Chivalry II – Recenze

Hledí mi zkrápí silný podzimní déšť, doprovázen záludnými poryvy větru, které s sebou přináší i ten známý, avšak vždy štiplavý odér tlejících těl. Z dálky se ozývá křik pomalu umírajících spolubojovníků i nepřátel a ze stromů to vše bedlivě sledují netrpěliví havrani a supi, hodlající se za několik desítek minut pustit do pořádné večeře. Nohy se mi brodí rozmáčenou půdou v zemi nikoho, rozbité brnění každou vteřinou těžkne a mým nejlepším přítelem je starý a zrezivělý krátký meč. Za hluku bubnování slyším svého vojevůdce, jenž plamenným projevem dodává zdecimovanému sboru, respektive těm pár desítkám chlapů, odvahu a kuráž. Prapor je vztyčený, tětivy lučištníků natažené. To může znamenat jen jediné, útok.

Ano, přesně takhle jsem si představoval Chivalry 2. Působily na mě tak i první trailery na hru a s tím, že jsem nehrál první díl, jsem se na toto pokračování těšil. Na úvod mohu říci, že při celkovém hodnocení jsem byl tak trochu rozpačitý. Ale pojďme si o hře povědět všechno pěkně postupně.

Takže Chivalry 2 je pokračováním původního dílu, který vyšel v roce 2012 pod jménem Chivalry: Medieval Warfare. Pod oběma díly jsou podepsáni vývojáři z Torn Banner Studios. Jedná se o akční čistě multiplayerovou řezničinu z dob okolo 12. století. Původní díl byl kritiky přijat velice dobře, hra si odnesla celkem vysoké známky a nyní má průměrné skóre recenzí 79% a také uživatelské hodnocení bylo ke hře velmi štědré, když si nyní drží průměr se 7,7 body z 10. To byl i jeden z důvodů, proč jsem byl hrou zaujatý, jelikož jsem myslel, že přinese něco převratného oproti prvnímu dílu.

Nicméně, Chivalry 2 je to stejné, co původní Chivalry, ale s daleko hezčí grafikou, propracovanějšími animacemi a hlavně daleko lepším ovládáním, převážně tedy na konzolích. První díl byl totiž primárně vyvíjen pro PC a na konzole se pak ne dost slavně importoval, avšak druhý díl byl již primárně vyvíjen na konzole. V novém pokračování středověké řežby se tak oblečete do zbroje lučištníka, kušiníka, nebo také do slušivého „mundůru“ pro rytíře, či obyčejného pěšáka. Velmi mě mrzí, že v prvních týdnech hry absentují rytíři na koních. Toto považuji za jeden z neodpustitelných bodů pro vývojáře z Torn Banner Studios, jelikož na mnoha obrázcích ze hry jsou vidět rytíři na koních, jak si to uhání vstříc jisté smrti.

Boje se v Chivalry 2 účastní buď 64 nebo 48 hráčů. Vývojáři se dokonce nechali slyšet, že módy pro 64 krve žíznivých bojovníků mají být mnohem více epické, imerzivní a celkově má na vás dýchnout ona atmosféra 12. století. Bohužel, já jsem se té imerzivity nějak moc nedočkal. Hru mi nekazily ani tak bugy nebo nějaké glitche, kterých buď ve hře moc není, nebo jsem a ně nenarazil. Hraní mi totiž kazily nesmyslné přešlapy vývojářů. Jako první musím určitě zmínit infantilní pokřiky a projevy postav. Pokud jdu, běžím nebo se nedej bože plazím do boje, nemusím přeci u toho výskat jak desetiletý školák. Čekal bych drsné hlášky, hrubé pokřiky a zlé projevy od bojovníků ze středověku a ne….YOLO…

Další věcí, která mi na Chivalry vadí je ta, že hra vůbec nerespektuje to, co máte na sobě. To všechno, co na sebe dobový válečník musel obléct, to nevážilo pár kilo a určitě jste v plné zbroji nebyli dokonalí atleti. Vaše únava po několika minutách boje byla pod bodem nula a zabít někoho přes kroužkové oblečení a plátové brnění bylo zadosti učiněním. Prosím, nechápejte mne špatně, nedělám tady ze sebe nějakého mistra na středověk, ale jen poukazuji na fakta. Ale ano, rozumím, že hra se asi nebere nějak vážně. Také jsem četl články, kde se o Chivalry 2 mluví jako o Call of Duty ze středověku. Tady si dovolím nesouhlasit, protože už jenom co se týče gameplaye, tak CoD je o několik úrovní dál, ale ano, Chivalry 2 je arkáda, která se odehrává v kulisách hradů a drsných časů, ale větší hloubku od hry nečekejte.

Takže, pokud se oprostíme od nějaké reality, tak hra se hraje vcelku fajn i na ovladači. Asi největší problém mi dělala komba do stran, kdy musíte zmáčknout tlačítko pro úder a během toho se musíte pomocí páčky podívat tím směrem, kterým chcete vést úder. Pokud byste dané kombo chtěli řetězit, musíte se po znovu zmáčknutí tlačítka podívat analogovou páčkou zpět na druhou stranu. V tomhle je potíž, alespoň pro mě, jelikož během vteřiny ztratíte přehled nad oponentem a nad bojištěm.  Celkem mi vadily i různě prolínající se objekty, nebo spíše akční tlačítka a to když si chcete vzít zásoby a zrovna vedle této bedny leží někým odhozená zbraň, tak kolikrát místo zásob seberete onu zbraň, nebo zajeknete nějaký ten „emote“, ale rozhodně jste si stále nevzali novou munici. To všechno znamená zdržení a zdržení znamená smrt. Ale jinak v rámci boje jsem neměl nějaký velký problém si na toto všechno ovládání zvyknout. Komba nejsou nikterak složitá a druhů úderů, které můžete uštědřit je tak akorát.

Abych byl upřímný, mojí nejoblíbenější postavou byl lučištník a ano, hrálo se mi za něj nejlépe. Myslím, že pro začátečníky je tou nejlepší postavou. Seznámíte se s hrou jako takovou, naučíte se základům a postupně si osaháváte jednotlivé mapy. Pokud jste chytří, tak tito borci moc neumírají, protože jsou schováni „tam vzadu“ a postupně ostřelují nebohého soupeře. Každá z postav má určité plusy a mínusy, ačkoliv v takové vřavě, která se na obrazovce odehrává je kolikrát úplně jedno, za jakou postavu hrajete. Zezadu kopí bodá stejně rychle, ať už jste obyčejný pěšák nebo rytíř. Každá postava má také určitou abilitu, tedy unikátní schopnost, jak podpořit svůj tým. Lučištník má například s sebou koš s ohněm, díky kterému může po určitou dobu zapalovat šípy a působit daleko větší zranění nepřátelům. Další typy tříd mohou také uzdravovat, dodávat munici nebo rozmisťovat nástražné pasti. Myslím si, že každý si zde vybere svůj styl, jakým se chce prezentovat.

Menu pro úpravu Vašeho hrdiny je takové zvláštní. Design, jakým je zobrazováno mi příliš nesedí. Údaje a různé popisy jsou evidentně robustní a ani ovládání v daném menu není nikterak intuitivní. Nejvíce jsem se však zasmál u obličejů postav. Působily na mě až moc znetvořeně. Rozumím tomu, že ne každý byl v dané době lamač srdcí, ale celkem z široké palety obličejů jsem si byl schopen vybrat jediný, který byl ucházející.

Co se týče módů, tak jsem nejčastěji hrál mix pro 64 hráčů, kde se střídaly typy her jako Team Objective, Conquest nebo Team Deathmatch, tuším na 8 mapách. Je pravda, že každá jedna mapa mi přišla něčím zajímavá a že se mi všechny líbily. I když pro dobývající to byly kolikrát drsné časy. Nejdříve jste měli zastavit nepřátelské postupy směrem k Vaší vesnici, pokud jste prohráli, nezbývalo Vám nic jiného než ubránit hlavní bránu a nepustit na ní tak nebezpečná beranidla nebo dlouhé žebříky, po kterých nepřítel svižně přelézal fortifikaci. Pokud se ani toto nepovedlo, nezbývalo nic jiného než se stáhnout na centrální nádvoří a přinejhorším poté bránit samotného krále. Musím říct, že tento mix mě bavil ze všeho nejvíce.

Když se zamyslím nad grafickou stránkou hry, tak mě vůbec neurazila. Pokračování Chivalry vypadá velmi k světu, mapy jsou celkem prostorné, mají vlastní stylizaci a hra se načítá v jednotkách vteřin. Bohužel se tím blížím k závěru, protože Chivalry 2 není velkou hrou, co ale tak říci na konec? Víte, když se zamýšlím nad tímto článkem, tak nechci aby to podle slov výše vypadalo, že jsem vůči této hře zaujatý, ale asi zklamání převládá nad spokojeností.

ZÁVĚREM

Chivalry 2 pro mě po dlouhou dobu bude prázdným titulem. Obsahuje pouze MP část, málo map a málo módů. Menu pro úpravu postavy hru také moc nezachraňuje. Středověká klání končí masakrem a na nějaké taktizování uprostřed bitevního pole také nezbývá čas. Na druhou stranu, hra se prodává za necelých tisíc korun a pokud máte rádi středověk a baví Vás tématika z tohoto období a nebo jste nehráli první díl, klidně hru zkuste. Věřím, že autoři budou titul zásobovat updaty, které hru rozšíří a dostane se tak do širšího publika.

Datum vydání: 8. června 2021 – Potřebné místo na disku: 20GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.