Beyond a Steel Sky – Recenze

Řekla bych, že není lepší způsob, jak začít nový rok, než recenzí na sci-fi. Tentokrát se jedná o cyberpunkovou adventuru vytvořenou herním studiem Revolution Software. Ta poprvé vyšla už v roce 2020, ale těsně před Vánocemi se stala dostupnou i na konzolích PS4, Xbox One a Nintendo. I přestože hra navazuje na první díl, Beneath Steel Sky, který se odehrává 10 let před událostmi Beyond a Steel Sky, dá se úplně v klidu hrát bez předchozích zkušeností. První díl je z roku 1994 a jednalo se o pouhé „point and click“ dobrodružství, které se stalo inspirací pro mnoho dalších cyberpunkových titulů.

Hlavním protagonistou je Robert Foster, muž, který tráví mnoho času se svým přítelem a jeho synem ve vesnici mimo hlavní města, tedy v oblasti zvané Gap. Svět se nachází v post-nukleární éře, takže se široko daleko nenachází nic jiného než pustina. Sám Robert pochází z jednoho z měst, ale kvůli jistým okolnostem město opustil. Jednoho dne se však zčistajasna objeví zvláštní vozidlo, které syna jeho přítele unese, a tak začíná náš příběh. Robert se tedy vydává pouští ve stopách těch, kteří mají tento únos na svědomí a světe div se, stopy ho zavedou rovnou do města, ze kterého před lety odešel. 

Další důležitou postavou je Joey, android, kterého Robert vyrobil a se kterým se v Union City znovu setká. Pokud jste první díl nehráli, tak se později v této hře dozvíte, že Joey má dvě verze. Ta první je starší a nemá lidské tělo, a ta druhá lidské tělo má a zároveň jde o velkého vůdce Union City. Město je ukázkovým příkladem utopie, která ale není tak upřímná jak se zdá. Hra je graficky vyvedená komiksovým způsobem, takže například podobně jako Borderlands nebo her od TellTale. Bohužel, na to že byla hra vydána v roce 2020, animace se vývojářům na můj vkus moc nepovedly. Ale asi záleží, na jakou postavu se právě díváte, některé vypadají skvěle a jiné naopak. Jinak co hře musím nechat je soundtrack, ten se tvůrcům opravdu povedl a často mě do celé utopistické atmosféry vtáhl ještě víc.

Charakterově je Robert Foster za mě na pomezí pozitivního a negativního dojmu. Působí jako celkem fajn týpek a nemůžu říct, že by mi nějak neseděl. Co se mi ale na něm občas nelíbí, jsou jeho reakce během dialogu. Jestliže jste během hraní důkladní, jako třeba já, nevynecháte ani jednu možnost zeptat se ve hře na něco navíc. Většinou se totiž dozvíte více o světě, ve kterém se nacházíte nebo o postavách se kterými mluvíte. Beyond a Steel Sky má zvláštní tendenci, nutit vás ptát se na jedno a to samé, ale jinými slovy, takže Robert pak vypadá jako nedovtipný pitomec, což pak na něj vrhá špatné světlo. Bohužel někdy nemáte na výběr, jelikož je toto zopakování otázky jediný způsob, jak se posunout dopředu. Během konverzace s ostatními postavami jsou navíc vaše odpovědi stále nadepsané stejně, i když se ve skutečnosti budou o něco lišit, nebo taky nebudou a vy tím jenom ztratíte čas. Zdali jste otázku zcela vyčerpali, se dozvíte až ve chvíli, kdy tato možnost změní barvu ze žluté na šedou, a to se ne vždycky stane, jelikož některé věty jsou jednoduše opakovatelné do nekonečna. Sice to ve hře není zase tak velký prohřešek, ale všimla jsem si ho a troufám si říct, že je to nedokonalost, která mě lehce irituje. 

Co se týče gameplaye můj názor je také tak nějak smíšený. Co se mi na něm zprvu líbilo, bylo to, že jsem měla pocit, že můžu jít, kam chci, mám co objevovat a s kým komunikovat. Zároveň se v každé misi objevila nějaká zajímavá hádanka, kterou jste museli vyřešit, abyste mohli pokračovat v příběhu, což vás při hraní udržovalo ve střehu. Zároveň se ale některé puzzly nebo úkoly stávaly matoucími, a jelikož ve hře není žádný questlog, neměli jste kam jít pro připomenutí toho, co se po vás vlastně chce nebo kam přesně musíte jít. U většiny hádanek se také vždycky objevilo něco navíc, co jste museli udělat, aby to opravdu fungovalo, což běžně způsobovalo ono zmatení. Bohužel ne pokaždé všechno dávalo perfektní smysl, ale spíše působilo na sílu a nuceně. Ve hře se ale pro tyto případy nacházejí časované nápovědy, asi po dvou minutách, které vám řeknou jak dál. Tato funkce ale nepatřila mezi mé oblíbené, protože jsem měla pocit, jako bych podváděla. Jelikož mi řešení bylo naservírováno na stříbrném podnose, jakákoliv radost z hádanky byla ta tam. 

Mezi nejdůležitější herní mechaniky patřila schopnost hackování, která byla také velkou součástí mnoha již zmiňovaných hádanek. To se ale v praxi projevilo, jak pozitivně, tak i negativně. Z pozitivního hlediska je tahle mechanika suprově udělaná a dost zábavná, jelikož během hraní můžete prohazovat různé funkce jakékoliv elektroniky kolem vás. Na druhou stranu, pokud neuděláte přesně to, co po vás hra chce, nemůžete se posunout dál. Abych to osvětlila na příkladu, v jedné z misí se snažíte ukrást nějaké zápisky jedné z postav a jde to udělat tak, že onen text přesunete do reklamního robota, který celý text začne vyhlašovat nahlas. Tudíž jsem čekala, že můj úkol byl splněn, text jsem měla a mohla jsem se vrátit, odkud jsem přišla, ale nebylo tomu tak. Cílem totiž bylo dostat textový soubor na holografickou brožuru, kterou jste až poté mohli odnést pryč. Jelikož vás doprovází android, který si určitě poslechnutý text může perfektně zapamatovat, toto pro mě bylo naprosto zbytečné prodlužování mise, bez jakéhokoliv smyslu. Takových podobných momentů jsem ve hře zažila ještě několik. Na druhou stranu, dovedu si představit, že by vývojáři toto během misí nechali a upravili pár maličkostí. Například, ve chvíli kdy Robert přesune text do reklamního robota a onu zprávu si poslechneme, stačilo by, aby buď Robert, nebo Joey pronesl, „teď už jenom přijít na to, jak ty zápisky dostaneme zpátky.“ Jedna hloupá věta, ale dokáže změnit celkový dojem, a to pořádně. Ve finále se mi kvůli tomu často stávalo, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co po mně hra chce a jediný způsob, jak to zjistit, byly právě nápovědy.

Naopak co můj prožitek z gameplaye jenom zlepšilo, byla část hry, ve které se nacházíme v městském systému Minos. Za tyhle úseky vývojářům tleskám a jenom lituji toho, že nebyly delší. Mechanika hackování zde byla úplně nedostupná a jediné co jste mohli dělat, bylo sbírat různé podprogramy, abyste se například dostali přes firewall nebo zničili virus, který vaší cestu blokoval. Z jakéhokoliv sci-fi, ve kterém je nějakým způsobem znázorněn software jsem byla pokaždé nadšená a ani tady to nebylo výjimkou. Co se příběhu týče, musím říct, že až na pár maličkostí jsem byla celou dobu velice zvědavá, jak to bude dál. Nenudila jsem se, příběh postupoval zajímavě a sem tam měl i docela vtipné momenty. Úplný závěr příběhu byl asi nejzajímavější z celé hry, a i když mě nedohnal k slzám, rozhodně mi přišel hodně smutný. Zároveň se mi také líbila myšlenka sociálních bodů, takzvaných Q-DOS (kjú-dos), které obyvatelé města sbírali, aby si toho mohli více dovolit. Co podle mého u příběhu drhlo, byl úplný začátek. V něm je nám lehce nastíněna situace, která přiměje Roberta vydat se do Union City, a to formou nadabovaného komiksu. Asi bych neměla nic proti, kdyby byl tento úvod o něco kratší a záživnější. Bohužel spoustu detailů jsem v mžiku zapomněla, protože jsem prostě nedokázala udržet pozornost. Ve chvíli kdy začínáme hrát, se ale všechno změnilo, tudíž by celý úvod působil možná lépe, kdybychom si ho museli odehrát. 

Co bych asi vytkla příběhu jako poslední, jsou některé nelogické úseky, nad kterými jsem se prostě musela pozastavit. Téměř ke konci hry se znovu ocitáme v softwaru Minosu a snažíme se přenastavit program určující pravidla přidělování Q-DOS bodů, abychom mohli z města utéct. Princip je jednoduchý, musíme dosáhnout, takové výše Q-DOS, aby nás systém pustil z města ven, pomocí čísel od 0 až po 3 a základních výpočetních znamének, tedy plus, mínus, krát a děleno. Bohužel v základu programu se prostě nenachází dostatečně velká hodnota, takže musíme být kreativní. Jelikož krát 3 nestačí a děleno 0 nejde spočítat, nevěděla jsem si úplně rady, ale správné řešení bylo právě dělení nulou. Odůvodnění bylo takové, že jelikož se tato hodnota nedá spočítat, jedná se v podstatě o nekonečno, a to se mi jako vysvětlení úplně nelíbilo. 

Chápu myšlenku, ale jako řešení v Robertovo situaci je toto celkem výstřel naslepo. Jelikož se nulou dělit nedá, to jak se onen program zachová, se nedá určit, pokud nejsme jeho tvůrci, což Robert není. Výsledek může být buď nekonečno, nebo prostě nula, nebo jenom chyba. Tudíž šance, že by tenhle plán vyšel na nekonečno Q-DOS je tak padesát na padesát. Vzhledem k tomu, že tato mise měla zachránit unesené děti a šanci na její provedení měli jenom jednu, je tohle od Roberta hodně velké riziko. Zároveň, my jakožto Robert, jsme v podstatě mimo nebezpečí, a ten největší risk se týká právě všech zachráněných dětí. Na někoho, komu po celou dobu hry, záleží jenom na životech těchto dětí, dává jejich život všanc celkem snadno. Myslím si, že tohle je spíše chyba napsaného příběhu, než hry jako takové, protože Robert neměl reálně jinou možnost, tudíž byl nucen udělat něco, co by mu charakterově úplně nesedlo. Jinými slovy byl zahnán do kouta, což nemusí být nutně špatná věc, ale také by se podle toho měl chovat, což v jeho případě neproběhlo. Robert byl zkrátka přizpůsoben příběhu, na úkor jeho charakteru, což je dle mého ze spisovatelského hlediska velká chyba.

Další věc co mi přišla trochu mimo, byla scéna při útěku z města, ve které se na naše vozidlo s dětmi chystají zaútočit automatické turrety. Pro odvedení pozornosti od nákladního auta se jedna z postav obětuje a tím všechny děti zachrání. Co mě ale vyloženě přimělo si plácnout rukou na čelo, byla jedna z postav, která hned potom s výkřikem vběhla přímo do místa, kde by jí turrety zastřelily. A co se stalo? Nic. Turrety zkrátka nestřílely, což mohla být chyba programování, tak či tak, vteřinu po oběti jedné z postav, to působilo dost pitomě. A jedna z posledních výhrad co mám, spadá na úplný konec, který jak jsem již řekla, byl nejzajímavější z celé hry, ale přesto měl jednu maličkou chybičku. 

Řekněme, že se ocitáme v takovém diskuzním boss fightu uvnitř Minosu, kde pomocí řešení prostorových hádanek dáváme argumenty, které jsou namířeny proti systému v Union City. Nápad to byl vcelku originální a nemůžu říct, že by mě nezaujal, ale přístup hlavního bosse k naším „útokům“ je až směsný. V podstatě se proti nám vůbec nebrání a klidně nás nechá pokračovat v evidentně úspěšném bourání celé logiky programu s pitomými dovětky jako například, „tohle bys ale neudělal, že ne?“. Ano, evidentně udělal, a to hned několikrát za sebou. Od umělé inteligence, by člověk čekal trochu víc inteligence. Osobně bych tuto část třeba obohatila o nějaké pokusy nás třeba zbrzdit, abychom například museli použít podprogramy, co jsme již nasbírali v předchozích částech hry. Boss Fightu by to dodalo trochu různorodosti a zároveň by se eliminovala repetice a nelogičnost programu. Konec tím může působit trošku uspěchaně, jako kdyby vývojáři chtěli hru honem dokončit, což je podle mého velká škoda. 

---

ZÁVĚREM

Abych to tak nějak shrnula, i přes mé výhrady mě Beyond a Steel Sky hodně bavilo. Sice jsem se párkrát trochu rozčilovala, ale nepohodlí během hraní mi vyvážil příběh, který mě opravdu zajímal. Některé dialogy byly trochu otravné, ale zase počtem nepřevyšovaly ty dobré. Převážně byla většina postav zajímavě napsaná, obzvlášť první verze androida Joeyho, manželka muže, za kterého se Robert vydává, která se stala svou protivností velmi pamětihodnou, či technický specialista Leet, který byl prostě skvělý charakter se vším všudy. Většinu nelogických momentů jsem se už ani nesnažila vypsat, protože se jednalo o prkotiny, ale je pravda, že jsem jich ve hře zahlédla aspoň deset, což bohužel hru trochu sráží. Do budoucna by mi ale vůbec nevadilo, kdyby vývojáři vytvořili nějaké DLC, z pohledu někoho jiného z Union City nebo třeba úplně jiný příběh někoho z druhého města Asio City, které v příběhu hraje také podstatnou roli. Beyond a Steel Sky je slušná, cyberpunková adventura postavená v zajímavém světě. Finální verdikt za mě je, že hra za pokus stojí, je zábavná, má pěknou atmosféru, a i když má nějaké chyby, tak bych jí určitě doporučila.

7/10

Datum vydání: 14. prosince 2021 – Potřebné místo na disku: 20GB
Distributor ČR: HYPE.cz