DOOM Eternal: Ancient Gods – Part One – Recenze
23 října, 2020V březnu letošního roku jsme měli možnost zrecenzovat zatím poslední vydaný kousek legendárního studia id Software, kterým není nic menšího než DOOM Eternal. Ten si od nás vysloužil velmi pěkné hodnocení a to zejména pro nekompromisní hratelnost a technické zpracování. Šlo přesně o toho DOOMa, kterého jsme si všichni pamatovali z 90. let. Jen to pojetí je dnes daleko brutálnější, než kdy dříve a vývojáři to nikterak neskrývali. Král frenetických akcí se vrátil a my za to byly skutečně rádi. Možná tomu celému pomohl i fakt, že se vývojáři soustředili hlavně na singleplayer a hra více hráčů ve formě Battle Mode, byl spíše jakousi výplní.
Hra se tedy povedla a co dál? Pokračování? Ale kdeže. Udělá se pořádná expanze. Přede dvěma měsíci nám tak vývojáři představili rozšíření Ancient Gods, jehož první část vyšla před pár dny a já tak ani na malou sekundu neváhal a okamžitě se vydal vstříc té démonické chásce, která opět potřebuje dostat pořádně za vyučenou. Nakonec jsem to byl ale já, kdo kolikrát umíral bolestivou a dosti brutální smrtí. Ancient Gods, totiž není pro žádné začátečníky. Byť se do tohoto rozšíření můžete pustit, bez toho aniž byste vlastnili základní hru, tak vězte, že projít si jí se vám zatraceně hodí a to už jen z toho důvodu, abyste věděli, jak ke hře vlastně přistupovat.
Nový DOOM rozhodně není hra pro casual FPSkáře, zejména rozšíření vám dá během úvodních pár sekund jasně najevo, že vás nenechá ani na chvíli vydechnout, polevit ze soustředění, že budete umírat. Ano, slyšíte správně. Budete umírat. Často. I na střední obtížnost. Kde jste to jen slyšeli? Jistě, Dark Souls. Přesně tak, s Ancient Gods si budete připadat naprosto stejně, jako ve zmíněné hře. A stejně jako v legendě od From Software, i v nástupci legendy od id Software vám hrozí, že budou létat ovladače vzduchem. Sice nejsem takový rapl, abych jej hodil do televize, vyhodil jej z okna, či třískl s ním o zem, ale nebudu skrývat těch několik švihnutí s ním o opěradlo gauče.
Co je příčinou létajících ovladačů? Mnohdy opravdu dlouhé a vyčerpávající přestřelky. V původní hře jste dobře věděli, že hra je nastavená tak, že v jejím průběhu podléháte jakému si vývoji a že zbraně a schopnosti získáváte postupným hraním. To ale v rozšíření neplatí. Zde už máte vše odemčeno, máte vše znát a navíc na vás závisí dost možná osud celého vesmíru. Odpočinek je prostě sprosté slovo. Hra tak před vás bude stavět všemožné démony, které vám neustále půjdou po krku. Občas v takových kombinacích a množství, že občas budete kroutit hlavou nad tím, jestli jde tato část vůbec udělat. Jde, ale je třeba se smířit s tím, že udělat zde něco na první dobrou bude spíše raritní záležitostí. A stále se tu bavíme o střední obtížnosti. Do těch dvou vyšších se musí pustit snad jen masochista.
Po první odehrané kapitole jsem si řekl, že snad už znám to schéma, s nímž vývojáři k daným částem přistupují a že v té další budu dobře připraven, ale kdeže. Hra přede mě postavila zcela nové výzvy, překážky a také démony. Navíc se ke slovu dostalo i více skákacích pasážích zahrnujících navíc smrtící plyn stoupající vzhůru, přesné načasování a hlavně rychlost. Jak já jsem s láskou vzpomínal na ty klidnější části, kdy jsem si mohl odpočinout, nabrat dech a jít plný sil vstříc dalším nepřátelům. Občas jsem si říkal, že vývojáři tentokrát až moc tlačili na pilu a že nové tři dostupné kapitoly jsou jen slepencem arén, kde třeba vše vystřílet, abyste se dostali do další a pak další a další. Ne pardon, teď je třeba někam rychle proskákat. No a pak opět hurá do další brutální krvavé vřavy.
Kdybych tímto ale skončil, tak bych nebyl ke hře férový. Level design je fenomenální a jednotlivá prostředí jsou navíc velice rozmanitá. Dokonce budete mít v jednu chvíli i možnost zaplavat si se žraloky. Bažiny jsou pak plné rozbořených, ale monumentálních staveb. Jednotlivé kapitoly zkrátka mají něco do sebe a průchod jimi si budete patřičně užívat, byť vás to občas bude stát zdraví rozum. Nikdo z nás ale přeci nechce jen hry, kde nás vše vodí za ručičku a likvidace nepřátel nepřináší žádné zadostiučinění. Rozšíření Ancient Gods – Part One je možná tvrdé, nelítostné a nenechá vás vydechnout, ale ten pocit, který propluje celým vaším tělem ve chvíli, kdy dokončíte kapitolu, je k nezaplacení.
Příběhově Ancient Gods – Part One navazuje na původní hru, kdy došlo k porážce Kahn Maykr. To ale narušilo rovnováhu a pekelné legie se po vyplundrování Nebes rozhodli dobýt i další dimenze. Jenže Doom Slayer neřekl zdaleka poslední slovo a nadále hodlá bojovat za spásu světa a lidské rasy, což jej dovede až k neočekávanému spojenectví, jenž má Pekelné legie poslat tam odkud přišli. Přiznám se, že vývojáři dokázali s první částí rozšíření udělat to, čeho můžeme být svědky v celé řadě seriálů. Ve chvíli kdy totiž Ancient Gods – Part One dohrajete, chcete hrát dál a chcete vědět, jak to dopadne. Dostáváte se tedy do bodu, kdy musíte chtě nechtě čekat na další díl, v tomto případě část, a je to opravdu utrpením.
Určitě se nemohu vyhnout tématu technické stránky. Už původní DOOM Eternal ukázal, že vývojáři to s plynulostí frameratu mysleli naprosto vážně a nějaké dropy jsou zcela nepřípustné. V případě rozšíření to jen podtrhuje jeho důležitost. Během zmíněných frenetických přestřelek si nedokážu představit, že by došlo k nějakému propadu snímkování. Mohlo by mě to velmi rychle stát život a to nechcete. Zde potřebujete bez jakéhokoliv přerušení přesně vědět, kde jste a co děláte. A proto jsem nesmírně šťastní, že i Ancient Gods – Part One je opět technologickým masterpiecem. Nemluvím zde samozřejmé o vizuální stránce, která ale i tak působí zatraceně skvěle, ale zejména o onom chodu. Framerate se prostě z hranice 60 FPS na konzoli Xbox One X nehne.
Já ještě musím opět vyzdvihnout skvělý metalcorový, djentový, soundtrack, který jen podtrhuje atmosféru celého titulu. Vlastně si tuto sérii už bez typických kytarových skladeb a riffů Micka Gordona nedokážu představit a proto mě i poměrně tíží fakt, že Gordon měl s Bethesdou, či přímo id Software, jisté neshody a je tedy velice pravděpodobné, že se na dalším díle této série již podílet nebude. To mě skutečně nesmírně mrzí, ne to mě úděsně štve. Chtěl jsem použít jiné slovo, ale nebylo by úplně vhodné, pro čtenáře, v souvislosti s daným titulem, který nevhodnou mluvou, vulgarismy, brutalitou a násilím vůbec nešetří, by to vlastně až takový problém nebyl.
Je vlastně na novém rozšíření něco špatně? Kromě toho, že hra je občas až příliš nemilosrdná, vlastně prakticky nic. Na to, že jsou v rozšíření obsaženy pouze tři kapitoly, je příjemným překvapením že se v klidu dostanete na nějakých 6 hodin základní hrací doby, přičemž chcete-li získat všechny kolektibly a najít všechny skryté lokace, tak si klidně nějaké ty 2 – 3 hodinky přidejte. Nebo stačí vyšší obtížnost. Mě tak vlastně štve jediné, proč to zatraceně nemohl vyjít v jednom celku a musím čekat do prvního kvartálu příštího roku na část 2? No uklidňuje mě jen ten fakt, že Ancient Gods – Part Two už si projdeme na konzoli Xbox Series X, což dá recenzi zase nějakou tu další přidanou hodnotu.
ZÁVĚREM
DOOM Eternal: Ancient Gods – Part One nám dává další hutnou porci frenetické akce, v možná až příliš nekompromisní obtížnosti, které se nebudete moci nabažit. Na tomto rozšíření nenajdete sebe menší zásadní vadu, snad jen kromě toho, že skončí a vy musíte čekat několik měsíců na pokračování.
HODNOCENÍ: 9/10
Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X
Datum vydání: 20. října 2020 – Potřebné místo na disku: 56 GB se základní hrou
Distributor ČR: CENEGA Czech
