Call of Duty: Vanguard – Recenze

Je podzim, počasí ukazuje svou stinnou stránku a tak jako každý rok, ani letos nejsme ochuzeni o další díl Call of Duty. Je až s podivem, s jakou pravidelností tato série vychází a snad ještě podivnější je to, že ač jí mají na starost rovnou tři studia, které se na jejím vývoji pravidelně střídají, každý z dílu je de facto stejný jako ten předešlý, jen s mírně pozměněnou hratelností, pár novinkami a jiným prostředím, kam je hra situována. Ani letos tomu není jinak. Aktuální díl s podtitulem Vanguard mají na svědomí vývojáři ze studia Sledgehammer Games, kteří si loni uřízli pořádnou ostudu. Právě oni měli být těmi, kdo vytvoří loňskou hru, ale z mnoha důvodů se tak nakonec nestalo a Call of Duty: Cold War tak nakonec na rychlo museli spíchnout studia Raven Software a Treyarch. Možná i tak se čekalo, že letošní díl bude alespoň nějakou revolucí, ale jeho vývoj byl nakonec dost problematický a rovnou na začátku recenze mohu s klidem prohlásit, že Call of Duty: Vanguard je krokem zpět a jedním z těch horších dílů.

Hra se tentokrát vrací do druhé světové války. Trvalo to přesně čtyři roky, ale je vidět, že látka a reálie největšího světového konfliktu jsou nevyčerpatelným zdrojem. Pokud ale očekáváte, že Vanguard se ponese v historickém duchu a bude se snažit historie držet, jste na omylu. Vanguard je historickou směskou všeho možného, hraje to po svém a jestli se něčemu podobá, pak například Hanebným Panchartům. Zkrátka, hra se odehrává v alternativní historii, kde Hitler sice spáchá sebevraždu, ale to nevede ke konci války. S porážkou se nehodlá smířit hlavně plukovník Freisinger, který přebírá vládu nad zbytky nacistické armády a spouští Project Phoenix, který má vést k ustavení Čtvrté Říše. Spojenci se o tom samozřejmě dozví a posílají do Německa první speciální jednotku, která má Freisingerovi v jeho šíleném plánu zabránit.

Asi sami cítíte, že kampaň nijak nevybočuje z toho, na co jsme u Call of Duty zvyklí. Její záplatka je jednoduchá, hratelnost čistě lineární a pokud jde o herní dobu, svižnou chůzí to celé dohrajete za 5 hodin. To je skutečně extrémně málo a vzhledem k tomu, že dobrou třetinu kampaně tvoří renderované animace, je herní doba rozhodně něčím, co lze v pohodě zařadit mezi zápory. Kampaň je složená z několika misí, které vás provedou po všech zásadních bojištích druhé světové války. Aby toho vývojáři byli schopni a udrželi celý příběh alespoň trochu v kuse, pomohli si retrospektivním vyprávěním jednotlivých členů týmu. Ti totiž poměrně brzy padnou do německého zajetí a jsou brutálním způsobem vyslýcháni. Během výslechu se tak ve vzpomínkách vracíme tu do bitvy o Midway, jindy zas do Pacifiku, prožijeme kus bitvy o Stalingrad. Ve výsledku ale hra stejně moc pohromadě nedrží a člověk se neubrání pocitu, že jednotlivé mise jsou tak trochu náhodně vybrány.

Postupně se tak seznámíme s velitelem skupiny Arthurem Kingleym, Lucasem Riggsem, odborníkem na výbušniny, americkým pilotem Wadem Jacksonem a legendární ruskou sniperkou Polinou Petrovovou. Za každého z nich si zahrajeme asi dvě mise, které nám odhalí něco z historie dané postavy, pochopíme proč je tím kým je, dojde na nějaké to morální poselství a celé to pak vygraduje v poslední misi, kde si zahrajeme za všechny postavy naráz. Ač se z předchozích řádků může zdát, že mi kampaň přišla nezajímavá, opak je pravdou. Nebudu lhát když řeknu, že jsem si jí skutečně užil. Svou zásluhu na tom má hlavně to, jakým způsobem jsou jednotlivé mise nascriptovány. Je to jak hrát ty nejlepší filmové scény z vašeho oblíbeného válečného filmu. Druhou produkčně neuvěřitelně silnou stránkou jsou animované sekvence, na kterých se tentokrát skutečně nešetřilo a vystačily by na solidní kratší film. Jsou výborně zrežírovány a hercům se jejich výkony dají uvěřit. Hra tentokrát ani nebrzdí v zobrazení násilí a někdy ve mně až hrklo, co vše si tvůrci dovolili a co jim prošlo. Celkově tak kampaň hodnotím spíše kladně, ale pokud někdo nové Call of Duty chcete kupovat výhradně kvůli příběhu pro jednoho hráče, musím vás silně varovat, tolik peněz za 5 hodin hrání bych investoval někam jinam.

Tím hlavním byl, je a bude v sérii Call of Duty rozhodně multiplayer. V něm hráči stráví stovky hodin a dalo by se říci, že o úspěchu či neúspěchu každého Call of Duty rozhoduje právě kvalita multiplayeru. Vanguard přináší pár novinek, ale v základu je to stále klasické „CoDko“, zběsilá, extrémně rychlá frenetická akce. První co vás zarazí je to, že ve hře již nebojují znepřátelené frakce, ale hrdinové. Těžko říct, proč se k tomuto kroku vývojáři ze Sledgehammer rozhodli, nabízí se samozřejmě to vysvětlení, že zkrátka nechtěli, aby hráči bojovali za nacisty. Dříve to sice nevadilo, ale v dnešní korektní době by to nejspíše byl problém. Na výběr tak máte několik hrdinů, které si musíte postupně odemknout hraním. Stačí splnit jednoduché výzvy, například zabít 300 nepřátel automatickou puškou a další hrdina je odemčen.

Bohužel, motivace k odemykání skoro neexistuje, jednotliví hrdinové se totiž od sebe kromě vzhledu neliší. Nemají žádné speciální dovednosti, jediné co je odlišuje jsou vyšší zkušenosti pro konkrétní druh zbraně. I ty totiž v Call of Duty Vanguard levelujete a postupně si tak odemykáte nová vylepšení. Ta jsou rozdělena do deseti kategorií a pro každou ze zbraní jich je několik desítek, což mi přišlo snad až moc. A není nic horšího, než když plně vybavenou zbraň vyměníte za jinou, zjistíte že vám nevyhovuje a když si do loadoutu vrátíte původní zbraň, je kompletně odstrojena. Zbraně jsou rozděleny do klasických kategorií, od automatických pušek, lehkých automatů, po brokovnice a odstřelovačky. Zbraní je dostatek, s každou se hraje trochu jinak a na tomto místě musím říct, že vývojáři odvedli dobrou práci a každý si jistě vybere zbraň, která mu sedne.

Hned na startu je k dispozci 20 map, což mě velmi mile překvapilo. Mapy v rotacích se díky tomu jen tak neomrzí. Mapy jsou zasazeny na místa po celém světě a logicky se často podíváme tam, kam nás zavedla kampaň. Mapy jsou uzpůsobeny hlavně pro rychlou akci a jejich design uzpůsoben k tomu, aby nikde nebylo hluché místo. V podstatě všude se to nonstop řeže, těžko najdete nějaké klidnější místo. Bohužel mi přišlo, že design map až moc jde na ruku kemperům, kterých je ve hře plno. Daleko horší věcí jsou ale úplně tragické respawny. Stokrát se mi stalo, že jsem se objevil přímo za nepřítelem, nebo naopak hned na mušce hráče na druhě straně. Tohle doufám vývojáři co nejdříve opraví. Příjemnou novinkou jsou zničitelné stěny, což se dá dobře využít k překvapení protivníka.

Herní režimy nijak nepřekvapí. Najdete zde Free For All, Team Deathmatch, Domination, Kill Confirmed, Hardpoint nebo Search and Destroy, prostě fanoušci budou ve hře hned jako doma. Nově je pak ve hře Patrol, kdy je nutné bránit bod, který se neustále mění a novinkou je i Champion Hill. Jde o variaci na Gunfight, kdy buď ve dvou, nebo třech hráčích postupně bojujete proti dalším týmům. Mezi jednotlivými koly si pak můžete koupit lepší vybavení. Popravdě, tento režim mi vůbec k srdci nepřirostl a věnoval jsem mu pramalou pozornost. Za zmínku ještě stojí to, že se vrací Killstreaky, které nahrazují za mě o moc lepší Scorestreak. Nedá se nic dělat, pokud nepatříte mezi skvělé hráče, dost pravděpodobně si speciálních taktických prvků neužijete. Honba za jejich použitím je ale při hře znát, často sem měl dojem, že hráče zajímají jen „killy“ a nějaké zabírání bodů neřeší. Tím dost trpí taktika a každá mapa se tak zvrhne spíš v Team Deatmatch. Multiplayerová část Call of Duty Vanguard tak za mě není špatná, ale vracet se k ní asi nebudu.

Nezbytnou součástí každého Call of Duty je pak režim Zombies. Ten je letos ale skutečně jen tak do počtu a skoro bych řekl, že je neuvěřitelně odfláknutý. Je to vyloženě škoda, jelikož tento režim byl v minulosti velice oblíbený. Aktuální díl ale zombie režim osekal až na kost. Na začátku hry se ocitnete v centrálním hubu, který si za kulisy vybral Stalingrad a jeho náměstí. Z něj se pak pomocí portálu budete přesouvat do různých menších levelů, kde musíte splnit jednoduché úkoly. To je bohužel všechno. Nikde není ani náznak nějakého postupného objevování, odkrývání tajemství. Jediné co vás čeká je nákup vylepšení, abyste tak dokázali čelit stále silnějším nepřátelům. V partě kamarádů je to samozřejmě větší zábava, ale v současnosti je na trhu obrovské množství různých kooperačních akcí a zombie z Call of Duty nenabízejí ani zdaleka tolik, co konkurence.

Call of Duty běží na osvědčeném enginu, který poháněl již Modern Warfare z roku 2019 a je to znát. Pokud jako první zapnete kampaň, budete možná stejně jako já ohromeni tím, jak skvěle hra vypadá. Tomu pomáhá hlavně výborné nasvícení, parádní efekty, nebo výborné odlesky. Co mě ale překvapilo bylo to, že se hra na některých místech dost výrazně škubala. Nakonec jsem pravděpodobně přišel na příčinu, kterou by mohla být poměrně zajímavá novinka. Jistě si vybavíte desítky článků o tom, jak monstrózní porci dat si předchozí díly Call of Duty vyžádalo na disku. O to víc mě zarazilo, že Vanguard zabírá jen něco kolem 60GB z toho ještě 25gb samotná kampaň, která jde mimochodem po dohrání smazat.

Hra si ale k této velikosti pomohla trikem a během hraní si z internetu stahuje textury ve vysokém rozlišení. A právě to může stát za tím, že se hra zasekne v momentě, kdy je takto stáhnutá textura načtena. Během několika málo hodin se mi navíc takto stáhlo skoro 35gb textur. Podobně streamované jsou i filmečky, ale tam mi to nijak nevadilo. Multiplayer je oproti kampani po grafické stránce jak návrat do minulé generace. Ten rozdíl je doslova propastný. Chápu, že je vše podřízeno co nejplynulejšímu hraní, ale kampaň také běží v pohodových 60fps. V multiplayeru si navíc můžete užít i 120fps, pokud k tomu máte adekvátní TV. Zvuk i hudební doprovod je na solidní úrovni, neurazí, ale nijak nevybočuje ze standardu.

---

ZÁVĚREM

Letošní Call of Duty: Vanguard je z mého pohledu jedním z těch horších. Poměrně solidní kampaň nedokáže zabavit na moc dlouho, multiplayer nepřináší nic zásadně nového a zombie jsou tu jen do počtu. Sledgehammer zkrátka přinesli hru, která musí každý rok vyjít a vyplnit čekání na příští ročník. Ten má mít na starost studio Infinity Ward a tam se nějaká, byť menší evoluce dá očekávat. Letos to tedy stačilo jen na známku kterou vidíte o pár řádků níž a to ještě z odřenýma ušima.

7/10

Datum vydání: 5. listopadu 2021 – Potřebné místo na disku: 66GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.