Fatal Frame: Maiden of Black Water – Recenze
3 listopadu, 2021Letošní podzim je pro mě z herního hlediska opravdu skvělý. Měla jsem možnost zrecenzovat dvě hry, na které jsem se velice těšila a co zatím mohu tvrdit, nebyla jsem zklamána ani v nejmenším. Tentokrát je to oblíbená hororová série Fatal Frame nebo ji také můžete znát pod názvem Project Zero. Fatal Frame je počinem japonské společnosti Koei Tecmo, která má za sebou již pět dílů této série. Doposud však byly všechny díly k dispozici buďto na Wii konzole nebo na starší verze konzole Playstation. Jejich nejnovější díl z roku 2014, Maiden of Black Water vychází znovu, tentokrát pro všechny platformy, mezi něž se počítají i next-gen. A já mám to štěstí, že si pátý díl ze série Fatal Frame mohu zahrát a zhodnotit.
Pro začátek je třeba zmínit, že se nejedná o žádný remaster, hra pouze vychází na všechny dostupné platformy a přidává nějaký ten obsah navíc. Oproti originálu se v podstatě zase tolik neliší, možná jenom tím, že působí uhlazeněji. Hned od prvního pohledu jde poznat, že se jedná o starší titul, čehož bych si vůbec nevšimla, kdyby na to nebylo upozorněno lidmi kolem mě. Upřímně mě rozdíly mezi staršími a novými hrami příliš netrápí a ani si jich nevšímám. I přesto, že jsem věděla, jak stará hra původně je, nepřikládala jsem tomu důležitost. Právě z tohoto důvodu jsem chtěl zdůraznit, že grafika žádná vylepšení nedostala, protože mnozí možná očekávají od nového vydání něco víc, než ve hře opravdu je. Next-gen konzole těží zejména ze 4K rozlišení a 60 snímků za sekundu. Mezi nově přidaný obsah patří speciální Snap Shot mód, ve kterém si můžete přidat do libovolné scény všechny typy duchů a vytvořit si tak unikátní obrázek. Osobně jsem toto ve hře vůbec nepotřebovala, a tak jsem tento mód použila pouze při počátečním tutoriálu. Co mě ale zaujalo více, byly skiny pro hlavní postavy, z předchozích dílů série.
Protože jsem se ke koupi Playstationu rozhodla teprve nedávno, nikdy předtím jsem neměla možnost si ostatní Fatal Frame hry zahrát. Vždycky jsem ale hodně chtěla, a to že se vývojáři rozhodli vydat pátý díl pro novější konzole, mi udělalo nesmírnou radost. Hru jsem zapínala s vysokým očekáváním a popravdě se musím přiznat, že už jsem dlouho nebyla takhle zahleděná do hry, jako v tomto případě. Den po dni jsem se těšila, až si hru zase zapnu a večer se mi nechtělo jít spát, jak moc napnutá jsem byla. Jako v každém Fatal Frame, je středobodem celého příběhu stará japonská tradice s obětováním mladých žen pro udržení zlých sil mimo dosah našeho světa. V porovnání s dalšími díly ze série Fatal Frame je pátý díl od všech nejodlišnější, a to převážně změněným kamerovým systémem Kamery Obscury, který je základním pilířem celé hry.
Změna spočívá v eliminaci rámečku, který pokaždé zabral většinu obrazovky a statického senzoru duchů, jenž se pokaždé nacházel nahoře veprostřed kamery. Nyní je celá obrazovka po zapnutí fotoaparátu transparentní, takže vidíte v podstatě úplně všude, ale onen senzor již není statický. Objeví se pouze tehdy, když na vás něco útočí nebo se někde nachází nějaký předmět, a to na jednom z okrajů obrazovky. Svým způsobem je tato změna lepší a zároveň přidává hře na obtížnosti. V páté hře je také nové ukládání již sesbíraných předmětů, tedy že se při konci každé kapitoly počet filmů a healovacích itemů vyresetuje. Jediné co zůstává, jsou všechny objektivy, které během hry získáte a zároveň také všechna vylepšení, jenž si pořídíte za získané body.
Před každou kapitolou si také za herní body můžete některé předměty dokoupit, což ale není nutné, vzhledem k množství předmětů, které můžete získat během hraní. Co mě ke hrám ze série lákalo nejvíce je koncept bojového systému s duchy pořizováním jejich fotografií a celkový styl gameplaye. Focení mě vždycky bavilo, možná i proto se mi tento herní prvek tak moc líbí a zároveň jsem byla pokaždé smutná, když z nějakého důvodu onu pověstnou Kameru Obscuru použít nelze. Taktéž jsem fanouškem důkladného prozkoumávání každého kouta herní mapy, sbírání všech dostupných předmětů a pomalého zjišťování uceleného příběhu skrz deníky, dokumenty a jiné věci, které ve hře posouvají hlavní dějovou linku. Pro někoho je toto postupné pátrání po příběhu možná příliš nudné a málo akční, ale já tento aspekt miluji téměř v každé hře. Ráda se ve hře zastavím a prostě jenom vstřebávám atmosféru.
V hlavní dějové lince figurují tři hratelné postavy, které jsou pro náš příběh důležité. Yuri Kozukata, Ren Hojo a Miu Hinasaki. Úplně nejhlavnější postavou je Yuri, hned za ní následuje Ren a Miu není pro hlavní příběh zase tak podstatná, ale přináší zpět do hry úplně první postavu ze série Fatal Frame, a to Miku Hinasaki, jejíž je dcera. Miku byla hratelná postava v prvním díle a v pátém je na ní dost jasně vidět, že se přes události první hry nikdy pořádně nepřenesla. Postava Miu podle mého slouží spíše jako nostalgická vzpomínka na úplné začátky série, tudíž není tolik podstatná z celkového měřítka. V Renovo příběhovém arku se konečně dozvíme něco víc o tvůrci Kamery Obscury, Kunihiko Aso, o kterém jsme zatím v předchozích dílech pouze sem tam něco četli. V tomto díle je dokonce poprvé vidět, což může do budoucna otevřít příležitost pro pokračování. Věrní fanoušci série Fatal Frame už dlouho čekají na šestý díl a já se mezi ně ráda počítám. Než se ale dočkáme další hry, bohatě bych si vystačila s uvedením celé série na všechny platformy, stejně jako tomu je s tímto titulem.
Gameplay, combat systém obzvlášť, působí velice uspokojivě a tím myslím speciální, periodický útok, takzvaný shutter chance. Ten je k dispozici těsně před tím, než na vás duch zaútočí, nebo v případě kdy máte v záběru vaší kamery více než jeden cíl. I pohyb postav působí příjemně a realisticky, tak nějak se celá hra mnohem lépe hraje s těmito malými detaily. Možná mnohým z vás přijdou nepodstatné, ale já si toho u her všímám často. Přirozeně jsem hru hrála v japonštině s anglickými titulky, protože tak si podlé mého názoru všechny hry užijete nejvíce. Tvůrci si dali také záležet, abyste se při řešení některých puzzlů trošičku zapotili. A pokud vám to trvá, neustálý příval duchů vše ještě více komplikuje.
Co se týče hororového aspektu, Fatal Frame mi naprosto vyhovuje, i přesto že nejsem úplným fanouškem strašidelných her. Z nějakého důvodu mi to, ale v tomto případě nevadí, ba spíš naopak. Lekačky jsou jak nečekané, tak i očividné. Jednou z těch nečekaných byl například duch sebevraha padající ze skály přímo přede mě s hlasitým křikem. Jednoduchá lekačka, ale zapůsobila skvěle. Kromě klasických hororových prvků jako jsou panenky, ženy s dlouhými černými vlasy přes tvář nebo stařenky, má pátý díl takzvanou Black Water, která všechny mrtvé duše korumpuje a dělá vše mnohem strašidelnější.
Kdybych měla označit míru strašidelnosti každé hry, pátý díl by byl za mě na druhém místě. Fatal Frame 2 je nám seznamu nejstrašidelnějších hororových her jasná jednička. Po dohrání hlavního příběhu se vám odemkne několik bonusových epizod s postavou z jiné japonské hry, Ninja Gaiden a Dead or Alive, a tou je bojovnice Ayane. Jejím úkolem je najít ztracenou dívku na hoře Hikami, kde se odehrává hlavní příběh. Ona sama Kameru Obscuru nemá a tudíž si musí vystačit se Spirit Stone Flashlight, která se poprvé objevila ve čtvrtém díle. Gameplay spočívá v tom, že Ayane s nepřátelskými duchy nemůže bojovat klasicky, ale použitím baterky je na krátkou chvíli zneškodní, a to jí umožní nenápadný průchod. Ne že bych proti změně bojového systému něco měla, ale charakter Ayane mi do světa Fatal Frame vůbec nesedí a upřímně se mi moc nelíbí volba vývojářů ji použít. To však nic nemění na tom, že jsem si i bonusové epizody užila.
Co se týče série Fatal Frame, tak trošku jsem se do ní zamilovala, a to se mi už nějakou dobu u žádné hry nestalo. Naposledy snad u Last of Us. Nejenom do posledního dílu, ale celkově i do všech ostatních. Odjakživa se mi líbila japonská kultura, moderní i tradiční, ale vždy jsem spíše tíhla k té tradiční. I když jsem se sérií začala od konce, jsem velice nadšená a šťastná, že jsem měla tu možnost. Od vývojářů z Koei Tecmo chci jenom dvě věci, zaprvé šestý díl a za druhé vydání celé série na novější platformy, poté až budu moci v klidu spočinout v herním nebi.
ZÁVĚREM
Fatal Frame: Maiden of Black Water bych za sebe mohla doporučit všemi deseti, zvláště jste-li stejné povahy jako já. Nejen tato hra, ale i celá série opravdu stojí za to a nemyslím si, že se v recenzovaném titulu nachází jediná chybička, na kterou bych mohla poukázat. Objektivně je ale třeba říci, že posunu se za ty roky hra příliš nedočkala a bonusové kapitoly s Ayane se ke konceptu celé hry úplně nehodí. I tak ale dobrá práce Koei Tecmo.
9/10
Datum vydání: 28. října 2021 – Potřebné místo na disku: 25GB
Distributor ČR: N/A
