Ori and the Blind Forest – Recenze

Tak jo, něco si musíme říci hned na začátek – od dětství miluju plošinovky, ať už se jedná o Maria, Donkey Konga, Raymana, Sonica nebo jiné, vždy si na hrách tohoto typu tzv. ujíždím a nyní se mi do rukou dostala hra Ori And The Blind Forest, vyvinutá společností Moon Studios a produkována Xbox Game Studios, která ku příležitosti pátého výročí od vydání dostala definitivní krabicovou edici pro Nintendo Switch. Nemohu uvěřit tomu, jak jsem mohl být tak slepý a tento titul s ohledem na můj vztah k plošinovkám, tak dlouhé roky přehlížet. Jak se to tedy celé povedlo? Na to si odpovíme v následující recenzi.

Příběh se odehrává ve fiktivním světě, konkrétně v tajuplném lese Nibel, který zasáhne ničívá bouře. V tomto lese žije malý roztomilý Ori a postava, která funguje jako otcovská figura, Narem. Hned v úvodu velice emotivního příběhu dojde k událostem, které malého Oriho donutí vydat se na strastiplnou cestou s jediným cílem – zachránit umírající les a všechny bytosti v něm, jenž sužuje temná entita.

Úplně první věc, která vás vtáhne do hry, je podmanivý a jedinečný vizuál, jinými slovy: hra je prostě absolutně nádherná. Tolik barev, krásných lokací, detailů, animací, to se musí zkrátka vidět. Les Nibel je v podstatě 2D open world, a to poměrně velký, neboť se i zde dá používat technika rychlého cestování, které můžeme znát např. ze série Assassin’s Creed. Les je rozdělen do čtyř sektorů, z nichž každý je vizuálně úplně jiný. Jednou máme klidný, zelený les, jindy se zase ocitáme strašidelné temnotě a pak zase třeba na větrné pláni. Vše působí opravdu pohádkovým, až roztomilým dojmem, ale … to jsme se ještě nebavili o hratelnosti.

Ori and the Blind Forest je nejtěžší adventurní plošinovkou, kterou jsem kdy hrál, jinými slovy: je to hardcore. Hra s Vámi jakožto hráčem, který ovládá malého Oriho, nemá téměř žádné slitování. Stačí malá chybička, jeden chybný doskok po přechozích plynulých třiceti a můžete začít od posledního checkpointu, který si musíte sami průběžně ukládat! Ano je to nekompromisní, ale celá systematika gameplaye je skvělá. Ori je extrémně dobře responzivní na okolí a vše je jen o tréninku a vaší obratnosti Oriho ovládat. Zmíněné checkpointy (nebo save pointy) jsou obrovskou výzvou celé hry, neboť fungují na základě toho, jak sbíráte life pointy od zlikvidovaných nepřátel – tím se vám doplňuje ukazatel a jakmile je plný, vyskočí na obrazovce informace, že si můžete vytvořit save point a už je jen na vás, kdy a kde si jej uděláte.

Musíte rozmýšlet opravdu důkladně, neboť nejednou se mi stalo, že jsem si za zdánlivě těžkým úsekem překážek, kde jde při jeho překonávání o rytmiku a načasování jednotlivých skoků postavy, hru vítězoslavně uložil, abych následně zjistil, že ono to vlastně o pár kroků dál vypadá ještě hrozivěji, a tak vám nespočetněkrát zabere, než překonáte jeden jediný úsek, čímž se dostáváme opět k tomu, že hratelnost je hardcore a nutno říci, že to, co se na první pohled tváří jako roztomilá hra pro děti, je ve skutečnosti fajnšmekrovskou záležitostí a rozhodně zakusí vaše nervy. I mně se několikrát stalo, že jsem po třicátém neúspěšném pokusu naštvaně odhodil ovladač, ale na druhou stranu, to uspokojení, kdy na čtyřicátý pátý pokus se vám konečně povede se dostat dál, je k nezaplacení. Hra je skutečnou výzvou.

Nesmím opomenout RPG prvky hry (to byste skoro ani nečekali, což?). Každý save point, který si na stezce vytvoříte, se zobrazuje jako bílý zářivý kotouč, ke kterému, když Ori přiběhne, obsahuje strom dovedností, který se dělí na tři kategorie, které jsou pro postup v herním světě a v příběhu nezbytně důležité. Schopnosti Oriho vylepšujete skrze tzv. Ability points, které nacházíte postupně po herním světě, který skýtá mnohá zákoutí a překvapení. Kolikrát se pak stane, že si myslíte, že jednu část lesa Nibel jste prozkoumali úplně do detailu, ale ono ne, protože najednou váš Ori získal schopnost dvojitého skoku nebo rozbíjení tenkých větví pod sebou, jež zpřístupní cestu dosud neviděnou. Díky tomu vás hra nutí se vracet na stará známá místa a prodlužuje se tím celkově i doba hraní. Level design je excelentní.

Samotné schopnosti obsahují např. dvojitý úskok, trojitý zásah po vystřelení energetického paprsku, větší získávání Xp… je toho překvapivě hodně a rozhodně díky tomu stále něco nového odemykáte a učíte se s Orim novým schopnostem, které mnohdy celou hratelnost znatelně pozmění.

Celkově, příběh mi trval dohrát 11,5 hodiny a to ještě nemám celý svět úplně prozkoumán, takže hra vydrží na dlouho a troufám si tvrdit, že si jí rozhodně zahraji i znovu. Hra na Nintendu Switch běží jak v handheldu, tak v doku úplně plynule, bez jediného glitche nebo propadu FPS. Titul pak doplňují skvělé zvukové efekty a perfektní, emotivní soundtrack, který poslouchám odděleně už i na Spotify. P.S. Hra díky své obtížnosti rozhodně není pro malé děti, i když tak na první pohled může vypadat!

ZÁVĚREM

Ori and the Blind Forest, není jen excelentní plošinovkou, je excelentní hrou, které se nedá skutečně nic vytknout. Jedná se o jeden z nejlepších titulů, který si napříč platformami můžete zahrát a u toho samým dojetím uronit i pár slz. U hraní se budete smát, občas budete zuřit kvůli obtížnosti, která i na Easy je výzvou, ale především, především se budete nechat unášet krásou, kterou tato hra nabízí. Ori, vítej v síni slávy!