Dungeons & Dragons: Dark Alliance – Recenze

Jste-li vášnivými fanoušky stolních fantasy her na hrdiny, pak vám zcela jistě budou něco říkat pánové Gary Gygax a Dave Arneson. Tato dvojice totiž stojí za legendárním Dungeons & Dragons, které je v našich končinách známé jako Dračí Doupě. DnD vzniklo v roce 1974 a do roku 1997 se o něj staralo vydavatelství TSR. V roce 1997 pak vše přešlo pod křídla Wizards of the Coast, jenž později odkoupilo Hasbro. Wizards of the Coast se o licenci DnD stará do současnosti a licencují zároveň také herní projekty. Mezi ty nejikoničtější videohry můžeme řadit Baldur’s Gate, Neverwinter Nights, či IceWind Dale.

Pokud jste hráli jednu z uvedených her, pak jste zažili skutečně zlatý věk RPG. Je možné, aby se tento zlatý věk vrátil? No na to nám možná brzy odpoví studio Larian s jejich Baldur’s Gate 3. Než se tak ale stane, vydáme se společně do zamrzlých krajin IceWind Dale s novým kooperativním akčním RPG s názvem Dungeons & Dragons: Dark Alliance. To vychází v těchto dnech, přičemž já se do jeho světa mohl ponořit s jistým předstihem. Od hry jsem vskutku nic nečekal, ostatně o vývojářích ze studia Tuque Games jsem nikdy předtím neslyšel a hned z kraje vám mohu říci, že navzdory nulovým očekáváním jsem se překvapivě dobře bavil.

Ano, v odstavci výše jste četli dobře. Tento titul je skutečně zasazen do světa IceWind Dale a využívá i jeho lore, ale nečekejte žádné velkolepé výpravné dobrodružství. Příběh by zde vydal za jeden celovečerní film nic víc, stejně tak vlastně i poměr cut-scén, které ve hře můžeme vidět. Vše se točí kolem magického krystalu, který svému držiteli propůjčuje obrovskou moc. Tato moc je však zrádná a touha po jejím získání svádí místní národy do konfliktu. Nad tím vším pak visí dávná hrozba v podobě bílého ledového draka. Cenu za best seller příběh rozhodně nedostane, ale má své světlé momenty a dokáže dobře pracovat s humorem, takže svůj účel plní v celku dobře.

Hra jednoduše na příběhu úplně nestaví, jelikož nejde o kontinuální dobrodružství. Jde spíše o několik menších sub-příběhů, které dohromady tvoří jeden celek. Ke konceptu hry to ale celkem sedí. Pokud bych měl hru k něčemu nějak více připodobnit, tak by to bylo k Marvel’s Avengers. Hra se totiž hraje velmi podobně a stejně jako v Avengers, i D&D: Dark Alliance přichází s centrálním HUBem v podobě horského kempu, z nějž se následně vydáváme pomocí magického portálu na jednotlivé mise, či dungeony. Jednoduché, prosté, funkční. Ano, celé by se to za mě dalo uchopit lépe. Ostatně svět IceWind Dale by zasloužil regulérní velké RPG, ale musím se přiznat, že jsem byl celkem spokojen.

On tomu vlastně dosti pomohl svět jako takový. Jeho design je poměrně nápaditý a detailní. Nečekejte sice žádný open world, jde o koridor jak vyšitý, ale najdeme zde celou řadu odboček, jenž nás dovedou k nějakým těm kýženým truhlicím s lootem. Každá mise, každý Dungeon, nabízí unikátní herní mapu a prostředí. Vývojářům se musí nechat, že si na svém světě dali po vizuální stránce dosti záležet a tím mě mile překvapili. Mise se svou délkou pohybují mezi půl hodinou až hodinou a půl a najdeme jich zde celých patnáct. Vše závisí na zvolené obtížnosti a počtu hráčů v ní. Hra totiž podle toho tak trochu mění pravidla. Třeba v režimu sólo je spotřeba staminy daleko nižší, než ve hře více hráčů a to zejména proto, aby jste v osamocení mohli hru vůbec projít, pokud si zvolíte jednu z vyšších obtížností.

Je pravdou, že obtížnosti doprovází silný nepoměr mezi nimi. Základní obtížnost projdete skoro s prstem v nose, zatímco hned o stupeň výše se už pořádně zapotíte. S tím jde tak trochu ruku v ruce i umělá inteligence, ta toho moc nepobrala, či spíše nepřátelé mají pevně dané území, v němž na vás reagují, jakmile jste mimo, vůbec si vás nevšimnou. Pokud si tedy oblíbíte lučišnici/hraničářku Catti-Brie a nevadí vám zdlouhavé odstřelování, jste vlastně poměrně za vodou. Nicméně byla by škoda se zde omezovat pouze na boj z dálky a to zejména proto, že jednotlivé postavy jsou poměrně pěkně rozpohybované s plynulými přechody do skutečně zajímavých komb. Občas jsem si říkal, že i AAA hra Avengers, by se zde mohla něco přiučit. O pěkné animace, občas i vtipné, není nouze ani v případě nepřátel a zejména skřeti jsou takovou zábavnou třešničkou.

Ačkoliv soupeři mnoho inteligence nepobrali, ostatně skřeti a trolové jsou poměrně hloupí, tak je pravdou, že jejich likvidace je čirou zábavou, která dokáže představovat i solidní výzvu, která se bude blížit legendárnímu Dark Souls, stačí si jen správně navolit obtížnost. V tu chvíli budete rádi, že soupeři mají aktivní friendly-fire, tedy že se mohou zabíjet i mezi sebou, což může být skutečně nápomocné a opět to mohou doprovázet humorné situace, kdy skřet na vás vystrkuje zadek a v zápětí dostane kyjem od trolla vedle.

Když už jsem zmínil Dungeony, tak ty jsou ve hře celkem tři a jde o nejnáročnější a nejdelší pasáže hry s těmi nejtužšími a nejzajímavějšími bossy, přičemž vše vrcholí soubojem s ledovým bílým drakem. V tomto případě jsou solo akce velmi obtížné a závisí na dostatečném grindování postavy v rámci klasických misí. Zde je cítit, že je vše koncipováno skutečně na kooperaci. Design těchto úrovní pak skutečně patří k tomu nejlepšímu. Abyste si vůbec odemknuli první z nich, je nejdříve nutné dokončit všechny mise. Příprava je důležitá, smích.

Již jsem zmínil, že hra nabízí několik unikátních hrdinů, konkrétně jde o čtveřici unikátních hrdinů, kde najdeme zmíněnou hraničářku Catti-Brie, pak temného elfa Drizzt-Do’Urdena, trpasličího válečníka Bruenora Battlehammera a nakonec barbara Wulfgara. Asi není třeba zmiňovat, že každý z nich disponuje unikátními schopnostmi a plní jiné role v družině. Vývoj jednotlivých postav se vůči jiným podobným hrám poněkud liší. Schopnosti si odemykáte pomocí zlatých, za nové dosažené úrovně lze aktivovat pouze pasivní schopnosti a zvedat atributy. Jednotlivé stromy schopností jsou přehledné a rozhodně se v nich neztratíte.

Zajímavé je, že postavu lze vylepšit až po skončení mise. Během ní není možné postavu jakkoliv upravovat a tedy nelze ani měnit vybavení a gear, který nesete. To může být pro někoho zvláštní, ale naučí vás to získaný loot více filtrovat a vy jej pak tak často nestřídáte. Já to tedy nedělal. Každou zbraň, či část zbroje, lze navíc vylepšovat za pomoci různě vzácných krystalů, které si můžete nahrabat během misí, či dungeonů. Je trochu smutné, že zde chybí crafting a u obchodníka můžete maximálně změnit vzhled, tedy spíš barvu, jednotlivých zbraní a vybavení, či je vylepšovat. Na možnost nákupu se tak trochu zapomnělo a nebo jsem nepřišel na to, kde do něj přejí. Obchodník tak působí trochu zvláštně.

Rozhodně se mi líbí, že vývojáři plánují hru po vydání rozšiřovat a hned dvě chystaná DLC dostaneme zdarma. DLC zahrnou nové mise, které se zaměří na další temné národy IceWind Dale. V přípravě je i jedno větší placené DLC s názvem Echoes of the Blood War, které sebou přinese nový charkter mága a novou příběhovou linku s dalšími misemi a dungeonem. Tento support se mi líbí a doufám, že hra nám bude jen a jen růst, jelikož má potenciál, byť bez chybiček se to neobešlo.

Nejvíce rozhodně zamrzí, že stabilita hra v rámci kooperace není úplně vychytaná a častokrát se vám stane, že jste vykopnuti z mise do hlavního menu, což téměř u konce mise rozhodně naštve. Loot a všechny získané předměty jsou tím pádem ztraceny. Ve hře se pak najdou místa, v nichž se vám postava zasekne, není jich mnoho, ale problém je na světě. Nepřátelé se sice mezi sebou zabít mohou, ale hrdinové nikoliv. Pokud se jedna postava tedy odpojí, tak se do hry již nepřipojí, tedy ne do chvíle, než danou misi dokončíte. Spoléháte-li se na to, že náročnější mise zvládnete v kooperaci, tedy myslím tím po volbě vyšší obtížnosti, odpojení jediného hráče může znamenat problém. Tyto technické nedostatky je rozhodně třeba vychytat, jelikož hru srážejí do míst, kde si to nezaslouží.

Jiné technické aspekty jsou ale v pořádku. Dungeons & Dragons: Dark Alliance se prakticky neustále drží ve snímkovací frekvenci 60 fps a to při maximálním možném rozlišení 4K, tedy alespoň tak tomu je na konzoli Xbox Series X. Textury jsou poměrně ostré, animace plynulé a svět je na první pohled krásný, což už jsem vlastně jednou zmínil. Hudba, jenž dokresluje fantasy atmosféru byla trefou do černého. Možná ze mě ale mluví ten bývalý skalní hráč Dračího Doupěte. Hra má jednoduše své světlé stránky a stinné stránky. Mezi ně pak patří repetetivní náplň misí, kdy je vždy třeba dojít z bodu A do bodu B, po cestě něco odemknout a sebrat a nakonec se poprat s bossem. Vývojáři by mohli v rámci DLC sáhnout po nějakých těch osvěženích hratelnosti, která sama o sobě stojí na dobrých základech, jen ta rozmanitost v jejich plnění stagnuje.

ZÁVĚREM

Dungeons & Dragons: Dark Alliance je povedeným kooperativním fantasy zážitkem, který využívá dobře známého světa IceWind Dale, jenž má ve světě videoher své zasloužení místo. Hra dokáže zaujmout hratelností, postavami a level designem. Pokulhává však v náplni jednotlivých misí, která stále opakuje stejný koncept a občasné padání hry během multiplayeru také nepotěší. Vývojáři každopádně plánují hru rozšířovat o nový obsah a technické chyby do té doby snad zmizí. Potenciál v tomto kousku založeném na pravidlech legendárního DnD ale vidět je.

Datum vydání: 22. června 2021 – Potřebné místo na disku: 26,8GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.