Volga, Volga, širá řeka, rovný kraj. Tímto citátem divadla Járy Cimrmana nezačínám recenzi na Metro Exodus náhodou. Jednak odkazuje na Rusko, zemi neomezených možností a zároveň v sobě ukrývá tu skutečnost, že série se po prvních dvou dílech, které se odehrávaly ve stísněných prostorech moskevského metra přesouvá dál, na východ, do otevřeného světa. První díl, Metro 2033, vyšel v roce 2010 a v podstatě hned zaznamenal úspěch, na který pak navázalo pokračování, Metro: Last Light, z roku 2013. Když pak bylo před přibližně dvěma lety oznámeno další pokračování, bylo celkem jasné, že hra na sebe strhne pozornost a stane se jedním z těch titulů, na které se hráči budou těšit. Celá série se drží knih od ruského autora Dmitrije Glukhovského. Poslední díl ale přece jen knižní předlohu vyloženě nekopíruje, spíše se jí inspiruje a autoři z 4A Games tak příběh Artyoma uzavírají po svém. A konec je to rozhodně důstojný.

Metro Exodus pochopitelně navazuje dějem na předchozí díl. Odehrává se pouhý rok po událostech Metra: Last Light, ale nemusíte se bát, že je dokonalá znalost minulého dílu nutná k tomu, abyste si hru užili. Samozřejmě, prožitek asi bude lepší, pokud se rovnou budete orientovat v té záplavě postav a neunikne Vám pár souvislostí. Hned na začátek recenze je dobré si říct, že právě příběh je tou největší devízou, kterou celá hra má. Celé to začalo před 23mi lety, kdy totální válka po aktivaci jaderných zbraní vyhladila přes 7 miliard lidí a zoufalé přeživší nahnala do metra. Tam od té doby lidstvo přežívá, živoří. Společnost se začíná dělit na skupiny, kdy každá z nich má trochu jiný názor na to, kam by se zbytek populace měl ubírat a tyto politické ideje nakonec vyústí v ozbrojené konflikty. No a v takové atmosféře strachu a pocitu zoufalství žije i hlavní hrdina celé série, Artyom. Pohání ho jediná věc, sen o tom, že tam někde venku, mimo tunely, pořád existuje život a snad i místo, které není zasaženo všudy přítomnou radiací. Při jedné výpravě na povrch tento sen začíná nabírat reálné obrysy. Artyom a několik dalších lidí se vydávají ve vlaku Aurora na pouť přes celé Rusko a cíl jejich cesty je snad přivede do tolika vytouženého ráje. To proč a jak se na cestu vydají si ale nechám pro sebe. Cokoliv bych napsal by vedlo nutně ke spoileru a věřte mi, že si nechcete z příběhu nic předem nechat vykecat. Metro Exodus je rozhodně po příběhové stránce famózní záležitostí. Má tempo, výborně napsané dialogy, několik dějových zvratů a uspokojivé finále. K tomu byste se měli dostat po přibližně 20ti hodinách, což je na fps střílečku solidní herní doba. Samozřejmě je na Vás, zda hrou jen proletíte, nebo se budete snažit celý svět co nejvíc prozkoumat, osobně doporučuji tu druhou variantu.

Svět si totiž o průzkum vyloženě říká. Na každém metru Vaší cesty je vidět, že vývojáři disponovali úplně jiným rozpočtem než v minulosti a investované rubly jsou skutečně vidět. Možná se ptáte, zda ten přechod do otevřeného světa hře neublížil a jestli neztratila něco ze svého kouzla. Odpověď je ano, i ne. Velká část hry se odehrává na obrovských a rozlehlých plochách, kde nepřítele vidíte na půl kilometru daleko. Ten moment strachu a nejistoty, které nabízely předchozí díly, je tak v drtivé většině případů pryč. Vývojáři naštěstí připravili i místa, která nás zavedou pod zem, ale není tomu již v takové míře jako dříve. Tak či onak se ale nemusíte bát, hra je pořád tím mixem akce a kradmého pohybu, survivalu a hororu, jen je vše daleko větší, všeho je víc a vše je tak nějak velkolepější. Zároveň ani Metro Exodus není typickým příkladem her s otevřeným světem, je spíše složen z několika větších lokací. Podíváme se tak k řece Volze, do tajné vojenské základny pod horou Jamantau, ke Kaspickému moři, nebo do tajgy. Každá z těchto lokací je skutečně obrovská, zároveň má každá svůj vlastní charakter. I tady je cítit odkaz na minulé díly. Tam byl svět členěn na jednotlivé stanice metra, kde každou měla v moci určitá ideologická frakce. Podobně je tomu i zde. Každá část světa, který navštívíte patří nějaké komunitě, často poměrně zvrácené a ta nebude zrovna nadšena, že příjezd Vašeho vlaku vzbudil nežádoucí pozornost. Střet s takovou komunitou pak často končí krvavě. Kromě lidských protivníků je svět samozřejmě plný i různě, více či méně, deformovanými mutanty a monstry. Ty světu vládnou především v noci, hra totiž obsahuje i cyklus denní doby. Potkáte tak obrovské zmutované korýše, létající stvůry i mutanty lidí. Devastujícím účinkům jaderné války samozřejmě podlehla i krajina samotná. Marnost a tragédie takové války, která byla tak patrná v předchozích dílech je zpět a svět je plný trosek, opuštěných domovů a aut. To skvěle kontrastuje s florou, která postupně přebírá vládu nad krajinou a celá hra se tak nese v duchu osvědčených post-apokalyptických filmů a her. O grafice se ještě pobavíme, ale rovnou můžeme říct, že Metro Exodus je rozhodně jednou z nejlépe vypadajících her současnosti a je jedno, zda hrajete konzolovou, nebo ještě hezčí PC verzi.

Artyom necestuje sám. Však by to taky vypadalo hloupě, kdyby jel vlakem jediný. Společnost mu dělá celá řada postav, v čele s jeho ženou Annou a jejím otcem, plukovníkem Millerem. Kromě těchto dvou je doprovází i celá plukovníkova jednotka a cestou se k nim ještě několik lidí přidá. Každá z postav má ve hře své místo. Nedělá jim problémy se s Vámi dát do řeči, podělit se o svou minulost, nebo sem tam utrousit poznámku o něčem zajímavém, nebo si přímo říct o nějakou tu službičku. Tímto způsobem se pak dostanete k několika vedlejším úkolům, které jsou ale často právě jen o tom, někomu něco přinést. Autoři ale k tomuto přistupují tak trochu po svém a nevedou hráče za ručičku. Máte jen kusé informace o tom, kde přibližně se daný úkol nachází a co je jeho cílem. Pátrat ale musíte sami, nikde na mapě přesnou polohu cíle úkolu nemáte. Kromě toho se můžete vypravit do divočiny na vlastní pěst a pokusit se objevit všechna tajemství, která skrývá. Narazíte tak na úkryty banditů, hnízda monster, nebo na pár míst, která slouží jako útočiště s možností přespání. Vyplatí se i hledat různé písemnosti, stránky deníků, nebo pohlednic. Všechny tyto aktivity, jak ty povinné, tak i ty volitelné, pak určují, jak se na Artyoma budou ostatní postavy tvářit a ovlivní i jejich osud. Hra opět obsahuje dva konce podle toho, zda jste spíše slušným člověkem, co umí pomoci a konflikt řeší spíše nenásilně, nebo grázl, který si jde jen po svých záležitostech a nemá problém zabíjet na potkání.

Arzenál zbraní rozhodně není malý. Artyom umí ovládat pistole, brokovnice, útočné pušky, rozumí si i s granáty. Většina zbraní je tak nějak po domácku slepena ze všeho možného co se kde válí. Každá je plně modifikovatelná a díky tomu, že se jednotlivé části zbraní dají mezi sebou kombinovat, není problém si vytvářet plno zajímavých udělátek. Seberte revolver, přidělejte prodlouženou hlaveň a 4x optiku a máte funkční ostřelovačku. U sebe můžete mít vždy dvě zbraně, které můžete měnit za jiné a pak jednu speciální, které se říká Sekáč. Ta funguje na stlačený vzduch a střílí malé ocelové kuličky, které si jako jediné náboje můžete vyrábět kdekoliv se Vám zachce. O zbraně je i nutné se starat a k tomu slouží právě místa, kde můžete přespat, popřípadě přímo Aurora. Na těchto místech se nachází speciální pracovní stůl, kde si kromě nábojů můžete i měnit aktuální zbraně nebo vylepšovat Vaše vybavení.

Jak jsme již trochu nakousli, Metro Exodus Vám dává poměrně volnou ruku v tom, jak ho chcete hrát. Mě osobně, stejně jako u minulých dílů, nejvíc sedl pomalý a tichý postup. Lidské protivníky můžete zabít, nebo omráčit. Z každého pak vypadnou nějaké ty náboje, kterých je skoro vždycky nedostatek. Pokud protivník upustí zbraň, máte možnost jí rozebrat a získat tak další součástky na úpravu ostatních zbraní. Stejně tak je potřeba si dávat pozor na různé pasti, které nepřátelé kladou, aby se o Vás dozvěděli. Prát se budete i s přírodou samotnou. Plno míst je pořád zasaženo radiací, nebo toxickými výpary a je tam nutné nosit plynovou masku. Není to sice již tak důležitá součást Vašeho vybavení jako v minulých dílech, ale i nyní je nutné jí udržovat funkční a doplňovat jí o nové vzduchové filtry. Své uplatnění najde i kompas, který Vám neukazuje na sever, ale tam kam Vás vede úkol. Baterka může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí tam, kde je jinak totální tma a indikátor toho, jak moc jste vidět je zas nezbytný pro nenápadný postup a likvidaci nepřátel.

Z okolních obrázků možná tušíte, že graficky je hra ve skvělé formě. V pohybu je to ještě lepší. Přechod do otevřeného světa se v tomto směru vývojářům vyloženě povedl a ti tak měli volné ruce v navržení úchvatných scenérií a špičkového level designu. Tomu všemu pak kraluje výborné nasvícení a na PC pak technologie RTX, která uvěřitelnost a reálnost grafiky posunuje ještě o další level dál než na konzolích. Hru jsem testoval na konzoli Xbox One X, kde se rozlišení blíží nativnímu 4K a hra si drží i pevných 30fps. Potěší i vysoká úroveň modelů zbraní, které jsou vyrobeny do posledního šroubečku. Sem tam trochu horší textura je pak asi odpustitelná. Na slušné úrovni je i zvuková stránka a hudební podkres.

Zatím se recenze nese ve vyloženě pozitivním duchu, ale tento odstavec si nechám na trochu té kritiky, které možná bude více, než by se mohlo zdát. Začnu ovládáním, resp. pohybem a mířením. Nevím přesně kde je problém, ale je neuvěřitelně tuhé. Pár zmínek na internetu se dá najít a je dost možné, že primárně bylo připraveno na myš a klávesnici a na gamepady se trochu zapomnělo. Časem se na to dá zvyknout, ale dobrý první dojem ve mně rozhodně nezanechalo a do tak skvěle ovladatelných her jako Doom, nebo Titanfall, má Metro Exodus opravdu daleko. Další bolístkou je pak dabing a mimika. Mezi oběma složkami je znát veliká nesourodost. Často postava vyloženě křičí, ale v obličeji pomalu nehne brvou, jindy při osobnějších rozhovorech zas zběsile mává rukama. To že Artyom, hlavní postava hry je úplně němá považuji za velký přešlap, velice těžko si pak s ním jde vytvořit nějaký ucelenější vztah. Na průměrné úrovni je AI nepřátel. O nějaké taktice z jejich strany nemůže být řeč, často jen sedí na jednom místě a čekají na smrt. Pokud jsou k Vám zády, neotočí se a klidně k nim můžete tryskem přiběhnout a omráčit je. Často se zas nečekaně objeví přímo za Vámi, aniž by k tomu byl nějaký důvod a tyto respawny jsou skutečně nepříjemné. A posledním kamenem úrazu, spíše obrovským balvanem, je náhodné mrznutí hry. Když se mi to stalo poprvé, nevěnoval jsem tomu přílišnou pozornost. Ale když se to stane průměrně každé dvě hodiny, nejde už nad tím jen tak mávnout rukou. K tomu si připočtěte, že první loading hry trvá i několik minut a na zničené nervy máte zaděláno. Je to škoda, i vzhledem k tomu, že jsme hru testovali s již aplikovaným day one patchem a nezbývá tak než doufat, že se vývojáři pokusí tyto chyby opravit v nějakém dalším updatu.

SOUHRN

I přes trochu rozporuplný konec recenze je Metro Exodus skvělou záležitostí a důkazem toho, že akční hry z vlastního pohledu nemusí být jen multiplayerovými záležitostmi, ale pořád umí vyprávět příběhy. 4A Games dokázali, že jako studio jdou stále dopředu a každá jejich hra je lepší než ta předchozí. Škoda těch několika technických nedostatků, které hru trochu táhnou dolů. Rozhodně Vám ale Metro Exodus mohu s klidným srdcem doporučit.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distributora ČR: Playman