Final Fantasy XVI – Recenze
19 září, 2023Abych se přiznal, se sérií Final Fantasy jsem se setkal poprvé vlastně až se třináctým dílem. Samozřejmě jsem tušil, že nějaká taková japonská podivnost existuje, ale v té době pro mě cokoliv, kde hlavní hrdina používá meč o velikosti žehlícího prkna představovalo něco, co jsem hrát odmítal. Kdybych v té době jen tušil!!! Final Fantasy XIII ve mně nakonec zanechala obrovský dojem a otevřela mi cestu k žánru JRPG jako takovému. Final Fantasy XIV jsem sice vynechal, protože po letech strávených ve World of Warcraft jsem již neměl chuť ani sílu se vrhnout do dalšího obrovského mmorpg, ale žádný další díl jsem si již nenechal utéct. Jakmile tak byl oznámený nejnovější díl, okamžitě se u mě vyšvihnul mezi moje nejočekávanější hry. Jak to nakonec dopadlo a zda jsem byl s kvalitou hry nakonec spokojen, se dozvíte v této recenzi.
Pokud jste nikdy žádný díl Final Fantasy nehráli, vůbec se nemusíte bát, že byste se v příběhu ztratili. U série je zvykem, že na sebe jednotlivé díly nijak nenavazují, světy her toho mezi sebou mají jen málo společného. Final Fantasy XVI nás tentokrát zavede do světa Valisthea. Ten je rozdělen na dva kontinenty, Ash a Storm. Na nich je pak pět tzv. Mothercrystalů, monumentálních artefaktů, které svět zásobují magickou energií. Jednotlivé národy z nich těží krystaly a ty pak lidé používají na zcela běžné lidské potřeby jako je rozdělávání ohně, nebo obstarání si vody. Magii tak ve světě Valisthea může používat skoro každý, ale jen pod kontrolou vlády, která se stará o distribuci krystalů.
Existují ale výjimky. Tou první jsou tzv. Branded, lidé kteří k magii mohou přistupovat i bez použití krystalů. Ty jsou ve světe Valisthea považováni za míň než zvěř a je s nimi i podle toho zacházeno. Každé dítě je krátce po narození podrobeno testu a pokud se ukáže, že má magické schopnosti, je odebráno rodičům a posláno do otroctví. Čeká je většinou smutný osud plný utrpení a vše v jejich životě směřuje k trpkému konci, kdy se díky používání magie promění v kámen a zemřou. Druhou skupinou jsou pak tzv. Dominanti. Těch je vždy v jeden okamžik na celém světě pouze osm a každý ovládá jednoho z Eikonů, strážců jednotlivých elementů. Síla Dominantů je tak nepředstavitelná a jsou důležitými osobami, které určují běh dějin a mají velké slovo v politice a směřování jednotlivých národů.
Svět Valisthea je plný válek, politických tahanic a zotročování lidí. Vy se ujmete Clivea, prvorozeného syna vládce jedné z říší. Nečekejte ale život plný přepychu a pohody. Clive celý život stojí ve stínu svého mladšího bratra Joshuy, který je jedním z Dominantů. Je tak předurčen vládnout a Clive je ten, který ho musí ochraňovat a de facto mu dělá osobního strážce. Jenže, hned v úvodu hry dojde k zásadním událostem, které převrátí život Clivea naruby a ten skončí jako žoldák v cizí armádě. Chápu, že byste možná chtěli o příběhu prozradit ještě něco navíc, ale to neudělám. Můžu vás ale ujistit, že vás čeká skvělý příběh plný zvratů, osobní pomsty, překvapení a epického finále. Na to jsme ale ostatně v žánru JRPG tak nějak zvyklí a Final Fantasy to umí dokonale. Pro nás Evropany je tentokrát snad ještě přístupnější než jindy, protože hra ze všeho nejvíc připomíná variaci na Game of Thrones, u kterého si autoři brali velkou inspiraci.
Během hraní potkáte celou řadu postav. Některé jsou skvěle napsány a mají zajímavou historii, u jiných jsem už tento dojem neměl. Stejně tak zavítáte na celou řadu míst a postupem hrou budete odhalovat, jak vlastně svět funguje, jakou má historii a jaké vztahy v něm panují. Abyste se v tom všem neztratili, nabízí hra kromě klasické encyklopedie i tzv. Active Time Lore. Dostanete se k němu vždy během sledování nějaké filmové sekvence (a že jich hra obsahuje desítky) a jde vlastně o interaktivní deníček, který vám vždy ve zkratce dá konkrétní informace a lidech a místech, která ve filmečku sledujete. Jde o skvělou novinku, která mě sice sem tam vytrhávala ze sledování animace, ale častokrát mi pomohla se zorientovat.
Krátce po startu asi všem z vás, kteří jsou odkojeni famózním sedmým dílem (myslím jeho původní verzi) dojde, že tohle již dávno není Final Fantasy, na které jste zvyklí. Již FFXV zavedla do série do té doby nepředstavitelný akční systém souboje a aktuální díl na něm staví a dále ho rozšiřuje. Dalo by se říct, že soubojový systém je teď daleko podobnější třeba tomu, který znáte z her jako DMC, nebo God of War. Jestli je to ku škodě si každý musí odpovědět sám, je ale nutné pochopit, že doba i hráči se změnili a stejně jako vše i Final Fantasy v tomu musí přizpůsobit. Během vašeho putování dokonce budete přímo ovládat již jen hlavního hrdinu. Zbytek party se rozhoduje zcela podle svého uvážení a naštěstí nejsou úplně k ničemu a nemusíte se bát, že by vám spíše překáželi. V rámci spoilerů si teď dovolím jen jeden prohřešek a prozradím, že trochu víc ovladatelný je váš pes Torgal. Sice s ním nemůžete volně běhat, ale lze mu udělovat jednoduché povely, které pak ochotně vykoná. Umí vás tak léčit, dokáže sundat z oblohy okřídlené protivníky a hlavně je to prostě parťák, kterého znáte od dětství.
Základem soubojového systému je celá řada komb, ať už používáte meče, nebo magii, případně jejich kombinaci. Vše je hodně dobře propracované a nestalo se mi, že bych jen jak smyslů zbavený zuřivě mačkal tlačítka pro útok. Jakmile si osvojíte oblíbené útoky a kouzla, začnete na bojišti předvádět klasický baletní tanec, vše do sebe zapadá a skvěle a hlavně plynule na sebe navazuje. Clive je hodně pohyblivý, není problém se pomocí kouzla přitáhnout k nepříteli a zasypat ho ranami, jindy zas můžete z povzdálí metat jedno kouzlo za druhým. To vše je navíc obohaceno o síly Eikonů. Ty postupně získáváte a můžete během boje využívat jejich ohnivé, ledové, elektrické a další vlastnosti. Aktivní můžete mít v jednu chvíli vždy jen tři a hra tak dává prostor k vymýšlení různých buildů. Síly Eikonů vám navíc odemknou nová kouzla a hlavně jejich ultimátní schopnosti. Ty jsou extrémně silné a dokáží během okamžiku zlikvidovat klidně celou skupinku nepřátel. Jednotlivá kouzla a skilly ale nemůžete používat neustále. Systém many je zde nahrazen postupně se plnícím status barem, nebo chcete-li cooldownem a dokud není kouzlo „nabité“, nelze ho použít. I na to je třeba během soubojů myslet a nemá smysl si hned ze začátku vyplýtvat ultimátky, které se vám budou hodit spíše v poslední fázi souboje.
Ostří vašeho meče okusí celá řada nepřátel. Od klasických vojáků, přes vlky, pavouky až po monstra, která se ani nedají popsat. V drtivé většině případů se jedná o skupinky, které musíte pozabíjet a v tu chvíli se hra uzamkne do menší arény, ze které v případě blížící se smrti lze uprchnout. Vrchol jsou pak samozřejmě souboje s bossy. Když jsem hru recenzoval a bavil se s kolegy, dospěli jsme k závěru, že souboje s bossy musel vymýšlet absolutní magor. Myšleno ale samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Nepamatuju si dlouho, že by jeden každý boss fight byl tak epický, s tak dokonale se hodící hudbou, s úžasnou gradací celého toho dokonalého střetnutí brutální síly, kterou bossové disponují. Často vás čeká souboj s bossem, který je dvacetkrát větší než vy, ale během boje se síly vyrovnají ve chvíli, kdy i vy si na pomoc povoláte síly Eikona. Pak si budete připadat, jak kdybyste sledovali souboj dvou Godzill, tak pompézní souboje jsou.
Final Fantasy XVI nabízí i docela jednoduchý RPG systém. Když říkám jednoduchý, myslím skutečně jednoduchý. Jakmile získáte další level, hra jen automaticky sama zvedne statistiky několika atributů. Za souboje ale získáváte XP a ty pak můžete investovat do posílení všech skillů a odemknout si tak jejich silnější a častokrát i trochu upravené varianty. U kováře pak můžete vylepšovat vybavení a to jak zbroj, tak zbraně. I to je ale daleko za tím, jak podobné věci řeší velké RPG hry a v podstatě nemá smysl se pokoušet skládat si nějaké zajímavé sety, vždy budete mít zkrátka jeden nejlepší kousek výbavy a cokoliv jiného nemá smysl používat. Pěkné ale je, že časem získáte plánky na výrobu legendárních zbraní, k tomu ale budete potřebovat získat speciální materiál.
Ten často padá z unikátních monster, které se můžete vydat lovit. Souboje s nimi jsou vždy náročnější, ale odměna stojí za to. Co ovšem za moc nestojí jsou vedlejší questy. Ty jsou svým obsahem daleko za kvalitou zbytku hry a často jde jen o úkoly typu najdi a dones. Úkolů je sice velké množství a v pozdější části hry se k nim i lze rychle dostat díky fast travelu, ale jsou zkrátka nudné a mě po nějaké době absolutně přestalo bavit je plnit, navíc za ně ani není kdoví jaká odměna. Existuje vlastně jen pár zajímavějších vedlejších úkolů a ty jsou navíc označeny jinak než ty nezajímavé, takže o ně nepřijdete. Ono vůbec co se týče nějakých standardů open world her, tak v tom směru Final Fantasy XVI zrovna nezáří. Drtivá většina lokací je sice docela velká, ale prázdná, bez možnosti cokoliv objevit, průchod jednotlivých lokací je striktně lineární a navíc jsou mezi sebou oddělené loadingem. Nevím zda to byl záměr tvůrců, ale na mě to působilo dojmem, že se trochu moc rozkročili a zůstali oběma nohama na obou březích mezi klasickou akční jízdou a hrou s otevřeným světem.
Pokud bychom ale ve světě Final Fantasy XVI měli něco skutečně ocenit, tak je to design samotného světa. Ten je jedním slovem dechberoucí. Jednotlivá prostředí jsou nápaditá, s vkusem vytvořená a hlavně venkovní lokace jsou skutečně uvěřitelné. Hra nás postupně provede přes plno odlišných typů krajiny, od lesů a pouští, až po lávou zničené planiny a rozpadlá města. Míra detailů je někdy až neuvěřitelná a to jak u krajiny, tak i u jednotlivých postav. Ty jsou navíc skvěle naanimované, mají i výborné obličejové animace a nesou si rukopis tolik typický pro asijské tvůrce. To vše si ale vybralo svou daň. Před vydáním se tvůrci dušovali, že hra je v tak výborném technickém stavu, že nepotřebuje ani v dnešní době již standardní day one patch. Opak je ale pravdou.
Na výběr máte dva grafické režimy. V tom zaměřeném na co nejlepší vizuál hra běží ve 30fps a vypadá skutečně krásně. Problém pak nastane v druhém režimu, který je zaměřen na co nejlepší snímkovou frekvenci. Hra se sice snaží udržet 60fps, ale to se jí daří jen během soubojů. Jakmile ale prozkoumáváte svět, hra začne viditelně trhat a snímky se propadají pod únosnou mez a jednotlivé propady jsou navíc dost znát. K tomu všemu si ještě přidejte absolutně příšerný upscaling, který se agresivně snaží dohnat rozlišení. Díky tomu je hra vyloženě rozmazaná a často se mi stávalo, že jsem na pár metrů nebyl schopen poznat, jestli má postava otevřené, nebo zavřené oči. Hru jsem nakonec celou hrál v grafickém režimu zaměřeném na rozlišení a vám doporučím to samé. V tom druhém zkrátka oko trpí až moc. Naopak ucho bude celou dobu laskáno nádherným soundtrackem, výborným dabingem a obecně celkový audio zážitek je na vysoké úrovni.
ZÁVĚREM
Na Final Fantasy XVI jsem se neskutečně těšil. Nakonec jsem dostal výbornou hru, která ale sklouzla spíše k akční mlátičce a to jsem po pravdě od ní nečekal, minimálně ne v takové míře. Příběh, postavy a svět ve kterém se odehrává je ale natolik pozoruhodný, že jsem jí tento můj pocit nakonec odpustil a hru si užil. Kdyby se nakonec autoři zaměřili víc právě na akční lineárnost a opustili uzdu touhy přinést hru z otevřeného světa, udělali by lépe. Tato část hry zkrátka moc dobře nefunguje. Zamrzí i ne zrovna odladěná technická stránka. S klidným srdcem ale mohu hru doporučit jak milovníkům série Final Fantasy tak i nováčkům, pro které může být odrazovým můstkem, který jim otevře cestu i k předchozím dílům.
8/10
Datum vydání: 22. června 2023 – Potřebné místo na disku: 90,2GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
