Banishers: Ghosts of New Eden – Recenze
14 února, 2024Koncem minulého roku jsem měl příležitost si vyzkoušet na vlastní kůži hratelnou verzi nejnovějšího počinu studia DontNod, které se proslavilo zejména sérií Life is Strange, nicméně stojí i za neméně povedeným Vampyrem. Nyní tu ale máme onen zmíněný nejnovější kousek nesoucí název Banishers: Ghosts of New Eden, jenž je dle mého vrcholným dílem studia a odstavce níže vám poví, proč tomu tak je.
Titul nás verze na americký kontinent a města New Eden, místa, které mělo pro mnohé znamenat nový začátek. Velmi rychle je ale nové místo zahaleno do temnoty a strachu a mnozí jej začínají považovat za prokleté. Do toho vstupují hlavní hrdinové, jimiž jsou milenci Red a Anthea, jejichž specializací jsou duchové, tedy jejich vymítání, případně pomoc některým přejít na druhou stranu. Zde nám tak tvůrci ukazují, že duch, nemusí být nutně zlem, ale jen duší lidí, která zůstala z nějakého důvodu přichycena k světu živých.
Asi není třeba není třeba říkat, že dvojice přijíždí do New Eden vyřešit záhadu místní kletby, což je dovede nejen k smrti jejich nejbližšího přítele a učitele, ale také k mocné bytosti, jíž se říká Noční můra. První setkání s tímto druhem přízraku ale vůbec nekončí dobře. Anthea je zabita a Red je vhozen do hlubin oceánu, vydán na pospas smrti. Ačkoliv se informace může jevit jako spoiler, je nezbytná, jelikož Anthea tímto rozhodně neztrácí v příběhu roli, ale naopak její role daleko více nabírá na důležitosti.
Red celou událost přežije, ale z hlubokým šrámem na srdci ze smrti jeho milované. Jak se ale ukazuje, ta nemohla odejít na věčnost a zůstává spojená s světem a to právě skrze samotného Reda. Tomu se tímto ale naskýtá jedinečná možnost vidět svět skrze Antheiny oči a tedy odkrýt i různá tajemství a místa, jenž mohou být jinak skryta.
V tento moment vlastně vše začíná a je pak jen na vás, kudy se bude příběh ubírat. Red totiž může Antheu přivést zpět mezi živé, ale jak to tak bývá, tak návrat jednoho života většinou znamená nějakou oběť. Častokrát tak bude čelit těžkým rozhodnutím. Ta ale budou mít vždy následky, ať už to v pozitivním slova smyslu, tak v tom negativním. Pochopitelně je jen na vás, jakou cestu si v tomto směru najdete.
Na mechaniku „motýlích křídel“ jak bývá často nazývána jsou navázány jednotlivém kapitoly příběhu, ale také řada vedlejších misí. Tvůrci totiž dbali na to, aby i vedlejší mise, či řekněme případy, měli svůj vlastní příběh a byly tak atraktivnější pro nás hráče. Skvělé rozhodnutí a je tak pravdou, že jsem si každý z nich dokázal zaujmout. Případy pak mnohdy končí tak, že se musíte rozhodnout, zda ducha zapudíte (pošlete do pekla), či jej povznesete a necháte projít na druhou stranu (do nebe). Je tu ale i třetí možnost, tedy obětujete osobu, s níž je duch spjatý, čímž získáte možnost v závěru přivést Antheu zpět. Zde je ale důležité vědět, že obětí je třeba během hry co nejvíc, ale vy nevíte, kolik obětí to je. A ta nevědomost za mě dobře buduje jakési napětí. Já se hodně řídil pocitem. Tedy jsem nutně nešel za Antheinou záchranou.
Už jsem zmínil, že Anthea umožňuje Redovi vidět svět trochu jinak, zároveň mu ale poskytuje několik schopností, které je možné využívat v boji. To nám dává do rukou spoustu možných dovedností, které můžeme skrze obě postavy kombinovat a být tak v boji efektivnější. Přepínání je okamžité a intuitivní, a to samé platí pro ovládání. Je ale třeba zmínit, že hlavně v úvodu je souboj takový stejnolitý a nevýrazný. Tomu vlastně nepomáhá ani fakt, že nepřátelé se často opakují a změn se dočkáte pouze v případě nějakých těch bossů. To mě osobně trochu zamrzelo, jelikož mytologie kolem duchů a různých přízraků je poměrně bohatá.
Vedle bojových dovedností ale Anthea umožňuje i překonání různých překážek a to tak, že je umí odstranit, či se přesunout. Nechci tím ale říci, že by Red byl vlastně postava, která se jen veze to vůbec ne. Díky němu máte možnost skrze speciální symboly vyvolávat ozvěny určitých událostí, vyvolat duchy spojené s daným místem, či činem, nebo odhalit temné síly. Kromě toho skrze jeho postavu je možné někam slanit, vyšplhat, protáhnout se a tak podobně. Tady mě jen mrzí, že vizualizace míst, kde se dá vyšplhat, či protáhnout, je vždy naprosto stejná. Myslím, že doba pokročila a není třeba to dělat až tak okatě. Ale to je asi jen drobná výtka.
Řadu mechanik, či možností, nám hra servíruje postupně a není vše vychrleno hned v samotném úvodu. Necítil jsem se tak přehlcen informacemi, což také kvitují. Ve hře samozřejmě nechybí ani stromy dovedností, které jsou separovány pro jednotlivé postavy, byť se vzájemně prolínají. Což není vůbec špatnou myšlenkou. Naštěstí se tvůrci nechtěli příliš vzdálit od akční adventury, takže stromy nejsou přehnaně obrovské.
V úvodu jsem to možná trochu vynechal podstatnou věc a to jsou mistrně zvládnuté dialogy. Ty jsou nejen součástí samotného příběhu hry, ale mnohdy jej i rozšiřují, či nám poodhalují něco z místního lore. To ostatně platí i o různých textech a dopisech, které můžeme po světě nalézt. Ale abych nešel daleko od dialogů. Ty mohou být skvěle napsané, ale zde je třeba vyzdvihnout i dabéry, jenž jim dali tu toliko potřebnou emoci.
Vedle postav tu máme herní svět, který je osobitý a nabízí spoustu zajímavých míst, kdy některé nabízí skutečně mrazivou, či klíčivou, atmosféru. Co ale oceňuji, že tvůrci neservírují další gigantický otevřený svět, ale menší ucelenější, kdy nemáme obří pláně k průzkumu, ale spíše síť různých cest, které vedou k různým lokacím, jenž jsou jimi vzájemně propojeny. To může působit svazujícím dojmem, ale já jsem to ocenil. Už jednou jsem zmínil, že jsem podobnými hrami již přesycen. Navíc vás to neustále drží v dění.
Vizuálně Banishers: Ghosts of New Eden rozhodně neurazí a najdete tu spoustu míst, která dokážou skutečně ohromit a překypují detaily. Jsou zde ale i místa, která si snadno zaměníte. Oceňuji však detaily hlavně v mimice postav, kdy skutečně můžete z postav cítit emoce a to pokládám za velmi důležité. Osobně bych ocenil větší detail v případě některých nepřátel, je pravda, že někdy působí hodně jednoduše.
Jak jistě víte, tak tvůrci z DontNod hru několikrát odložili, ale to nyní nepovažuji za negativum. Tvůrci skutečně zužitkovali veškerý čas, který měli. Takže oba dostupné režimy zobrazení fungují přesně tak jak mají. Nicméně zde doporučuji režim Výkonu, kdy hra nabízí 1440p a 60 snímků za sekundu. Režim kvality totiž nabízí pouze lepší rozlišení v podobě nativního 4K (2160p), ale na úkor frameratu, který je zamčen na 30fps.
ZÁVĚREM
Už jsem to zmínil v úvodu. Banishers: Ghosts of New Eden jsou vrcholným dílem studia DontNod, která nabízí skvěle napsané charaktery a příběh s hutnou atmosférou, kde naše volby mají skutečný dopad na jeho průběh. Místní svět je nápaditý a lore má potenciál pro další rozvoj. Zamrzí jen často se opakující nepřátelé a několik dalších drobností, které hru shazují z pomyslného vrcholku. Jde zároveň o hru, kde mě skutečně mrzí absence českého překladu, jelikož tato hra by si to skutečně zasloužila, ale ne kvůli mně, ale kvůli všem těm hráčům, kterým by angličtina mohla bránit v tom, aby si hru užili tak, jak je možné si ji skutečně užít.
8/10
Datum vydání: 14. února 2024 – Potřebné místo: 54,37GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: NE
Svého prodejce hry Banishers: Ghosts of New Eden můžete vyhledat na Zboží.cz
