Dragon’s Dogma II – Recenze

Celých dvanáct let čekání. Přesně tolik času uplynulo od vydání skvělého akčního RPG Dragon’s Dogma, které ve své době přineslo zcela unikátní soubojový systém, který vlastně ani není snad v jiné hře nebyl použit. Proč ale koukat po něčem jiném, když nám v minulém týdnu na talíři přistálo toužebné pokračování s prostým názvem Dragon’s Dogma II. I když onu dvojku berte s rezervou, kromě názvu ikonky tento název ve hře neuvidíte, jelikož se hra ve své podstatě reprezentuje jen jako Dragon’s Dogma. Má nám to něco říkat? Nejde o pokračování, ale o reboot? Zajímavé otázky a vlastně naprosto nepodstatné. Jelikož novinka vypráví svůj příběh, jehož tajemství budete postupně odhalovat.

Premisa příběhu se od původního kousku z roku 2012 příliš nezměnila. Opět tu máme hlavní postavu v podobě Arisen, což je jakýsi vyvolený, jehož srdce pohltil jeden z velkých draků a jeho duše je tak s dračím rodem spojena. Draci zde působí jako devastující síla, která nezná milosti. To by ale bylo příliš jednoduché, že. Svět není černobílí a ani zde tomu tak není. Aby toho ale nebylo málo, tak tu máme politické intriky na pozadí a řadu událostí, které z počátku nebudete příliš chápat.

Hra vás totiž hned v úvodu vrhne do světa, v němž neznáte své místo a to přes jistou a velmi populární ztrátu paměti. Z otroka se tak rázem stáváte Arisenem, a aby toho nebylo málo, tak vám prozradím, že je tu i jisté napojení na vládnoucí dynastii. Dále bych ale do děje nezabředával. Rozhodně je tu několik velmi zajímavých zvratů a zjištění, na něž si ale přijdete velmi rádi sami. Nehledě na to, že hra disponuje i několika konci. K jednomu se můžete dostat ve své podstatě rychle, ale jde o takovéto zakončení ala Prey, kdy jste jen zdrhli ze stanice. Ten pravý konec číhá o několik možná i desítek hodin dále. To ostatně závisí dost na vás. A ten představuje vlastně jakýsi end-game přinášející to pravé zadostiučinění v rámci epického boss fightu.

Když jsem hovořil, že je délka zcela na vás, tak jsem nijak nepřeháněl. Hra totiž nerozlišuje, co je a co není hlavní příběhová linka, takže když si po světě nasbíráte nějaké ty questíky, které mohou mít skutečně rozmanitou náplň, tak po chvíli zjistíte, že nevíte, co je vlastně onou hlavní linkou. To trochu nadsazuji. Samozřejmě lze celkem snadno trackovat hlavní linku, ostatně se můžete držet jen jí, ale jsou zde momenty, kdy je si třeba říci, jestli jste skutečně v dané kapitole hotový. Protože pokud si řeknete, že ano, ale v rámci linky jste nějaký úkol vynechali, už se k němu nevrátíte. A ne proto, že byste na dané místo nemohli dojít, ale úkolu už jednoduše není aktivní, jelikož se daný příběhový blok vaším činěním nějak uzavře.

Tady bych chtěl apelovat na to, abyste byli obezřetní jak se ve hře chováte. Jedna chyba může způsobit řetězovou reakci, která vám hru dosti znepříjemní. Třeba se stalo mě, že jsem měl ukrást jisté dokumenty, ohledně spiknutí, a nenapadlo mě nic jiného než vylézt dveřmi. V tu chvíli jsem u paláce neměl šanci cokoliv splnit, jelikož se do mě stráže vždy s radostí pustili. No a tady narazím na jednu z největších nedostatků hry. Ukládání pozic. 

Hra využívá pouze autosavů, případně si můžete hru uložit v určité pozici sami, ale tento save se chová jako ten automatický, tedy další auto-save ten váš přepíše. Máte pak jen jednu možnost si hru uložit sami a to skrze hostinec a přespání tam za nějaký ten poplatek, což můžete později změnit tím, že si koupíte dům a máte tak tyto savy zdarma. Jenže problém s palácem jsem nezkousl a tak právě využil návrat k savu z hostince, ale neuvědomil jsem si, že jsem jej uložil naposledy před 6 odehranými hodinami. Zbytek si domyslete. Kdyby hra nebyla jaká je, pravděpodobně bych psal jen tento odstavec a pod článkem by svítila magická jednička. Takže nad tímto buďte obezřetní. Jde o mechaniku, která může pocuchat nervy.

Ještě než opustím tento blok, tak bych chtěl tvůrce pochválit právě za skladbu úkolů- Mnohdy jde o zajímavě pojaté questy, kde vlastně nemusíte nikomu zkřivit ani vlásek. Kolikrát musíte využít svůj důvtip, a zjistit, co se po vás chce. Ačkoliv řada questů má značku na mapě, tak jde spíše o označení oblasti úkolu, ale konkrétní místo už si musíte najít sami a věřte mi, že o tajné chodby a místnosti také není nouze a mnohdy je třeba skutečně dobře pozorovat své okolí. Dozajista místní zpracování různých linek příběhu vyčnívá nad řadou ostatních, poměrně generických RPG a dá se říci, že se tímto Dragon’s Dogma II vrací trochu více do minulosti a ke kořenům žánru.

S průchodem hrou úzce souvisí souboje s protivníky, ať už mluvíme o lidech, skřetech, orkách, kostlivcích, drakonech a dalších fantasy potvorách, které můžeme znát z mýtů a legend. Většina z těch, které jsem zmínil, jsou v podstatě řadovými nepřáteli, mohou vám zatopit a nemusí. To už závisí na vašem skillu, vybavení a schopnostech. Je na vás si určit, co zvládnete a co je nad vaše síly. Také jde o to, jak si sestavíte družinu, jelikož vás na vaší cestě mohou doprovázet až 3 pawni. Kdy dva z nich nemůžete nijak ovlivňovat, ale jeden je s vámi přímo spojen a můžete si jej vytvořit k obrazu svému, přiřadit mu konkrétní povolání a ovlivňovat jeho další vývoj a vybavení.

Tady narážím na naprosto megalomanský editor postav, který vám umožní vytvořit postavu s těmi nejmenšími detaily a když se budete hodně snažit, není problém vytvořit i vaší vlastní podobu. Tak moc propracovaný tento editor je. Normálně jsem se nestačil divit, co vše tvůrci zahrnuli, jelikož můžete určit i kolik zubů vaše postava bude mít. Navíc máte k dispozici tvorbu v rámci dvou ras, tedy mezi lidmi a jakými si kočičími lidmi.

Už jsem zmínil důležitost družiny. Zde ještě rozvedu fakt, že je důležitá variabilita družiny, tedy mít pokryta veškerá povolání. Byť musím říci, že se mi vyplatila sestava lučištník (má postava), válečník (také jsem zkusil), a dva kouzelníci. K dispozici je ale i špeh. A postupem hrou si můžete i odemknout hybridní povolání s vlastními schopnostmi. Tady tvůrci umožnují, že si můžete povolání libovolně měnit, ovšem tím soustředíte vaše zkušenostní body “možná” do schopností, které nevyužijete. Soustředil bych se tedy na jedno a to rozvíjel. Ať v rámci aktivních schopností, z nichž můžete mít aktivní najednou vždy čtyři. Pak jsou tu ještě pasivní a augmentace. Což je vlastně jen falší forma těch pasivnějších.

Dragon’s Dogma II za třídy povolání tleskám. Ačkoliv nejde o nic speciálního, tak je skutečně znát, že každé povolání se hratelností diametrálně liší a to je vlastně, co od něčeho podobného chcete. Zde se mají jistí tvůrci, jenž pracovávali jisté komiksové adaptace učit. Ono nejen, že je rozdílná hratelnost, ono i ovládání se může trochu lišit. Takže tam, kde měla jedna postava úder štítem, má ta další míření lukem. Tady jen chci říci, že druhý díl má možnost střílet z luku bez manuálního míření, ale s manuálem je možné dosáhnout vyšších poškozeních, třeba není od věci vystřelit kyklopovy oko a tak jej dezorientovat.

No pojďme tedy na ty mýtické tvory větších rozměrů. Už jsem zmínil kyklopa, ale potkat můžete gryfa, medúzu, ogra, vlkodlaka a celou řadu dalších. Každý z nich vyžaduje jinou taktiku a hlavně najít tu správnou slabinu, viz kyklopovo oko. Tedy oči jsou obecně slabinou. Každý podobný soupeř má pak několik stupňů zdraví, což jej vlastně i svým způsobem řadí do kategorií obtížnosti. Kdy kyklop má pouze dva bary zdraví, tak taková medusa má tři a “malý” drak jich má sedm. Ale jsou tu i horší potvory nebojte. Souboje s nimi jsou plné adrenalinu a hlavně nikdy neomrzí.

Tady musím ještě vyzdvihnout jednu featuru, kterou můžete v boji s nepřáteli využít. Tou je samotné prostředí. Není problém po někom hodit kamenem, není problém někoho nalákat na dřevěnou lávku, aby se s ní propadl. Nebo proč lávku. Můžete použít rovnou celý most, který pak s ním strhnete. Tím si sice nepomůžete u gryfa, či draka, ale nelétavé potvory to může suverénně poslat na věčnost. Také soupeře můžete dezorientovat a následně shodit ze srázu, i to je možné. 

Obecně mám pocit, že jsem zdaleka nenarazil na vše, co hra umožňuje. Zde je pak skvělé, že můžete hru vlastně skrze takový New Game+ spustit hru znovu s již získanými schopnostmi a vybavením. Jde vlastně o jedinou možnost jak splnit úkoly, které jste třeba v minulosti minuli. Vlastně nemám co hře vytknout z hlediska jejích mechanik a fungování, když opomenu incident s uloženou pozicí. Problém absence plné známky tkví trochu jinde.

Pokud je něco, čím hra trpí, je to špatná optimalizace. Dragon’s Dogma II nabízí odemčený framerate s maximální možnou mírou detailů. Jsou tedy místa, kdy hra běží krásně 60 snímků za sekundu, ale jsou místa, kde to nepříjemně padá pod 30 a to už tak moc oku lahodící skutečně není. Děje se tak v určitých částech měst, ale třeba i v místech, kde se více kouzelníků pustí ze řetězu. Což není tak těžké, když se světem potuluje celá řada dalších pawnů, jenž vám rádi nabídnou své služby, jenž jsou vlastně otisky postav jiných hráčů.

Když ale opomenu výkon hry, tak musím říci, že vizuálně jde o skutečně nádhernou hru plnou nádherných scenérií a detailů. Herní svět, který není malý, ale ani příliš velký, nabízí dostatečně rozmanité lokace, které si rozhodně vryjete do paměti, a přitom jde kolikrát i o maličkosti. Vlastně jsem se časem přistihl, že jsem ani nemusel koukat do mapy a věděl jsem, kudy jdu, jelikož jsem si to jednoduše dokázal zapamatovat a to se mi často u podobných her nestává, jelikož prostředí je jednoduše často zaměnitelné.

 Všechny nestvůry, které po cestě potkáte, malé i velké jsou velmi detailní a projevují se na nich vizuálně vaše útoky, ačkoliv by to mohlo být i lepší, tak jde o něco, co lze ocenit. Kolikrát to třeba je i tak, že u velkých nestvůr v rámci jednoho baru je připravíte i nějakou část jejich těla. Což je tedy něco, co přinesl i první díl, jen zde to vizuálně působí daleko monumentálněji. No střet s velkým drakem. To je skutečně epická podívaná. A to jsem měl ze screenshotů občas pocit, že to podobná podívaná nebude. 

---

ZÁVĚREM

Dragon’s Dogma II předčilo ve všech ohledech má očekávání. Čekal jsem fajn fantasy RPG s unikátním soubojovým systémem. Dostal jsem ale daleko komplexnější záležitost, která nabízí propracované herní mechaniky, nádherný svět plný velkolepých scenérii, dobře napsaný příběh a ano i ten kýžený soubojový systém. Jedinou vadou na kráse je výkon hry v některých oblastech, který nepříjemně padá.

9/10

Datum vydání: 22. března 2024 – Potřebné místo: 69,94GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE

---

Svého prodejce hry Dragon’s Dogma 2 můžete vyhledat na Zboží.cz