Baldur’s Gate 3 – Recenze
7 března, 2024Nebudu vám lhát, tato recenze se mi nepíše zrovna snadno. Ne snad že bych nevěděl co o hře říct, o co se podělit a co si myslím že byste se měli dozvědět. S tím problém nemám, naopak se spíš budu muset krotit, abych vás vůbec donutil dočíst jí až do konce. Problém mám spíš s tím, že tak trochu cítím, že konkrétně tato recenze jde s křížkem po funuse. Pochybuji, že by kdokoliv z vás nevěděl, jak obrovským úspěchem se Baldur’s Gate 3 (BG3) stal, jak skvostné známky si odnášel v recenzích a kolik desítek cen za Hru roku si již odnesl. Skutečně, hra krátce po vydání zabodovala takovým způsobem, že bylo všem jasné, že lepší hra dlouho nevyjde. Proč vám tedy my naší recenzi přinášíme tak pozdě?
Důvodů je hned několik. Ten první je čistě pragmatický. Hra původně vyšla na PC, na kterém nehraji. Ten další důvod je ten, že na konzole se jako první dostala verze pro Playstation 5 ale v době, kdy vrcholila podzimní sezóna a mě bylo jasné, že tak velký titul, jakým BG3 bezesporu je bych nebyl schopen důkladně prozkoumat, abych si mohl dovolit ho i hodnotit. Jakmile ale byla po nemalých problémech oznámena i verze pro Xbox, nemělo již cenu váhat. Tím se ale dostáváme k poslednímu důvodu našeho zdržení, který tak trochu kopíruje ten předchozí. BG3 je obří hra. Tak obrovská, že mi zkrátka trvalo víc než dva měsíce, než jsem ji pokořil. Nebudeme ale začátek již déle protahovat. Kdo chce, ať skočí na konec recenze, kde najde jak finální hodnocení, tak důvody které k němu vedly. Ostatní se můžou pustit do čtení.
BG3 je příběhovou hrou. Ne, počkejte, jinak. BG3 je hrou tisíce a jednoho příběhu, tak to bude přesnější. Odehrává se v říší Faerûn nějakých 100 let po událostech předchozí hry. Nemusíte se bát, že by neznalost série měla na váš zážitek nějak ochuzující dopad. Přece jen, minulý díl vyšel před více než dvaceti lety a vývojáři na to myslí. Je sice pravda, že pamětníkům starších dílu sem tam ukápne slza nostalgie, ale ani nováčci by se ve hře neměli ztratit. Hra nám hned od začátku naplno ukáže, že vyprávění bude její největší devizou a úvodní filmeček prozradí, že s výpravou na tom hra bude ještě lépe.
Ocitnete se na podivné létající lodi Nautiloid, která patří prastaré rase Illithidů. Ač humanoidi, z lidí toho mají málo a lidská rasa je v jejich očích jen hmyzem. Mají ovšem plán, tzv. The Grand Design. Vychází z jejich filozofie a náboženství a jeho základní myšlenkou je to, že jen a pouze Illithidé jsou rasou vyvolenou a ostatní mají být buď zničeny, nebo žít aby sloužily. K naplnění jejich cílů pak slouží plno aspektů a jedním z nich je přeměna zástupců jiných ras na je samé. K tomu slouží malá roztomilá larva, která se zavrtá do mozku a během pár dnů tak vznikne nový Illithid. K vaší smůle právě vy jste jeden z těch, kteří byli za tímto účelem uneseni.
Jak jistě tušíte, dál už ze mě nedostanete ani slovo a popravdě, není to ani možné. Jak brzy zjistíte, příběh, který se před vámi začne odvíjet totiž bude jen ten váš, s trochu nadsázky by se dalo říct, že žádní dva hráči hrou neprojdou stejně. Hned na začátku si budete muset zvolit, za koho vlastně budete hrát. Můžete si vytvořit postavu přesně podle svého uvážení. Zvolit její podobu, její historii, rozdělit jí dovednostní body a zvolit povolání. Mě osobně to trvalo přes dvě hodiny, než jsem byl s výsledkem spokojen a to mi ještě vše usnadnilo to, že jsem předem věděl, že jako vždy budu člověk a k tomu kouzelník. Kromě lidí si ale můžete vybrat plno dalších ras. K dispozici jsou elfové, tieflingové, drow, lidé, githyanki, trpaslíci, půlelfové, půlčíci, gnómové, dragonborn a půl orkové. Už výběr rasy je ale důležitý nejen kvůli tomu, jak budete vypadat, ale nese s sebou i různé pasivní schopnosti, které jiné rasy nemají.
Stejně tak vaše další hraní ovlivní váš původ. To jestli pocházíte ze zámožné rodiny, nebo jste naopak vyrůstali na ulici vám opět trochu změní pozdější možnosti například v rozhovorech. Na řadu pak přichází volba povolání a tady už jde do tuhého. Těch je v základu celkem dvanáct: barbarian, cleric, druid, fighter, bard, paladin, ranger, monk, rogue, sorcerer, warlock a wizard. Ty základní se pak ještě dělí na podtřídy a tak se nakonec dopracujeme k celkem 46 různým povoláním. Následně už na vás čeká jen vizuální podoba vašeho hrdiny. Editor postav zde není tak překombinovaný jako u jiných her, vlastně si vyberete jen obličej, typ postavy, vlasy, tetování a šperky a jak už to dnes bývá, tak i genitálie. Ano, hra se toho nebojí. Výběr a vytvoření vlastní postavy byste ale neměli nijak uspěchat a je dobré nad ním přemýšlet. Přece jen, ve hře pak strávíte více než sto hodin.
Pokud ale vlastní postavu vytvářet nechcete, můžete si vybrat jednu ze šesti předem vytvořených. Astarion, Gale, Karlach, Shadowheart, Lae’zel a Wyll, což jsou společníci, které potkáte na svých cestách. Pokud se pro některou z těchto postav rozhodnete, tak pamatujte na to, že u ní nepůjde měnit její vzhled a povolání. Měnit půjdou jen statistiky u jednoho z NPC, které ve hře potkáte. Poslední možností je pak speciální postava, tzv. The Dark Urge. Jde vlastně o mix dvou předchozích možností. Tato postava má svou jasně danou historii, ale vše ostatní naopak u ní změnit jde. Má i speciální sadu možností v rozhovorech a pokud bych měl jí nějak krátce definovat, jde o takového zmetka, co se snaží všem škodit. Že za jejím osudem bude něco trochu víc asi nemusím prozrazovat.
Postavu máme, vzhůru za dobrodružstvím! Hned od začátku vás vývojáři z Larian Studios nenechají ani chvilku pochybovat o tom, že by nevěděli co dělají. Naopak, díky zkušenostem z jejich předchozích her je na každém metru vidět, že již jedou úplně na jistotu a skoro nikdy nešlápnou vedle. Tedy pokud vedle nešlápnete vy sami. BG3 není jednoduchou hrou. Bude plně ve vaší režii to, jakým způsobem si jí užijete, kam se vydáte a to, jakým způsobem k hraní přistoupíte. Máte totiž nad vším absolutní volnost a alespoň do té míry, kam vás náhoda pustí. Úplně všechno ve hře totiž závisí na tom, jak si hodíte kostkou. Věřte mi.
BG3 vychází z posledních pravidel populární stolní hry Dungeons and Dragons a ta se, jak jste již asi uhodli, hraje vlastně tak, že se utkáváte se svojí armádou s protivníkem a na veškeré vaše rozhodnutí si pak hodíte jednou nebo více kostkami. To kolik hodíte pak rozhoduje o tom, zda vaše snažení bylo, nebo nebylo úspěšné. V BG3 je to úplně stejné s tím rozdílem, že hra za vás hází někde na pozadí zcela sama a jen v určitých chvílích vám dovolí hodit si virtuálními kostkami „doopravdy“. Tohle dokonalé usnadnění pak vývojářům vůbec umožnilo převést hru na konzole a PC, protože akcí, které ve hře můžete dělat je snad nekonečné množství a i to se ještě násobí tím, jak moc kreativní při hraní budete.
Je poměrně těžké snažit se tady vše nějak sáhodlouze popisovat. Zaprvé by to asi bylo dost nudné a za druhé si myslím, že popsat vše co ve hře zažijete ani nejde. Možná bude nejlepší zkusit popsat několik konkrétních situací které jsem sám ve hře zažil a snad si uděláte lepší představu o tom, jak se to celé hraje. Začneme asi u soubojů, protože ty jsou pomyslnou třešničkou na již tak sladkém dortu. Souboj začíná jednoduše tak, že se se svojí postavou, nebo někým z party zkrátka přiblížíte k nepříteli tak, že si vás všimne. V tu chvíli hra přepne do tzv. taktického režimu, kdy se budete jednotlivě střídat a provádět různé akce. Akcemi se rozumí vše, kdy nějakým způsobem aktivně zasáhnete do boje, ať už jde o úder mečem, seslání kouzla, nebo třeba použití nějakého předmětu.
K tomu ale máte ještě tzv. bonusovou akci, která se může u jednotlivých postav měnit. Může jít o další útok, možnost skrýt se ve stínech atd. Samozřejmě máte i omezenou vzdálenost, kam se s konkrétní postavou můžete přesunout. Jakmile vše v daném kole vyčerpáte, tah musíte ukončit a na řadu přijde další postava. Může to být jak váš společník, tak nepřítel, i s tím je potřeba počítat. Jednotlivé vaše postavy se navíc mohou ruzně doplňovat, pomáhat si. Dokonce můžete i souboj zahájit jen s jednou postavou, zatímco zbytek vaší družiny bude mimo souboj a jakmile je vhodně rozmístíte, teprve pak se do souboje zapojí. Tohle všechno co jsem teď popsal můžete všemožně kombinovat, taktizovat, zkrátka přemýšlet o tom, jak nejlépe konkrétní boj vyřešit.
Slíbil jsem vám různé příklady, slyšte tedy o mém souboji s obří pavoučicí. Ocitl jsem se v obrovské jeskyni (to jak jsem se tam dostal si ještě řekneme). V její hloubi na mě šel protivník, který se zdál být nad mé síly. Minimálně první dva pokusy dopadly tragicky. Jenže pak jsem si všiml, že ta mrcha osminohá v jedné fázi souboje zavolá na pomoc malé pavoučky. Ti mi nedělali takový problém, měli snad jen jeden život (HP), ale bylo jich tolik, že jsem na ně vždy vyplýtval veškeré mé akce. Plán byl tedy jasný, bylo potřeba ještě před začátkem boje jejich životy ukončit. K tomu se skvěle hodil Astarion, upír se schopností se zneviditelnit. V mžiku jsem se tak zbavil těch dotěrných otrapů a mohl se vrhnout na jejich matku. Stále ale nade mnou měla převahu. Nakonec rozhodla buď náhoda, nebo štěstí, ale podařilo se mi zjistit, že pavučiny, po kterých se pohybuje, se dají pomocí ohně zničit. Můj kouzelník tak měl jediný úkol. Dobře mířený fireball sice pavoučici nic neudělal, ale jakmile ztratila pevnou síť pod nohami, spadla z docela velké výšky a to jí způsobilo takové zranění, že pak již její smrt byla jen otázkou chvíle. Podobných situací během hraní zažijete nespočet. Možnosti, které hra nabízí se zdají nevyčerpatelné a bude jen na vaší kreativitě, kolik toho zažijete.
Podobně kreativně je na tom vlastně celá hra. I to kam se dostanete závisí tak trochu na míře náhody a rozhodně se vyplatí vše prozkoumávat a nedržet se jen někých předem vyšlapaných cestiček. Ostatně i to vedlo k tomu, že jsem vůbec onu pavoučí matku objevil. Hra mě dovedla do menší opuštěné vesničky v hlubokých lesích. V jejích troskách se proháněli malí skřeti, ale jinak se zdála zcela prázdná. Něco mi ale říkalo, že za osudem vesnice musí něco být. Předchozí hraní mě již naučilo, že se vyplatí vše pořádně „prošmejdit“ a mě nakonec zaujala studna, která stála na náměstí. Skrze ní jsem se nakonec dostal do obrovského jeskynního komplexu. Později jsem dokonce zjistil, že se do něj dá dostat i z kovářovi dílny ve vesnici. Takových míst je ve hře plno. Zdánlivě obyčejná místa klidně mohou skrývat celé nové oblasti. Každá skříň klidně může vést do „Narnie“.
Hra se rozprostírá na třech aktech. Každý vám zabere na dohání obrovskou porci času. První slouží tak trochu pro seznámení s veškerými aspekty hry, druhý naplno odhalí celý potenciál, který hra v sobě má a třetí, kde vše vrcholí v samotném městě Baldur’s Gate svede všechny cestičky do jedné v grandiózním finále. To jak to nakonec celé dopadne je zcela na vás. Autoři se dokonce chlubí tím, že hra má až 17 000 konců. Samozřejmě, lišit se budou jen v drobných detailech, ale poukazuje to na fakt, že hra pečlivě zkoumá všechna vaše rozhodnutí a jejich vliv se klidně může projevit až po několika hodinách hraní. Může se klidně stát, že úplně minete nějakou příběhovou linku a ochudíte se tak o zajímavé momenty. Vyplatí se zkrátka vše prozkoumat, s každým si promluvit. Hra na vás nikdy nevychrlí desítky otazníků na mapě. Naopak, veškeré úkoly si budete muset najít sami.
Nikdy nevíte, zda zdánlivě nepodstatná osoba vám nezadá úkol na několik hodin. Skoro s každým ve hře jde prohodit pár slov a vyplatí se to. Postavy jsou navíc skvěle napsané. Nemyslím nějaké obyčejné vesničany, ale jinak zde najdete stovky postav, které mají svou historii, své charaktery a své osudy. Těch úplně hlavních jsou desítky a je skvělé sledovat, jak se postupně vyvíjejí. Nejvíc to platí o vašich společnících, se kterými si časem vybudujete silná pouta, dojde i na romantické chvilky. Pokud se ale rozhodnete, můžete je i zabít, hra s tím počítá. Jeden z hráčů dokonce dokázal zabít každou jednotlivou postavu ve hře. I přes takový masakr se mu stejně hru podařilo dohrát, tak komplexní je a vypadá to, že vývojáři počítali s každou možností.
Baldur’s Gate 3 navíc vypadá skvěle. Neposadí vás na zadek tou nejvíc realistickou grafikou současnosti, ale má neuvěřitelné kouzlo. Osobně mám hodně rád fantasy a tady mi vývojáři doslova splnili sen. Hra má kouzelnou atmosféru a budete mít skutečně pocit, jak kdyby jste četli knihu od autora, který pomocí slov dokáže ve vašich hlavách formovat skutečnost. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem měl dojem, že skutečně hraju a jen hloupě neklikám na tlačítka na ovladači a nechám hru, ať mě sama provede na její konec. Tady jsem naopak chtěl sám vše vidět a vše zažít.
Postupně se dostane do všech možných koutů. Od jeskyň a močálů, po starobylé hrady, hluboké lesy a tajemné světy a místa. Samotné město Baldur’s Gate je pak monstrózní ukázkou toho, jak propracované ve hře vše je. Skvělý je i hudební doprovod, který jen podtrhuje celé hraní. Jejím autorem je dvorní skladatel Larian Studios – Borislav Slavov. Jednotlivé postavy jsou skvěle vymodelované, mají poměrně hezky ztvárněny vlasy, trochu to pak možná kulhá co se animací týče, ale nic co by vám mělo zkazit zážitek z hraní.
Bohužel, ne vše na hře je dokonalé. Technická stránka hry by zasloužila trochu vylepšit. Vybrat si můžete ze dvou grafických režimů. V tom který upřednostňuje grafiku hra běží pouze 30fps. Druhý grafický režim se snaží držet 60fps za cenu nižšího rozlišení, ale popravdě jsem to na TV nebyl schopen rozeznat. Bohužel, snímková frekvence není vždy úplně ideální a hlavně v posledním aktu hra v obou režimech padá hodně hluboko. Navíc má poslední akt i dost samostatných problémů, je vidět, že se mu při vydání dostalo nejméně péče. Naštěstí vývojáři neusnuli na vavřínech a hru neustále opravují. Je ale dobré upozornit, že i takový klenot, jakým Baldur’s Gate 3 je, má pár neduhů. Na konzole Xbox navíc hra ani neměla vyjít, jelikož vývojáři nedokázali na konzoli Xbox Series S zprovoznit lokální multiplayer. Hra se tak nakonec musí obejít na slabší konzoli Microsoftu bez této funkce.
ZÁVĚREM
Nestává se často, abych v recenzi sáhnul po nejvyšší známce. Pokud se nepletu, tak za asi 7 let, co recenze píši, jsem takovou poctu dal jen asi šesti hrám. Baldur’s Gate 3 ale tento seznam rozšíří. Má pár technických problémů, ale ty jsou ve stínu toho, že jde v mých očích o nejlepší RPG jaké jsem kdy hrál a nebojím se říct, že i o dost možná nejlepší hru, jakou jsem měl tu čest zažít. Skutečně zažít, protože já sám jsem si po víc než sto hodin psal svůj vlastní příběh, který sice měl jasný začátek a konec, ale vše mezi tím bylo jen mým vlastním rozhodnutím. Larian Studio dokázali žánr RPG pozvednout k naprosté dokonalosti a ukázali ostatním vývojářům, že i v dnešní době, která se snaží hry dělat co možná nejvíc pro všechny a místo příběhů a vyprávění staví do popředí okázalý vizuál, že stále mohou vznikat hry, které dělají to nejdůležitější, to, kvůli čemu před desítkami lety vznikly. Nechat hráče, ať hrají. Já za to Larianům z celého srdce děkuji a jsem zvědav, jestli jejich další hra dokáže být ještě lepší, než v mých očích dokonalý Baldur’s Gate 3.
10/10
Datum vydání: 8. prosince 2023 – Potřebné místo: 137GB
Distributor ČR: N/A – Česká lokalizace: NE
Svého prodejce hry Baldur’s Gate III můžete vyhledat na Zboží.cz
