Psát tuto recenzi v době, kdy jsem se narodil, nejspíš bych tu teď seděl, poklepával prstem na náhodnou klávesu starého psacího stroje a za mnou by se vršila kupa zmačkaných papírů s nepovedenými začátky pokusu převést moje dojmy z hraní tohoto westernového opusu do smysluplné podoby. Tak náročné to pro mě je. Stejně jako Vy, i já sem na tuto hru čekal dlouho a stejně jako Vám i mě bylo jasné, že pro nás Rockstar přichystal něco výjimečného. Nejspíš všichni víte, jak se jejich nový titul povedl, ale to nic nemění na tom, že cítím odpovědnost. Jak vůči Vám, pro které snad i další recenze bude přínosem, tak vůči mně, abych se nespokojil s prostým konstatováním, že je to opravdu skvělá hra, tak i vůči hře samotné, která si to zaslouží měrou vrchovatou.

Studio Rockstar Games není asi nutné nějak sáhodlouze představovat. Dalo by se říct, že na co sáhnou, to promění v hit a v obrovský komerční úspěch. O prodejnosti jejich GTA 5 by se již mohly psát legendy. Série Red Dead ale vždy tak trochu stála ve stínu svého slavnějšího sourozence, ač je mnohými považována za jednu z nejlepších her minulé konzolové generace. Rockstar tak stál před nelehkým úkolem překročit svůj vlastní stín a překonat tak sám sebe. To se neobešlo bez opravdu dlouhého vývoje, který trval bezmála 8 let, obrovského množství finančních prostředků a mnohdy až přehnanými požadavky na pracovní nasazení. Některý z těch 3000 zaměstnanců by jistě dokázal dlouho povídat o šíleném pracovním tempu, odloučení od rodiny a podlomeném zdraví. Výsledkem je ale něco, co se tučným písmem zapíše do historie her a nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že ostatní hry se teď budou posuzovat právě v kontextu toho, co Red Dead Redemption 2 dokázal.

Příběh RDR2 se odehrává v roce 1899, několik let před událostmi předchozího dílu. Amerika je ještě pořád tou divokou zemí, technologický pokrok a industrializace je ještě pár let daleko. Staré pořádky stále platí a vítězem je ten, kdo umí rychleji tasit kolt. Lesy jsou plné zvěře a klid přírody naruší jen dunění přažců projíždějícího vlaku. Příležitost zbohatnout a urvat si kus bohatství pro sebe je hnacím motorem každého, kdo chce v tom mladém světě něco znamenat. Jenže, komu by se chtělo čekat. Život je krátký a na Divokém západě to platí dvojnásob. Jedním z těch, který místo obdělávání políčka sáhne raději po rychlém výdělku a lákají ho napěchované trezory v bankách je i hlavní postava hry, Arthur Morgan, člen gangu Dutche Van der Linde. Uživit celý gang není ale jen tak. Sem tam nějaká vloupačka a přepadený dostavník nestačí na uživení tolika lidí a tak Dutch naplánuje větší akci v městečku Blackwater. Jenže nic nejde podle plánu. Co se pokazit může, to se pokazí. Peníze z loupeže tak gang schová, sbalí pár nejnutnějších věcí a prchá co nejdál, ve snaze zachránit si holé životy.

Útočiště nakonec najde kousek od Valentine, malého městečka, které si žije svým vlastním životem. Dutch a jeho lidé začnou od začátku, s relativně čistým štítem, ale asi je Vám jasné, že jejich činy nezůstanou zapomenuty a minulost je nakonec dostihne. Nebudu Vám prozrazovat víc, není to potřeba a hlavně Vás nechci ochudit o příběh, který stejně jako ostatní aspekty hry patří k tomu nejlepšímu, co nám videohry přinesly. Snad jen maličká odbočka do minulosti nebude od věci. Postavy, které během hry potkáte, znáte, tedy pokud jste hráli předchozí díl. Víte tak, jak to s nimi dopadne. Může se to zdát jako handicap, něco, co nepřinese dostatek překvapení. Ale není tomu tak. Pozorovat přerod jednotlivých postav a pochopení toho, co je k činům, které nakonec vedli k událostem z minulého dílu je odměňující, vše nakonec zapadne do sebe jak kolečka švýcarských hodinek. A ani ti, kteří předchozí hru nehráli, o nic nepřijdou a možná naopak zahoří touhou zjistit, jak celý příběh dopadne.

Arthura Morgana jsme zatím nechali v kempu, stranou od civilizace. Tenhle chlapík si k Vám cestu bude muset teprve najít. Ze začátku mi jeho charakter připadal poměrně plochý a nevýrazný, ale s tím, jak se okolo něj začal odvíjet jeho životní příběh, jsem si k němu nakonec cestu našel. Trochu mrzout, trochu grázlík, ale pod tím vším se skrývá duše, kterou nemá jen tak každá herní postava. Jeho rodinou je jeho gang. Pro něj žije a dýchá, pro něj bude zabíjet. A nebude na to sám. Kemp je plný lidí a ke každému z nich má Arthur nějaký vztah. A kemp žije. Není to jen místo, kde stojí NPC a zadávají Vám úkoly. Naopak, je to fungující komunita, která s Vámi bude mluvit a pokud jí budete naslouchat, dozvíte se plno informací. Jen prosté sledování toho, jak si každý člen gangu jede na vlastní pěst a zároveň je součástí celku je nápadité a pohlcující. A to i přesto, že žádná z postav není nějak výrazně archetypální. Každé to tak nějak věříte. Věčně naštvaný Bill, duo opilců, starý známý John Marston s rodinou, ti všichni jsou žijícími postavami, o které se budete chtít postarat. Kemp totiž potřebuje neustálou péči a jídla, nábojů a peněz není nikdy dost. Ale je to čistě na Vás.

V RDR2 je vše dobrovolné, pokud se rozhodnete, že je pro Vás kemp jen místem, kde můžete přespat, klidně tak hrajte. Ale odrazí se to na tom, jak se k Vám ostatní budou stavět a místo pohody Vás v kempu budou čekat jen nenávistné pohledy. Každý z členů gangu může přispívat do společné pokladny, odvádět část zisků z loupeží. Tyto prostředky pak můžete investovat do vylepšování. Některá jsou čistě kosmetická, jiná ale mají přímý dopad na hraní. Vylepšením Arthurova stanu třeba získáte možnost rychleji se pohybovat po mapě, vylepšením vozu s náboji zas vede k tomu, že si před akcí můžete naplnit kapsy střelivem a neztrácet tak čas nákupem v obchodech. Pamatovat musíte i na jídlo a tak není od věci cestou do kempu střelit jelena.

Kemp je ale jen malá oáza klidu v jinak nebezpečném světě. Ta prává hra začíná za jeho hranicemi. Pokud se budete držet jen hlavní příběhové linky, připravte si tak 60 hodin. RDR2 je skutečně obrovskou hrou a pokud v ní budete chtít vidět vše, tak Vám to možná zabere i několik stovek hodin, bez přehánění. Svět je plný lidí. Ne tak plný jako v jiných open world hrách, ale na každém kroku Vás něco čeká. S každou postavou si můžete promluvit, pozdravit ji a nikdy nevíte, zda se konverzace rozběhne směrem, který vyústí v krvavou přestřelku, nebo jestli díky ní získáte informaci, která Vám prozradí další malé tajemství. Prvek náhodnosti je tady patrný na každém kroku a těch mini příběhů, které si tak prožijete, budou desítky. Jenže každá akce vyvolá reakci. Snad jen pár příkladů, které trochu pomohou k tomu, abyste pochopili, jak vše ve světě Red Dead Redemption 2 do sebe zapadá a vytváří tak jeden z nejuvěřitelnějších světů, které sem kdy ve hrách viděl.

To si tak jedete lesem, studujete okolní přírodu a najednou ze z lesa vypotácí člověk. Již tady to začíná být zamotané. Může to být past a nebožák se Vás jen snaží zastavit, aby jeho kumpáni vyskočili z křoví a pokusili se Vás okrást. To ale nebude náš případ. Našeho nebožáka totiž kousnul had a prosí Vás o pomoc. Jistě, můžete ho bez milosti odstřelit, ale co tak zkusit něco jiného? Jed se přece dá vysát, nebo můžete chudákovi podat protijed. Tady by to celé klidně mohlo skončit, ale RDR2 je trochu jiná hra, věřte mi. Nebožák poděkuje a jde si svou vlastní cestou. O dvě hodiny později se vrátíte do města, a koho to nepotkáte. Tušíte správně, nebožáka! Ten si Vás pamatuje, před svými kolegy Vás vychválí do nebes a jako odměnu Vám nabídne možnost koupit si v obchodě cokoliv na jeho účet. Chcete další příklad? Vím, že okrádat důchodce není nic, na co bych mohl být morálně hrdý, ale zlá doba si žádá zlé skutky. Stará chatrč s ještě starší stařenkou v odlehlém koutě světa je ideálním místem, kde si namastit kapsu. Babka se sice vzpouzí, ale lano kolem kotníků jí na chvíli uklidní. Jenže, babka se nevzdává a uteče. Těch pár cetek co měla v šuplíku, za moc nestálo a vědět, jak celé přepadení nakonec dopadne, asi bych se na to i vykašlal. Cestou jsem totiž babku potkal znovu, jela na oslíkovi a celou dobu mě častovala nadávkami a výhružkami. A ty taky splnila. O dobrých 10 kilometů jinde mě dohnala i se svými syny a jak to celé dopadlo, si asi umíte představit.

A tak bych mohl pokračovat. RDR2 má neskutečnou paměť a něco, co uděláte se v důsledku reakce na Vaše rozhodnutí může ve hře projevit klidně i za několik hodin. To celé vede k tomu, že si vše budete muset předem rozmyslet. Jistě, onen prvek náhody nakonec prokouknete a zjistíte, že plno situací se opakuje. Třeba toho nebožáka pokousaného hadem potkáte několikrát. Ale jakmile po dalším takovém setkání Arthur prohlásí, že nebožák ty hady snad přitahuje, vše je odpuštěno. I tento malý detail poukazuje na to, s jakou maniakálností Rockstark celé hře přistoupil. Pamatovat si Vás bude i každý majitel obchodu, a pokud u něj již dlouho nenakupujete, při další návštěvě na to upozorní. Ruku v ruce s tím jde i systém reputace. Kladné skutky i ty záporné definují, jak na Vás ostatní budou nahlížet. Bohužel, tady byl Rockstar možná zbytečně přísný. Často se mi stalo, že stačilo jen vrazit na ulici do kolemjdoucího a už byl oheň na střeše.

Tím nejdůležitějším pro každého kovboje nejsou jeho zbraně, ani láhev whiskey, ale jeho kůň. Není to jen dopravní prostředek, je i Vaším pomocníkem. Dokáže Vás upozornit na blížící se nebezpečí, slouží k úschově zbraní i k nošení ulovených zvířat. To je vyřešeno poměrně chytře. Sedlové brašny sice pojmou všechny zbraně najednou, ale na koně můžete dát jen jedno velké zvíře na záda, nebo dvě menší pověsit na sedlo. Nestane se tak, že by kůň někde v inventáři nesl celé stádo jelenů. Koní můžete mít víc, koupit se dají buď ve stájích, nebo si ho můžete ochočit ve volné přírodě. S koněm je pak potřeba si vybudovat pouto. Pak Vás bude víc poslouchat, bude rychlejší a naučí se i několik speciálních kousků. Budete ho muset i hřebelcovat, sem tam mu dát najíst, pochválit ho. Smrt koně je ale vždy fatální, není dobré s ním tryskem uhánět po lese, nebo zkoušet, jak dobře umí brzdit před skalním srázem.

Stejně jako o koně, je potřeba se trochu starat i o samotného Arthura. Začíná to oblečením. To je potřeba volit podle počasí, takže doporučuji mít vždy sebou jedno, které je vhodné i do hor. Asi nechcete, aby Arthur umrznul. Na jihu zas nemůžete jezdit v kožešinou podšitém kabátu, můžete se přehřát. Starat se musíte i o zevnějšek. Špinavý a zablácený Arthur nedostane v lepších podnicích ani panáka. Hygienu můžete řešit buď v hotelech, ve vaně s horkou vodou a za pomoci obdařené slečny, nebo prostě tak, že se i s koněm projedete hlubokou vodou. Pozor je potřeba dávat i na ukazatele zdraví, staminy a parametru Dead Eye (k tomu se ještě dostaneme). Tyto vlastnosti mají své jádro, které nechcete vypotřebovat. Z něho se totiž nabíjí další ukazatel, který se pak spotřebuje, když například utržíte zásah, nebo když moc dlouho běžíte. Vše si můžete doplňovat, tak jak asi tušíte, buď z lektvarů, které nosíte při sobě, nebo z jídla, které si můžete uvařit. Nemusíte se ale bát, RDR2 není nějakou survival hrou, vše výše popsané slouží spíš pro obohacení herního zážitku. Dalo by se říct, že Red Dead Redemption 2 je i „fashion“ hrou. Jednotlivé kusy oblečení si můžete volně nakombinovat, od kabátu, kalhot, košil a klobouků, přes vyložené maličkosti, jako jsou rytiny na pažbách zbraní, nebo barvy a vzory dek pod sedlem. Možností, jak Arthur může vypadat, jsou stovky.

Dostatek je i zbraní, které můžete používat. Dělí se do několika kategorií, od malorážek, přes pušky a brokovnice, až po kolty a pistole. Nechybí ani luk, který jsem ale moc nepoužíval. I zbraně potřebují péči. Dají se čistit, vylepšovat, měnit jejich vzhled. Dají se dokonce i vyrobit různé druhy nábojů, každý s jiným účinkem. Kromě střelných zbraní jsou zde i nože, tomahawky, dynamit a samozřejmě laso. U sebe může Arthur nosit vždy jen dvě dlouhé zbraně a dvě krátké, ty lze mít obě i v přestřelce, ale bez možnosti precizního míření. Boj samotný pak probíhá klasicky systémem krytí za překážky. Mezi nimi jde rychle přebíhat, kdo chce, může využít i stealth způsob hraní, ale přece jen je cítit, že kradmý postup není ve hře moc zdůrazněn. Vrací se i systém Dead Eye, kdy zpomalíte čas a můžete v klidu zamířit na konkrétní místa na těle protivníka, stejný systém pak využijete i při pistolnických soubojích. Obecně je soubojový systém dobře zvládnutý, nijak těžký a díky poměrně silnému auto-aimu ho zvládne asi každý.

Poslední složkou Vašeho vybavení jsou amulety a trinkety, které si můžete vyrábět. Ty Vám pak přinesou nějaké to vylepšení, třeba v podobě pomalejšího opotřebovávání zbraní, nebo větší výdrže při sprintu. Z kůží zvířat můžete vyrábět lepší brašny, nebo rovnou celé sety oblečení. A snad ještě malá drobnost. Vlasy a vousy ve hře rostou. Pomalu, ale rostou. Můžete si je stříhat sami, nebo si dojít k holiči. Ale dejte pozor, není to jak v jiných hrách, kde si vyberete ze seznamu účesů a odcházíte jako nový. V Red Dead Redemption 2 vám u holiče vlasy zázračně neprodlouží, takže pokud k němu přijdete jako holohlavý, stejně tak i odejdete.

Herní svět a mapa je nejenom obrovská, ale hlavně nádherná. V postatě na každém metru krajiny je něco, co dokáže upoutat Vaší pozornost. Nekonečně daleké výhledy do krajiny, majestátní hory, strmé kaňony, řeky a městečka. To vše má svůj osobitý charakter. Díky šikovně vymyšlenému systému cestování si i vše náležitě vychutnáte. Drtivou dobu totiž budete sedět v sedle svého koně. Rychlé cestování je možné jen omezeně. V kempu máte mapu, na které si můžete naplánovat cestu a objevíte se v cílové destinaci, což v tomto případě znamená jen skutečně pár míst. Svézt se můžete i vlakem, nebo dostavníkem, ale na nádraží musíte přijít po svých. Vlak ani dostavník se ale nedostane všude a cesta do hor se tak klidně protáhne na několik minut. Díky tomu ale zažijete cestou plno různých událostí, o které byste jinak přišli. Možná tohle pomalé tempo nesedne každému. Díky tomu, že svět je plný orientačních bodů, začnete časem mít dojem, že už ho znáte. Já si dokonce i vypnul minimapu, tak snadno se v něm dá orientovat. Mapa se obešla i bez tolik oblíbených otazníků. Veškeré informace o světě tak získáte buď z rozhovorů, nebo prostým objevováním. A že je co objevovat. Často se mi stalo, že jsem celý jeden večer rezignoval na jakýkoliv posun v příběhu a jen si užíval volnost, jakou mi hra nabízí. Žil jsem, lovil, chodil na panáka. Skoro až hmatatelně Vám hra dává najevo, že to nejste Vy, kolem kterého se točí celý svět, ale naopak, že Vy jste jen jeho malou součástí.

Kromě hlavní příběhové linky je tak pořád co dělat. Začneme u lovu, který by sám o sobě vystačil na samostatnou hru. Zvířat je ve hře skoro 200 druhů. Každé je potřeba najít a něco se o něm naučit. V herní encyklopedii pak najdete informace o jeho výskytu, o nejvhodnějším způsobu lovu až po informaci, co z něj můžete vyrobit. Každé zvíře má unikátní a dost krvavou animaci, při které ho Arthur stáhne z kůže. Tady přijde ale první zádrhel, musíte zvíře dobře trefit. Je asi jasné, že ze zajíce, kterého sundáte brokovnicí, už nebude moc co stahovat. Zvířata Vás i vnímají, je potřeba si tak dávat pozor jak jde vítr, aby Vás neucítila, stejně tak je potřeba vydávat co nejmíň hluku. Zmínil jsem rybolov? Je tady taky a je stejně tak relaxační, jako ve skutečnosti. Ale chce to trpělivost. Pro mistry lovce jsou zde pak i unikátní zvířata, vždy jen v jednom exempláři, ale s legendární kůží. Další možností, jak si ve hře krátit čas jsou vedlejší mise, které Vám zadávají lidé, které při své cestě potkáte. Jeden bude chtít různé druhy zvířat na preparaci, další pak kosti dinosaurů (ano, trochu přitažené za vlasy), dojde i na hledání pokladů. K těm máte vždy jen mapu a prostě musíte poznávat svět, než si uvědomíte, kde by poklad mohl být schovaný. V tomto směru Vám RDR2 nedá nic zadarmo, na plno věcí si musíte přijít sami. No a pak si vlastně můžete dělat sami, co chcete. Přepadnout dostavník, udělat banku, vykrádat usedlosti. Nikdy nevíte, co vše Vám hra přinese. Jen si musíte dávat pozor na to, kde a koho zabijete. Jak se říká, nejlepší svědek je žádný svědek. Pokud ale někdo Vaše násilné činy spatří a oznámí je příslušným orgánům, bude na Vás vypsána odměna. Tu ale můžete sami zaplatit na poště. Samozřejmostí je pak poker a blackjack, ale zajít si můžete i do divadla a pokřikovat na účinkující.

Po technické a grafické stránce není Red Dead Redemption 2 moc co vytknout. Řeknu to jinak. Aktuálně neexistuje lépe vypadající open world hra. Míra detailů je až děsivá. Mrtvému jelenu se na koňském hřbetu pohybuje břicho přesně podle rytmu klusu, zvířata postupně hnijí a přitahují hejna much. Sníh a bláto se deformují přesně podle toho, kam Arthur šlápne. Pokud zavadíte o větev stromu, sníh se Vám přichytí na rukávu. Stromy mají několik kolizních bodů, které přesně reagují na Váš pohyb. Pokud Vám spadne klobouk do bláta, tak ho seberete špinavý.

Látky a oděv mají průhledné materiály, takže světlo dokáže procházet skrz. Hra má cyklus dne i noci, proměnlivé počasí, dynamické mraky. Myšleno bylo i na takové prkotiny, jako vystřelený šíp, který se zapíchne do dřeva a ještě chvíli drnčí. Za takovou míru detailů by se nemusela stydět žádná koridorová akce a zde vše funguje v otevřeném světě. K tomu všemu si připočítejte skoro neomezený dohled, detailní textury, skvělé animace. Na konzoli Xbox One X pak dokonce nativní 4K rozlišení. Malé propady snímkovaní se nevyhnuli ani RDR2, tradičně nejhorší je pak situace na Xbox One S. Problematická je pak implementace HDR, které je zde pouze „fake“, stejně tak něco zlobí při upscalingu obrazu na PS4 Pro, kde dochází k mírnému rozmazání obrazu. Jsou to ale jen malé výtky, úroveň vizuálu je excelentní a některé scenérie až vyrážejí dech. Na stejně vysoké úrovni je i hudební doprovod, který umí skvěle podtrhnout akc,i a dobře zvládnuty dabing.

Asi cítíte, že celá recenze se nese v hodně pozitivním duchu, ale zmíníme i těch pár nedostatků. Ty náhodné události se trochu opakují, hra někdy špatně ukládá checkpointy, díky čemu můžete přijít , o nějakou tu animaci. Objevil se i poměrně zásadní bug, kdy Vám zmizí na chvíli pár postav z kempu. Jsou to ale jen drobné vady, ale je slušnost je zmínit.

ZÁVĚREM

Red Dead Redemption 2 je unikátní hrou. Nepřináší sice nic vyloženě revolučního, ale každá jednotlivá součást hry je dokonalá a společně tvoří jeden z vrcholů herní historie. S nadsázkou se nebojím říct, že Rockstar nastavil nový standard her s otevřeným světem. Letošní rok byl extrémně bohatý na skvělé tituly, ale něco mi říká, že o hře roku je tak trochu rozhodnuto.

HODNOCENÍ: 10/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distribuce ČR: Cenega Czech