Exoprimal – Recenze
18 července, 2023Japonská herní společnost CAPCOM si zasloužila naší pozornost v posledních letech zejména svými remaky série Resident Evil, byť i poslední regulérní pokračování stála za to. To samé platí o pátém Devil May Cry. Singleplayerové hry jim zkrátka jdou, ale to samé se nedá říci o jejich multiplayerových pokusech, které vždy skončili v zapomnění. Je toto případ i nového kooperativně-kompetitivního kousku Exoprimal, kde budeme měřit síly s dinosaury? Mám ten neblahý pocit, že k tomu nakonec dojde. Byť základ není uvařen vůbec špatně, ale mám pocit, že jsem poslední týden věnoval svůj čas jen rozsáhlé beta verzi a odstavce níže vám snad řeknou, proč tomu tak je.
Pamatujete, jak se v minulosti nesmírně nadávalo na poslední titul BioWare, že je nedodělaný a tohle a tamto? No, já ano a přimon hra v zásadě tak špatná nebyla, ale vývojové peklo, které ji doprovázelo, ji samo o sobě odsoudilo k osudu, kterému hra dostála. Pokud byl Anthem nedodělek, tak Exoprimal je skutečně jak nějaká beta verze hry, jenž nám dává pouze ochutnat, čím hra může být.
Absolutně nechápu, proč se tvůrci snažili do hry implementovat příběh, když tu není žádný není žádný kontinuální obsah. To má být naší jedinou motivací odemykající se filmečky? Protože o to se hra tak trochu snaží. Máme zde 10 exosuitů, ale jejich vylepšení je vesměs jen o kosmetických úpravách. Jejich vlastnosti upravujeme minimálně a to skrze speciální vybavení a moduly. To je vše a dále není, moc co popisovat. A je to zatracená škoda. Přece podobné hry by na vylepšování jednotlivých suitů mělo stavět. Což je mimochodem věc, na které ztroskotal i Anthem. Tady je to ale opravdu hodně smutné.
Ohledně úprav bych sice mohl jít trochu více do hloubky, ale abych vám řekl, že si můžete dát tři polepy, změnit barvu zbraně a skin postavy? Dobře, řekl jsem vám to, ale pomůže to něčemu, co jsem řekl výše? Ne. Těší mě ale, že každý jednotlivý exosuit má jedinečné vlastnosti a hratelnost se vždy dosti liší. Máme tu tři třídy, kdy každá funguje přesně tak jak má, je tu tedy Assault, Tank a Healer. Já si nejvíce oblíbil samurai podobný exosuit s názvem Murasame (Tank), který je velmi účinný na blízko skrze svůj meč, ale absolutně k ničemu na dálku. Opakem pak pro mě byl suit Vigilant (Assault), který je jakousi variantou odstřelovače.
Jelikož ve hře můžete každý exosuit libovolně měnit, je zde pouze jakýsi cooldown, tak to do hry přináší jistý strategický prvek. Navíc si tak můžete přizpůsobit tým v akci, aby byl vůbec dokončení mise schopný. Občas se vám stane, že se k vám nalogují hráči, kteří prostě hrají to, co jsou zvyklý, ale najednou vám chybí healer, nebo tank. A to většinou končí selháním. Komunikace v týmu je důležitá, ale když nemáte s kým hrát, jste odkázáni mnohdy na jazykovou bariéru. Navíc komunikace je nutná skrze interní systém, jelikož se k vám připojují hráči i z jiných platforem, což je možné zakázat, ale matchmaking si tím prodloužíte. V tomto případě ale není nutné cross-play vypínat. Nejde o typ hry, kde by třeba klávesnice s myší měla navrch.
Vlastně jsou exosuity velmi povedenou částí hry, když opomenu fakt, že je moc neupravíte. Za mě ale mohli i tvůrci stavět na tom, že je třeba další suity odemykat. Všechny jsou přístupné ihned a tak tu zase vidím tu ztrátu motivace. Ano je tu ten příběh, který vlastně stojí na tom, že z každé mise nosíte zpět nějaké informace, které tvoří mozaiku k tomu, jak uniknout z nekonečné smyčky Válečných her, kterou upletla uměla inteligence Leviathan. Ta v podstatě bojovníky vězní a snaží se skrze ně vytvořit, ten nejlepší možný exosuit, který by mohl čelit hrozbě, která schvátila svět, či spíše zabránit zkáze, kterou přinese. Jenže jak tušíte, tak umělá inteligence vlastně nikdy není spokojená, takže jsou bojovníci uvězněni. No a tady ta premisa o útěku ze smyčky. Jednoduché a vlastně i zajímavé. Nicméně, naprosto špatně podané a takhle ne milý CAPCOMe.
Příběh by si zasloužil plnohodnotnou, budiž kooperativní, kampaň, kde by to mohlo mít skutečnou váhu. Takhle? Sem tam filmeček a that’s it? Opět, prosím takto ne. Proč to říkám? Jelikož ve hře je prakticky jen jeden režim a to Wargame, který má dvě varianty PvP a PvE. Rozdíl? Jen ten, že ve finální části jednotlivé válečné hry se buď napřímo střetnete s hráči, či nikoliv. To je opravdu málo, když vezmu v potaz, že se lokace misí často opakují a po několika odehraných hrách navíc zjistíte, že je každá hra jasně naskriptovaná a já zjistil, že vlastně přesně vím, co dělat. Ano, tyto scénáře v rámci příběhu dávají smysl. Leviathan přece chce, aby jste se zlepšovali a byli čím dál efektivnější, ale ta repetitivnost je přítomná tak rychle a tak moc, že vás to prostě rychle omrzí. Což se stalo i mě.
Takže co tu máme? Špatně podaný příběh, byť s potenciálem a prakticky jeden režim. Jeden režim. To je prostě nikdo nemůže považovat za finální produkt a může si říct, že je to live-servise, kde bude obsah přibývat. U té hry, ale hráče musí něco držet, aby na nějaké Sezóny mohlo dojít. Tady je ho ale zatraceně málo a moc mě to mrzí. Hratelnost je totiž dobře vybalancovaná a likvidování dinosaurů je zábavou. Ale opět. To jich ve hře nemůže být více? To máme skutečně dokola bojovat jen s raptory, pterodaktyly, triceratopsem a carnotaurem?
Upřímně, hře křivdím. Dinosaurů je ve hře daleko více, ale setkání s nimi je raritou a vyžaduje dostatek hodin strávených ve hře, abyste byly na úrovni, která vám dovolí skrze Leviathana střet s nimi. Moc mě potěšila přítomnost i jiných druhů na bojišti, ale za jakou cenu? Kolik hráčů vydrží nějakou tu desítku hodin stále se opakujících scénářů, aby se střetla se stegosaurem, či T-Rexem? A co ty další desítky hodin, abychom se dostali k neo-dinosaurům, kteří pak jsou těmi vrcholnými nepřáteli, když nepočítám jiné hráče? Prosím takto ne. Ne s jedním režimem a neustále se opakujícími scénářemi.
Co end-game? No vlastně tu není. Jelikož end-game režim s názvem Savage Gauntlet dorazí až koncem měsíce, tedy ještě téměř dva za dva týdny a to jako předvoj Season 1, která dorazí nějaký ten týden záhy. Já si jen říkám proč? Proč tvůrci vydávají takovou hru, není lepší startovat s několika režimy v den vydání?
Nějaká pozitiva? Hra běží naprosto hladce, bez jediného záchvěvu snímků. Na Xbox Series X te vše běželo, po celou dobu 60 snímků za sekundu. Gameplay je dobře vybalancovaný, jak už jsem zmínil. Likvidace nepřátel je zábava. Kdyby ale vše nemělo ta ALE! I I když je technicky hra zvládnuta skvěle, tak víme, že RE Engine umí opravdu nádherně vypadající hry. Exoprimal je ale v tomto směru trochu sterilním kouskem. Může za to okolní prostředí, které vás nijak neuchvátí. Není to vysloveně ošklivé. Ale je to průměrné.
ZÁVĚREM
Exoprimal v podobě, v jaké se nám dostal do rukou, není hrou, která by vás dokázala zabavit výrazně dlouho a to kvůli obrovské repetetivnosti a prakticky nulové motivaci k hraní. Žádný pořádný vývoj exosuitů, jen jeden režim. Takto vlastně ani nelze hru doporučit. Pokud si ale titul udrží dostatečnou hráčskou základnu, alespoň několik sezón, pak věřím, že by hra mohla být obsahově bohatší a hlavně toho nabídnout podstatně více, než jen jakýsi odvar toho, co můžeme v budoucnu asi dostat.
4/10
Datum vydání: 14. července 2023 – Potřebné místo na disku: 46GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
