Demon’s Souls – Recenze
10 března, 202111 let. Přesně tolik času uběhlo od zrození legendy. A tentokrát to myslím smrtelně vážně, bez zbytečné pompéznosti či snahy o neotřelý začátek recenze. Demon’s Souls ale tou legendou skutečně je, protože právě tato hra a její, tehdy ještě relativně bezvýznamní, vývojáři ze studia From Software položili základní kámen žánru, který v minulé dekádě zaznamenal neuvěřitelný rozmach a v současnosti se bez prvků, které do RPG her přinesl, neobejde skoro žádná hra. „Soulsovky“. Jen tohle stačí vyslovit a hned víte, že budete mít co do činění s ukrutně náročnou, ale o to více odměňující hrou. Takovou, která Vám nic neodpustí, ale dokáže z Vás dostat takové výkony a takové výbuchy vzteku, jako nic jiného. Osobně považuji „souls“ hry za dost možná to nejlepší, co mi hry kdy nabídly a hrál jsem jich tuny. Přiznám se ale, že jsem do tohoto vlaku naskočil později a původní Demon’s Souls mě tak úplně minuly. O to víc se těším, až se s Vámi podělím o dojmy, které na mě zanechal remake této legendy.
V době svého vydání Demon’s Souls nezaznamenal žádný zvláštní úspěch. Sony jako by toto předvídala a hra tak vyšla na Playstation 3 pouze v Japonsku. Přišla ale anglická lokalizace a po internetu se začala pomalinku šířit šuškanda o tom, že se na trhu objevila hra, která je jiná než ostatní. Stojaté vody tehdejších RPG dokázal Demon’s Souls rozvířit dokonale a hra si odnesla doslova kultovní status. Ten už hře nikdo nesebral. Důkazem je jest to, že Sony si hru vybrala jako hlavní titul při startu Playstation 5. Vývojem bylo pověřeno studio Bluepoint Games, které platí za mistry ve vytváření remaků čehokoliv. Mají již na triku remastery Uncharted nebo Metal Gear Solid a jejich poslední počin oživil další z legend, hru Shadow of Collosus.
Od oznámení samozřejmě trochu panovaly obavy, jak se hry Bluepoint Games zhostí – co zachová, co změní, atd. Výsledek ale musel všechny pochybovače uklidnit. Samozřejmě, nejvíc změn si člověk všimne v samotné grafice, ale Bluepoint Games přepracovali doslova vše. Nové jsou tak veškeré animace hlavní postavy, vylepšený je inventář, i ovládání je přepracované. Zároveň je ale vše upraveno s citem, který ctí původní hru a je plně věrný originálu. Pamětníci tak budou hned od prvních minut jako ryba ve vodě a pro ty, pro které bude hra novinkou, bude Demon’s Souls moderním RPG, které působí jako úplně nová hra, ždímající z nové konzole maximum.
Kdo už má nějakou tu hru od From Software za sebou tak ví, že příběh, resp. styl jeho vyprávění není zrovna pro každého. Spíše než na pompézní story plnou zvratů a překvapení sazí souls hry na lore a na to, aby si střípky příběhu každý hráč poskládal sám. Podobně je tomu i u Demon’s Souls. Nad královstvím Boletarie se stahují temná mračna. Vinou krále Allanta do země vpadla armáda démonů a království se ocitá sevřené v kleštích strachu a smrti. Do země se tak vydávají hrdinové, aby se pokusili království osvobodit, ale jeden po druhém padnou pod ranami pekelných monster. Vy jste jeden z nich, ničím odlišný od ostatních, ale možná právě Vás si štěstěna vyvolila.
Jakmile hru zapnete a pokocháte se zbrusu novým a krásným renderovaným filmečkem, ocitnete se v poměrně robustním editoru postav, kde si kromě pohlaví, váhy, typu těla a asi stovky různých tělesných parametrů zvolíte Vaše povolání. To nemá ve finále až takový vliv na celou hru, jen Vám to do začátku přidá pár bodů do konkrétní vlastnosti. Později bude samozřejmě jen na Vás, jak si svou postavu budete piplat. A pak? Pak se rozjede totální peklo.
Představovat nějak podrobně, jak souls hry fungují už mě nebaví. Během své recenzentské kariéry už jsem to dělal tolikrát, že bych se jen opakoval. A přijde mi to zbytečné, stejně to víte. Základní prvek hratelnosti je vskutku jednoduchý. Jdete, zabíjíte a sbíráte duše, za které si vylepšujete svou postavu. Zemřete, o duše přicházíte a máte jen pokus, jak je získat zpět. Zemřete znovu, duše jsou pryč. Takhle jednoduché to je. Ve skutečnosti je to ale jeden souvislý sled frustrace, strachu a paniky, kdy budete nakukovat za každý roh, protože nikdy nevíte, odkud si pro Vás smrt přijde. Vývojáři z Bluepoint Games naštěstí neexperimentovali a hra si tak ponechala vše jako originál, nikde Vám to vývojáři neulehčí, ba právě naopak. To pochopíte velice brzy. Dokud totiž neporazíte prvního bosse, nemáte žádnou možnost si jakkoliv svou postavu vylepšit. Vzhledem k tomu, že hra má neuvěřitelně málo checkpointů, budete si dost možná rvát vlasy. Postupem času ale zjistíte, jak fér hra umí být. Sice to zpočátku vypadá, že k bossovi se skoro nedá dostat, ale pak si začnete otvírat první zkratky, metodou pokus omyl se naučíte co na jakého protivníka platí a dřív než se nadějete, první boss bude dole a hra konečně bude moci začít.
O propracovanosti herních světů od From Software není potřeba spekulovat, dle mého umí tohle studio vytvářet snad nejlepší design prostředí, jaký ve hrách můžete potkat. Nejde jen o zajímavou architekturu, nebo vlastní stylizaci, ale hlavně o až maniakální fantazii, se kterou dokážou jednotlivé části hry propojit. Zpočátku se vše může zdát jako šílené bludiště, ale jakmile pochopíte strukturu konkrétního levelu, odemknete pár zkratek, uvědomíte si, jak do sebe vše dokonale zapadne a po chvíli už budete přesně vědět kam se máte vydat, kde se co ukrývá a jak se co nejrychleji dostat k bossovi. V Demon’s Souls je takových prostředí rovnou pět, každé s úplně jinou podobou a atmosférou. Starý hrad, temné doly, zatopené bažiny. To jen tak namátkou, je toho daleko více.
Výhodou je, že Vám hra nijak nediktuje kudy se máte vydat a pokud je nějaká část hry zatím nad Vaše síly, můžete se klidně vydat kamkoliv jinam, potrénovat, zvýšit si level postavy a pak se zase vrátit. Každou z lokací je radost prozkoumávat a doporučuji opravdu nevynechat ani kousíček, nikdy nevíte, kde se zrovna válí nějaký zajímavý předmět. Lokace jsou i plné různých NPC, se kterými můžete prohodit pár slov a dál tak odkrývat lore hry. Centrální lokací, kam se budete s chutí vracet načerpat trochu sil je Nexus. Podobně jako v jiných hrách od From Software právě zde můžete za získané duše koupit nový level, sem se budou vracet postavy které ve světě zachráníte a z Nexu budete i moci cestovat do jiných lokací.
Každý ze světů Demon’s Souls má své unikátní nepřátele, nehrozí tak, že by v tomto směru měla nastat nějaká nuda. Sekat můžete snad do všeho co Vás napadne a do všeho, co by Vás nikdy ani nenapadlo. Kostlivci, krysy, podivné koule plné zmučených těl, mniši jak od Lovecrafta, slizu podobné chuchvalce něčeho…pro každého něco. Tihle řadoví protivníci jsou ale jen tak na potrénování reflexů a časem nepředstavují žádnou větší výzvu. No a pak jsou tu bossové. A mám skoro chuť použít velké B. Tučné velké B. Demon’s Souls má dost možná ty nejlepší bossy, jaké jsem kdy ve hrách potkal. Jejich design je na herního Oscara, každý je jiný a každý bude vyžadovat úplně jinou strategii. Potkáte jak extra rychlé zmetky, tak i ty pomalejší hazlíky, u kterých spíše než o hrubou sílu jde o hledání konkrétních slabin. Tak jako v jiných souls hrách i zde platí, že některý boss padne hned na první pokus, u jiného se budete trápit několik večerů. Výhodu tady asi mají ti, kteří již hru v minulosti pokořili, ale věřím že i oni si souboje, tentokrát v parádní grafice, užijí stejně jako před lety.
Z každého padlého protivníka vypadne pár duší. Jak jsem již napsal, ty slouží jako platidlo za vylepšování postavy. Takto koupené body můžete investovat do síly, inteligence, obratnosti, atd. Dobré je si trochu předem rozmyslet, jak budete chtít svou postavu profilovat a nevylepšovat vše jen tak hlava nehlava. Právě ve specializaci tkví šance na úspěch a pozor, v Demon’s Souls nelze žádným způsobem jednotlivé atributy postavy vyresetovat a začít od začátku. Tato možnost v době vydání ještě nebyla vynalezena. První levely navíc stojí skutečně jen pár drobných, ale později již na jeden level budete musel klidně půl hodiny „farmit“ duše, takže každá špatná investice Vás o to víc zabolí.
Kromě vlastní postavy je možné vylepšovat i zbraně a brnění. Těch je ve hře několik desítek, zahrnující všechny možné druhy mečů a seker, magických hůlek, luků a mnoho dalšího. Brnění je zde většinou ve formě setu a často je určeno pro konkrétní typ postavy. Na to je dobré opět pamatovat a výběr zbraně přímo podřídit primárnímu atributu Vaší postavy. Každá ze zbraní totiž zvyšuje svou sílu v několika kategoriích. Pokud dejme tomu Vaše postava má jako hlavní vlastnost sílu, je dobré si najít takovou zbraň, která právě ze síly čerpá dodatečný útok. A právě tuto zbraň si vylepšovat. K tomu kromě duší budete potřebovat i různé úlomky kamenů, které hlavně v pozdějších fázích bude již hodně složité získat a byla by tak škoda si je vypotřebovat na zbraň, kterou pak budete nuceni odložit.
Demon’s Souls je doslova prošpikováno mnoha drobnými herními prvky, které ale dohromady tvoří jedinečný celek. Tak například je nutné si hlídat, kolik toho u sebe nosíte a hlavně, kolik toho máte v jednu chvíli na sobě. To pak ovlivňuje Vaší mrštnost, s jakou se můžete kutálet. Ano, zní to banálně, ale kotoul je základní herní mechanika všech souls her. Jakmile toho na sobě budete vláčet moc, bude Vám trvat o zlomek déle než se zvednete ze země a věřte, že i tento malinký okamžik navíc bude dost často znamenat jistou smrt. Z jiných her určitě znáte i tzv. „bonfiry“. Místa, kde se cely svět dá zresetovat, narodí se další nepřátelé a celý ten kolotoč života a smrti se roztočí nanovo. V Demon’s Souls jsou samozřejmě také, ale v době původního vydání ještě hráče hry nevedly za ručičku jako dnes a vývojáři s nimi neuvěřitelně šetřili. Jeden je vždy na začátku každého z pěti světů a další se objeví až po zabití bosse. Cesta k nim je ale někdy neuvěřitelně dlouhá a dost často se k němu ani nedostanete, jelikož Vás po cestě něco sundá.
Oproti ostatním souls hrám je zde i trochu jiné léčení. Již nemáte předem daný počet lahviček, které se Vám obnoví jen když usednete k zaslouženému odpočinku u táboráku, ale léčíte se pomocí lístků nějaké květiny. Je to klasický spotřební materiál, který můžete najít kdykoliv, dá se koupit u obchodníků a dá se říct, že když budete hodně šetřit, můžete si vybudovat prakticky nekonečnou lékárničku. Další strašlivou mechanikou je pak sytém World Tendency. Ve zkratce, svět reaguje na to, jak si v něm počínáte. Pokud budete hodně umírat, celý svět se zahalí do temnoty a ještě trochu pootevře vrata, kterými na Vás samo peklo může poslat své další přisluhovače. Objeví se noví, daleko nebezpečnější, protivníci a pokud budete umírat ještě více, dorazí i jeden speciální boss. Kolikrát se Vám stane, že si tak doslova uzavřete jakoukoliv další možnost postupu, protože zkrátka budou protivníci nad Vaše síly.
Spojit se ale lze i s kamarády. Hra nabízí možnost kooperace, kdy si můžete někoho zavolat na pomoc, nebo naopak někomu na pomoc vyrazit. A je za to i patřičná odměna. Pokud totiž ve své hře zemřete, ztratíte své tělo a zrodíte se jen jako Vaše duše, ale aby hra nebyla moc jednoduchá, jen s polovinou života. Vrátit se do lidské formy pak lze buď použitím speciálního předmětu, kterého máte vždy málo, zabitím bosse, což je sakra těžké, nebo právě tím, že vyrazíte někomu na pomoc a ve dvou bosse porazíte. Demon’s Souls má samozřejmě všech možných mechanik daleko více, ale není smyslem recenze Vám o hře prozradit vše a stejně se již blížíme k závěru.
Po technické stránce hře není co vytknout. Těžko říct, zda z Playstation 5 ždíme každý kousek výkonu a je mi to vlastně úplně jedno, protože vypadá zkrátka fantasticky. Prostředí je detailní, protivníci propracovaní do posledního detailu a nad bossy, kdyby na to byl čas, by člověk i slintal. Hra nabízí dva grafické režimy – jeden, který se zaměřuje na rozlišení 4K, co nejvíce efektů a je k ničemu, a pak ten, který rozlišení těžko postřehnutelně sníží, ale za to hru rozjede ve skálopevných 60ti snímcích za vteřinu. Vřele všem doporučuji hrát právě v něm, hra pořád vypadá skvěle a její plynulost oceníte daleko víc, než trochu ostřejší obraz. Kromě grafiky má remake i komplet nové ozvučení, které využívá 3D audio chip a pokud k tomu máte kompatibilní sluchátka, uslyšíte každé zavrzání podlahy, řinkot kovu o kost a poznáte dokonce odkud na Vás letí šíp. Hra využívá, byť v omezené míře, výhody ovladače Dualsense a při střelbě z luku nebo kuše si užijete adaptivní triggery a například při vykouzlení fireballu Vám ovladač bude pulzovat vnitřním ohněm. Nebo alespoň něco takového by haptická odezva měla představovat. Vývojáři nezapomněli ani na Photo režim, který se nijak nevymyká standardu snad s tím rozdílem, že má v sobě obsaženy barevné filtry, které ale můžete využít i pro samotnou hru.
ZÁVĚREM
Jsme na konci a já mám pro Vás malé překvapení. Víte kdy se, alespoň u mě, zrodí nějaká známka, kterou hře nakonec udělím, nebo se od ní odchýlím maximálně o jeden bod? V drtivé většině případů mi k tomu stačí pár hodin hraní a už tak nějak vím, s jakou kvalitou na mě hra vyrukuje. Za těch několik let, co recenze píšu, se mi stalo pouze třikrát, kdy se úvodní hodiny hry nesly v duchu myšlenky, že tady už není co zkazit. Při hraní Demon’s Souls jsem ale od začátku věděl, že jde o špičkovou hru, která oživila právě tu legendu, kterou jsem zmiňoval na začátku recenze. Pokud jste již hráli originál, je pro Vás tato recenze zbytečná a víte sami, co je na Demon’s Souls nejlepší. Vám ostatním snad i naše recenze, byť trochu se zpožděním, ale přesto pomohla a snad Vás přesvědčila k tomu, aby jste hru vyzkoušeli. Garantuji Vám, že nebudete litovat.
Datum vydání: 12. listopadu 2020 – Potřebné místo na disku: 50 GB
Distributor ČR: Playstation ČR
