomalby. Dalo by se říci, že je hra standardem mezi hrami od Platinum Games. Osobně chválím plynulý chod v 60 snímcích za sekundu. To je u her tohoto typu klíčové. Titul nešetří různými efekty během soubojů, ale také mimo ně a dodávají mnohdy patřičnou atmosféru. Vše to zní hezky, ale v současné době člověk čeká od vizuálu přeci jen něco více a to navzdory tomu, že konzoli Playstation 5 je hra daleko ostřejší a detailnější. Platinum by jednoduše potřebovalo přidat a projít v rámci vizuálu nějakou evolucí. Potřebují to stejně jako to potřebovalo From Software.

---

ZÁVĚREM

Babylon’s Fall se zasekl někde uprostřed cesty. Vedle úchvatně zpracované Babylonské věže, grafiky ve stylu olejomalby, zábavného soubojového systému a povedených bossů, tu máme bohužel otřesný endgame obsah, nepříliš přesvědčivou herní dobu příběhové kampaně a také možná až příliš koridorové úrovně. Hlavně jednotlivé úrovně zaslouží při zpracování monumentálního Zigguratu více volnosti, k níž jednotlivá patra věže vybízí. Platinum Games si položili solidní základ, ale dokončení pokulhává a zachrání jej možná i trochu větší přepracování a daleko lepší endgame obsah, jehož se snad dočkáme, jinak se bojím, že hra opravdu velmi rychle upadne v zapomnění. 

6/10

Datum vydání: 3. března 2022 – Potřebné místo na disku: 28GB
Distributor ČR: CENEGA Czech