Just Cause 4 – Recenze

19 prosince, 2018 0 Od Jiří Hora

Uplynuly tři roky od vydání hry Just Cause 3 a nedá se říci,že by i po tolika letech hra fungovala jak má. Byť vývojáři z Avalanche Studios vydávali jeden patch za druhým, tak se jim jejich titul nepodařilo dát do adekvátního stavu a vypadá to, že svůj boj vzdali a rozhodli se soustředit své síly jinam. No a proč to rovnou nezkusit s dalším dílem této série. Vždy se přeci jen prodává poměrně dobře i přes to, že je to vlastně rozbité. Just Cause 4 je už mezi námi a uvidíme, jestli se vývojáři dokázali poučit ze svých chyb, nebo se porouchaný kolotoč i tak směle točí dál.

Technická stránka třetího dílu byla opravdové peklo, až takové, že si ani vývojáři nevěděli rady, co dál. Pro Just Cause 4 tak použili svůj nový interní APEX, který popisují jako ten engine pro open-world hry.Přestože APEX vznikal u samotných Avalanche je na čtvrtém kousku ze série Just Cause znát, že přeci jen trocha toho cviku s tímto novým pohonným ústrojím pro všechny budoucí hry od Avalanche trochu chybí. I přesto, že jsem hru po celou dobu hrál na Xbox One X, tak jsem si nemohl nevšimnout neostrých textur a nějakého toho ozubeného okraje. Trochu se ubralo i na efektních výbuších, no není to nejpohlednější hra tohoto roku. Jenže to celé má jedno velké ALE!Vývojáři dost zapracovali na optimalizaci a hra běží jako dobře namazaný hodinový strojek. Tentokrát se žádné úmorné pády do hlubin dob krokovacích dungeonů nekonají. Dost se změnila také fyzika, která nyní působí daleko propracovaněji, nic méně jízdní model vozidel je pořád arkádový, ale to ke hře tak nějak patří. Svět jako takový je daleko plnější a živější.

Je možné, že za ústupky po stránce vizuální kvality čtvrtého dílu, co se těch detailů týče, zubů a doskakujících objektů, může nový aspekt hry, který má podstatný vliv na hratelnost samotnou. Tímto novým prvkem hry je extrémní počasí, jenž si dozajista svůj kousek na výkonu hry uzmulo. Vývojáři se rozhodli co nejvěrněji ztvárnit několik extrémních vlivů počasí, kterým vedle blizardu a písečných bouří jednoznačně vévodí tornáda. Právě poslední zmiňovaný extrém má největší vliv na celkový chod hry. Tornáda jsou totiž opravdu funkční a svět vám doslova proměňují před očima, spíše tedy devastují a právě tady funguje nová fyzika, kdy objekty opravdu reagují na tento samotný podnět extrémního výkyvu počasí. I když fyzikální model lze pozorovat i ničivého řádění nás samých, kdy hlavně různé plynové nádrže nemusí jen vyletět do vzduchu, ale také odcestovat a sebou vzít například nepřátelský tank.

Demolice prostředí patřila tak nějak k sérii Just Cause už od samotného počátku a s každým dílem procházela nějakou tou evolucí.Tady to platí také, ostatně jsme to zmínil, již v odstavci výše. Sice můžeme věci ničit na několik způsobů a vše se nerozpadá stále stejným způsobem,ale přeci jen na nějakou komplexnější destrukci světa zapomeňte. Budovu se zemí sami stále nesrovnáte, stejně tak stromy lze pokácet jen některé. Nic méně, to co zničit lze, pořád působí značně efektně a vykouzlí vám to ten správný zlomyslný úsměv na tváři. I když vše vlastně děláte pro dobrou věc přeci, zachraňujeme zde nebohé obyvatele dalšího jihoamerického ostrova jménem Solis.

Celkově je zajímavé sledovat, jak hromadu menších ostrovů oddělených čirými vodními plochami, vystřídal jeden velký ostrov, kterému sekundují snad jen dva-tři menší, jenž jsou s centrálním ostrovem propojeny mosty. To má za důsledek i to, že zpracování vodní hladiny tu trochu pokulhává, pokud si ji porovnáme s dílem třetím. Dá se tedy říci, že čtvrtý díl se nejvíce přiblížil svým pojetím herního světa k prvnímu dílu této série. Dle mého názoru je to dobře, lepší jeden komplexní svět, než hromada maličkých ostrůvků s hrozbou toho, že vás během cesty něco sestřelí a vy pak budete muset dlouhé desítky minut plavat k pevnině,protože jako naschvál kolem vás nepluje ani žádná loď.

Nyní je načase vás trochu uvést do děje, což po většinu času dělám na samém začátku, ale vzhledem k technickému stavu předchozího dílu bylo na místě udělat v případě Just Cause 4 výjimku. Hrdinou nového dílu není opět nikdo jiný, než sympaťák Rico Rodrigez. Ten se opět postaví proti utiskovatelům, které zde zosobňuje militantní organizace Black Hand vedená starou známou Gabriellou. I když hned z kraje zjistíme, že za nitky tahá trochu někdo jiný. Hlavním milníkem zápletky je zbraň na ovlivňování počasí známá jako Project Illapa. Právě tato zbraň stojí za extrémním počasím na ostrově. Při tomto zjištění jsem si hned vzpomněl na film Geostorm, který sem shlédl den před tím, než se mi hra dostala do rukou. Na sérii Just Cause jsem měl vždy rád její humor projevující se zejména při cut-scénách. Ten je zde stále přítomný, ale již nikoliv v takovém měřítku, Rico nám trochu zvážněla je to trochu škoda, ale jak se říká, nikdo nemládne a se stářím přichází moudrost.

Postup hrou se trochu liší od předchozí v jeho pojetí. Hra se vás nesnaží tolik vodit za ruku a zadávat vám na každém kousku mapy nějakou ikonku s chlápkem, co vám zadává úkol. Celé je to trochu systematičtější a volnější. Příběhové mise jsou přítomny stále, ale ne v takovém měřítku jako tomu bylo v Just Cause 3. Je to trochu škoda, přeci jen to může mít trochu za následek fakt, že mi přijde Rico trochu víc jako suchar, jelikož s úbytkem cut-scén logicky muselo ubýt i humorných scén jako takových. Mapa ostrova Solis je rozdělena na řadu regionu, které musíte systematicky osvobozovat a tím zvyšovat vliv a území povstalců. Celé to v podstatě je o tom, že půjdete na základnu nepřítele a buďto něco zničíte, hacknete a nebo ukradnete a tím získáte možnost danou oblast osvobodit a posunout frontu opět více k nepříteli. Občas je nutné základen dostat o něco více.

Vývojářům musím pochválit atmosféru hry. Konečně je opravdu vidět, že na ostrově probíhají nějaké boje. V povzdálí tak často uslyšíte zvuky výstřelů či výbuchů. Sem tam se stanete svědky nějakého toho přepadení. Hlavně je to vidět na hranicích regionů, kde můžete sledovat boje o udržení území,či jeho získání. Záleží, z jakého úhlu pohledu se na to podíváte. To je něco, co jsem v předchozích dílech pozoroval jen velmi stěží či vůbec.

Pokud jste hráli třetí díl, pak jste si všimli, že všude po mapě byly rozesety nějaké challenge, tedy výzvy. K nim šlo dojet, přijít,přiletět, to už nechám na vás a jednoduše je spustit a pokořit nějaký nastavený milník, většinou čas, nebo udělat na jednom místě co největší paseku. To je přítomné i v Just Cause 4, ale již není potřeba nic spustit, spíše je nutné disponovat správným dopravním prostředkem, občas stačí i wingsuit a v dané oblasti si challenge znázornit scannerem. Ten vám ostatně může posloužit i při hledání cílů aktuálně spuštěné mise, ale nikdy jsem k tomu neměl onu potřebu. Tudíž jsem jej používal výhradně k používání skrze výzvy. Avšak svým zpracováním trochu postrádají šmrnc. Kdo chce hledat konkrétní vozidlo v okolí,když na něj nemusí vůbec narazit a když už ho má, zjistí, že challenge je půl mapy vzdálená. Výzvy fungovaly dle mého přeci jen lépe v předchozím díle,kdy vám spuštění challenge poskytlo i prostředky k jejímu splnění.

Hratelnost samotná funguje opět na výbornou a to byl pro mě nejdůležitější aspekt celé hry. Ta hravost a přístup hry k hráči je opět ryzí. Ostrov Solis se opět stane vaším hřištěm, kde se máte hlavně bavit a nikoliv se stresovat, trhat si vlasy, či prohazovat ovladače televizí. Gunplay série se trochu posunul směrem kupředu s tím, že stále jde primárně za zábavností. Zbraně tedy sice zvýšili řádně svůj rozptyl a jak se říká, více „hážou“,ale stále je zábava je používat. Změnami prošel hlavně pro sérii ikonický grapling hook, který nyní disponuje nějakou tou funkcí navíc. Pomocí něj můžete nyní nově připevnit k objektu, či postavě třeba balonek ala Metal Gear Solid V a vystřelit jej do nebeských výšin, nebo k zmíněným cílům přichytit trysky a poslat je na pořádně adrenalinovou jízdu po vlastním zadku,či použít jako střelu pro zničení jiného cíle. V tomto případě si ryzí zábavy užijete až až, obzvláště když všechno zvládnete kombinovat dohromady, i třeba s padákem či wingsuitem.

ZÁVĚREM

Just Cause 4 jde v mnoha ohledech správným směrem a napravuje zkaženou reputaci třetího dílu tím, že konečně funguje jak má a to i přesto, že se vývojáři rozhodli implementovat do hry extrémní počasí. Místní ostrov Solis se stane vaším hřištěm, kde si opět můžete užít té nejryzejší herní zábavy v tom pravém slova smyslu. Zklamala mě redukce příběhových misí i toliko typického humoru hlavního protagonisty a trochu i přístup k výzvám v herním světě. Hra tak někde něco napravila a něco trochu zkazila. I přesto čtvrté Just Cause rozhodně sérii ostudu nedělá, spíše naopak.