Série Darksiders je tady s námi již poměrně dlouho, konkrétněji od roku 2010, ale nechybělo málo a mohla skončit v propadlišti herních dějin. V roce 2013 totiž zkrachoval vydavatel THQ a spolu s ním tak činnost ukončilo i studio Vigil Games, které za sérií stálo. Naštěstí se objevil zachránce v podobě Nordic Games, který většinu studií odkoupil, pro sichr se rovnou přejmenoval na THQ Nordic a začal postupně některé značky oživovat. Došlo i na Darksiders a jak dopadlo toto třetí pokračování, to zjistíte na konci recenze.

Byla by rozhodně škoda, kdyby tato série skončila. V roce 2010 jsme mohli kosit zástupy nepřátel s Válkou, o dva roky později se Smrtí a nyní se na řadu dostala Fury, další z jezdců Apokalypsy. Pokud hledáte nějaký propracovaný příběh, rovnou se poohlédněte po nějaké jiné hře. Příběh Darksiders III je totiž skutečně jen aby se neřeklo. Válka mezi Anděly a Démony stále trvá a nevypadá, že by měla jen tak skončit. Aby toho nebylo málo, je Válka obviněn Charred Councilem z vypuštění sedmi smrtelných hříchů na Zemi a na Fury je, aby je všechny pochytala a znovu nastolila rovnováhu vesmíru, bla bla bla. Jak vidíte, tohle by nebylo ani na horší béčkový film, ale musíme se s tím spokojit. Dojde na malé zvraty, ale příběh nedokáže nabídnout nic, na co byste snad někdy v budoucích letech vzpomínali.

Hlavní hrdinka Fury se sice nedokáže vyrovnat Smrti z předchozího dílu, ale rozhodně je právě ona tím, kdo celou hru táhne. Její charakter mi nakonec docela přirostl k srdci a její hláškování a vtipkovaní, hádky se svým duchovním spoluputovníkem a drzost, s jakou jedná s ostatními postavami mi sem tam vyloudila i drobný úsměv na tváři.

Pokud bychom chtěli pátrat, jakým směrem se série ve třetím díle vydala, tak rozhodně musíme konstatovat, že směrem vzad. Spíše než evolucí minulého dílu, který okouzlil povedeným otevřeným světem, se Darksiders III daleko více podobají dílu prvnímu. Lokace jsou spíše lineární, i když i tady je přítomen systém fast travelu a jde se tak vracet do již navštívených míst. Jednotlivá prostředí ostře oscilují mezi vyloženě průměrnými, až po krásná místa, kam je radost se vracet. A že se vracet budete. Z nějakého mě absolutně nepochopitelného důvodu ve hře absentuje mapa a často se mi stávalo, že jsem zabloudil. Jediným ukazatelem, kam se asi tak máte vydat, je přibližná poloha dalšího z bossů, ale ten často může být na druhém konci světa. Jediným možným vysvětlením může být snad jen to, že vývojáři třetího Darksiders se rozhodli okopírovat jinou známou sérii, Dark Souls.

Ach jo. Nevím proč, ale v poslední době mi přijde, že v herním světě dochází nápady a když už tvůrci her neví kudy kam, tak prostě využijí mechaniku jiné, hráči oblíbené hry. Darksiders III jsou tak v podstatě dalším „souls“ klonem a mě už to vážně leze krkem. Je pravda, že pár věcí je tu jinak, ale to základní zůstává. Tak tedy, znovu, pokud někdo žádnou „souls“ hru nehrál. Z každého mrtvého nepřítele získá Fury pár duší. Ty slouží jako univerzální platidlo a jde za něj nakupovat předměty, vylepšovat zbraně a hlavně, vylepšovat Fury jako takovou. Pokud Vás někdy zabijí, veškeré doposud nasbírané duše zůstanou na místě Vaši smrti a je potřeba se k nim znovu prosekat. Oproti ostatním „souls“ hrám ale zde platí, že i po cestě ke ztraceným duším Vás mohou opět zabít, ale duše nezmizí. Každá smrt ale zamrzí, zvlášť díky tomu, že jednotlivé checkpointy (čti bonfiry), jsou od sebe poměrně daleko.

Soubojový systém je také velice podobný „souls“ hrám. Jedním tlačítkem zalockujete nepřítele a začne tanec života a smrti, na konci kterého pouze jeden z Vás bude stát na nohou. Souboje se neobejdou bez úskoků, které, pokud je dobře načasujete, zajistí dalšímu útoku extra účinnost. Bohužel, soubojový systém není úplně vyladěný a mnohdy umřete ani ne tak svojí vinou, jako spíš chybou samotné hry. Kapitolou samou pro sebe je používání lékárniček. Stejně jako v jiných „souls“ hrách jich můžete mít několik, ale sami se postupně doplňují. Jakmile je ale chcete použít, musíte se modlit, aby na Vás zrovna někdo nezaútočil. Animace používání lékárničky je neúnosně dlouhá a často tak dřív, než jí vůbec stihnete použít, zemřete pod čepelí meče nějakého monstra.

EDIT: V průběhu psaní této recenze vyšel update, který nabízí možnost hrát hru s podobným soubojovým systémem, který známe z předchozích dílů. Tímto děkujeme vývojářům a zohledníme to v konečném verdiktu.

Hlavní zbraní, kterou Fury používá je bič. Má relativně solidní dosah a sejme i několik nepřátel najednou. Jak ale budete postupovat hrou, budete odemykat tzv. Hollows. Jde o různé mutace, které Fury může používat a tak měnit svou podobu, ale i vlastnosti a jim podřízenou zbraň. Jednotlivé mutace zosobňují zemské živly. Každý z živlů pak Fury propůjčí i speciální schopnost. Ohnivá Fury tak dokáže extremně vysoko vyskočit, „železná“ Fury pak dokáže chodit pod vodou, elektrická Fury zas ovládá vzduch a je schopna v něm i plachtit. Kombinace všech živlů pak jsou hlavní náplní několika hádanek, kterých je poměrně hodně, ale často nepředstavují nějakou extra výzvu a většinou jde jen o otevření nějakých dveří.

RPG systém je v Darksiders III osekán skoro až na minimum. S každým novým levelem Vaší postavy si můžete vybrat, zda jí přidáte pár procent do zdraví, síly, nebo magických schopností. No a tím to končí. Nějaké speciální vlastnosti zde nenajdete, ani se nebudete učit nová komba. Vylepšovat pak můžete už jen zbraně, k tomu, stejně jako v jiných „souls“ hrách, budete potřebovat různě kvalitní materiál. Do každé zbraně můžete vsadit ještě jakýsi amulet, který přidá jednu specifickou funkci, např. víc zdraví, větší drop předmětů atd.

Nepřátelé jsou poměrně nápadití. Nemá smysl zde popisovat jejich podobu, jde o klasickou sebranku různých démonů, pavouků atd. Bossů je, jak asi tušíte 7, ale potkáte i pár nepovinných. Obecně ale o soubojích s bossy není moc co psát, nejsou nijak originální, snad s výjimkou Lenosti, která na sebe vzala podobu obrovského brouka.

Jako obvykle jsem si nakonec nechal technickou stránku hry, která je, mírně řečeno, průměrná. Nechci říct, že by hra byla vyloženě ošklivá, ale na větvi bychom z ní možná byli v minulé generaci, dnes již opravdu nestačí. Problémy jsou snad všude, od špatné kamery, prázdných lokací bez detailu, až k propadům snímkování. K těm dochází i na Xbox One X, takže tady dávám na vinu vše jen vývojářům a špatné optimalizaci. Třešničkou na dortu je pak loading lokací, kdy stačí projít dveřmi a čeká vás několik sekund čekání, to samé, když se těmi samými dveřmi okamžitě vrátíte zpět. Neoslní ani dabing, hudba, či zvukové efekty. No je vidět, že rozpočet s jakým hra disponovala nebyl nijak závratný a možná se mělo investovat spíše do hry samotné, než do masivní marketingové kampaně, která vydání hry doprovázela.

ZÁVĚREM

Darksiders III je bohužel nejhorším dílem celé série. Není to vyloženě špatná hra, ale pokud máte málo času a plno nedohraných titulů, rozhodně s jejím pořízením nemusíte spěchat. Fanoušci série, či milovníci „souls“ her by asi měli zbystřit a hru mít v hledáčku. Vývojářům ale patří chvála minimálně za to, že poslouchají kritiku a umožnili vybrat si ze dvou soubojových systému. I díky tomu si nakonec zasloužili stejný počet bodů, jako je smrtelných hříchů.

HODNOCENÍ: 7/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distribuce ČR: Cenega Czech