Rise of the Ronin – Recenze
26 dubna, 2024Když byla oznámena nová hra od studia Team Ninja, okamžitě jsem zbystřil. Mám totiž jejich produkci skutečně rád. Užil jsem si jak jejich sérii Nioh, tak i Wo Long: Fallen Dynasty. A není se ani čemu moc divit. Jejich kombinace akčního soubojového systému, který si bere hodně ze souls her a k tomu loot systém, který vás po vzoru Diabla neustále zahrnuje novými kusy vybavení je recept, který těžko může zklamat. U jejich poslední hry, kterou zde recenzuji a která nese název Rise of the Ronin jsem navíc ocenil, že se nebude odehrávat ve smyšleném fantasy světě, ale že se inspiruje skutečným Japonskem 19. století. A to, že nad hrou drží svá ochranná křídla Sony a hru vydává jako Playstation 5 exkluzivitu dávalo tušit, že se blíží další velký hit. Jenže, s každou další ukázkou a novými informacemi jsem stále víc a víc nabýval dojmu, že tentokrát to úplně trefa do černého nebude.
Japonsko v druhé polovině 19. století je zcela jiné než to, jak si ho většina lidí idealizuje. Klasické hodnoty samurajů sice stále přetrvávají, ale společnost jako taková se mění. Japonsko se otevírá světu. Šógun, svrchovaný vládce ostrovní říše pochopí, že uzavírat se před okolním světem nejde do nekonečna. Do Japonska tak míří hodně cizinců, kteří přivážejí jak nové zbraně a technologie, tak i jinou a pro tradiční Japonsko hodně odlišnou kulturu. To se u velké části obyvatelstva nesetkává s pochopením a tak se skupiny, které se nechtějí vzdát své do té doby neotřesitelné suverenity staví jak cizincům, tak i samotnému Šógunovi na otevřený odpor. Nastávají tak roky plné povstání a tvrdé odplaty. A právě do tohoto období se zapojíte i vy jako jedno z dvojčat, jejichž vesnice byla ve vašem útlém věku vyvražděna a oba sourozenci pak byli vychováni jakožto Veilded Edge, elitní samurajská dvojice.
Hra vám hned na začátku nabídne robustní editor postav, kde si můžete svého hrdinu doslova po všech stránkách přizpůsobit. Editor je podobný tomu z Nioh. Vybrat si v něm můžete snad vše co vás napadne a pravděpodobně v něm strávíte pár minut i díky tomu, že tentokrát budete vytvářet postavy hned dvě. Nepůjde sice o dvě hratelné postavy, ale jak jsem již v úvodu zmínil, budete hrát za jedno z dvojčat a proto dává smysl, že vytvoříte oba sourozence. Navíc, když ten druhý bude hrát v příběhu tak důležitou úlohu. Hned na začátku hry se totiž vaše cesty rozdělí a právě pátrání po osudu toho druhého bude jednou z podstatných dějových linek.
Hned poté už vás ale hra vrhne do obrovského otevřeného světa. Vy, coby Ronin budete postupně potkávat doslova desítky historických postav, z nichž každá se přiklání buď na stranu zastánců starých pořádků, nebo naopak na ty, které podporují Šóguna. Hlavní příběh hry, který sice má jasně dané mantinely, si tak trochu můžete prožít podle toho, na jakou stranu se přidáte. Hodně hlavních misí dává tuto možnost a to pak ovlivňuje to, jak se k vám postavy budou chovat. Zpočátku jsem měl dojem, že tyto volby budou mít pro příběh nějaký zásadní dopad, ale nakonec se přece jen ukázalo, že vás hra až tak moc mimo předem připravené koleje, po kterých se má příběh ubírat nepustí. Nepomohl tomu ani fakt, že postav které potkáte je neskutečné množství a vzhledem k tomu, že pro mě jako Evropana si jsou Japonci zkrátka podobní jako vejce vejci, jsem ke konci příběhu už nedokázal tak úplně rozeznat kdo je kdo a k jaké frakci patří. I proto se mi nakonec zdálo, že na mých rozhodnutích ve hře zas tak nezáleží. Je ale pravdou, že plno z nich nakonec vyústilo v docela velké zvraty a musím tvůrce pochválit, že si s příběhem dali tolik práce. Přeci jen, jejich minulé hry jsme kvůli příběhu opravdu nehráli.
Krátce po oznámení asi plno z hráčů čekala, že Team Ninja nebudou riskovat a i Rise of the Ronin bude dalším titulem, který opět bude ctít jejich předchozí hry. Však už u Wo Long: Fallen Dynasty bylo vidět, že se hraje úplně stejně, jako Nioh 2. Jenže, vše je nakonec úplně jinak. Rise of the Ronin je totiž daleko víc podobný hrám jako například Assassin’s Creed. Abych řekl pravdu, tohle rozhodnutí vývojářů z Team Ninja považuji za obrovskou chybu. Chápu, že chtěli hru dostat i mezi hráče, kteří se čemukoliv co se jen trochu podobá souls hrám chtějí vyhnout, ale Team Ninja zkrátka jejich pokus zkombinovat klasický open world a souls soubojový systém nevyšel.
A snad jen na okraj, Rise of the Ronin není „souls“ hrou ani náhodou. Naopak, otevřený svět zde je úplně obyčejný, takový jaký jsme viděli již v desítkách titulů. Nabízí asi vše, co byste od něj očekávali. Sbírání zbytečných surovin, stále se opakující obsazování pevností, náhodné události, které mají asi tak dvě různé podoby a nebo variace na hledání truhel. Jen tentokrát budete hledat ztracené kočky. Ve hře jich je sto. Ach jo. Abych se přiznal, zhruba od třetiny hry jsem již veškerý tento nepovinný obsah úplně ignoroval. Nepřinášel mi žádný pocit uspokojení, spíše mě frustrovala ta představa, že budu stále dokolečka dělat jedno a to samé. Bohužel, tento pocit se nevytratil ani u hlavních příběhových misí.
Hlavních misí je asi padesát. A mají jednu společnou vlastnost. Všechny jsou zcela identické. Tak nudnou skladbu misí jsem dlouho v žádné hře neviděl a podezírám autory, že je nechali navrhnout nějakou hodně hloupou AI. Je vlastně úplně jedno co je úkolem konkrétní mise, jestli má vést k záchraně nějaké postavy, nebo nalezení nějakého předmětu. To jsou jen textové popisy úkolů, ale k cíli povede vždy stejná cesta. Prosekat se na konec úrovně a tam zdolat bosse. Nic jiného vás nečeká. Každá mise má ještě bonusové úkoly, které když splníte, dostanete nějakou tu odměnu navíc. Ani tady se autorům asi moc přemýšlet nechtělo a tak jsou tyto úkoly tři. Zabít všechny silnější protivníky a v asi dvou misích jako bonus můžete zachránit pár zajatců, v asi třech dalších je jako podmínkou projít misí tak, že nikoho nezabijete.
Variabilita je na absolutním bodu mrazu. Paradoxem je, že během plnění misí bude nacházet klasické bonfire, kde si můžete doplnit zdraví. Proč tam jsou je mi záhadou. První problém je ten, že jednotlivé mise vám zaberou asi tak 20 minut hraní, než se dostanete k finálnímu bossovi, který vás asi dokáže potrápit. Druhým problémem je pak to, že ačkoliv při aktivaci bonfiru dojde k resetování nepřátel, nedává to žádný smysl, jelikož mise jsou prakticky lineární. No a třetím problémem je pak to, že jednotlivé mise mají zoufalý level design a využívání bonfiru jako záchytných bodů tak nedává smysl. Nikde se nestane, že byste si museli otevírat nějaké zkratky, nebo přemýšlet, kudy dál. Prostě jen půjdete rovně za nosem, dáte na budku bossovi a hra vás opět hodí do otevřeného světa.
Asi si říkáte, že recenze nabírá trochu nešťastný směr a máte pravdu. Naštěstí je ale oblast, kterou Team Ninja má dokonale v malíku a ta celou recenzi přeci jen trochu zachrání. Tím v čem studio vyniká je samozřejmě soubojový systém, který si již dokonale osvojili na svých předchozích hrách. Tady naštěstí nevymýšleli žádné novinky a tak mohu s klidem říct, že právě soubojový systém dělá z Rise of the Ronin nakonec solidní hru. K dispozici budete mít desítky druhů zbraní od katan, mečů, různých kopí atd, až po palné pušky, luky a revolvery. Každá z těchto zbraní vám dovolí bojovat několika způsoby, nebo chcete-li za využití různých bojových stylů. Na každého protivníka platí jiný a je tak nutné sledovat, jaký styl zvolit. Nebojte se, hra vám to vždy řekne konkrétním symbolem u protivníka.
Během soubojů máte k dispozici širokou škálu pohybů a útoků, můžete na protivníka použít i všestrannou kotvičku, v pozdějších fázích hry i vyrazit zbraň z ruky atd. Základem celého souboje ale bude snaha o to, vyvést ho z míry a pak jedním drtivým útokem ukrojit co nejvíc z jeho zdraví, nebo mu rovnou zasadit smrtelný úder. K tomu bude potřeba se poměrně dobře naučit vykrývat soupeřovi rány. Soubojový systém bych tak asi nejvíce připodobnil k Sekiru, kde i tato mechanika hrála velkou roli. O to stejně se ale snaží i soupeř a proto si i vy musíte dávat pozor na to, zda vám ukazatel výdrže neklesl pod únosnou mez. Milovníky krve potěším konstatováním, že ve hře krev cáká na všechny strany a ruce i hlavy létají jedna báseň.
Jelikož se hra snaží o určitou realitu a není v ní žádný prostor pro magii či nadpřirozeno, může se zdát skladba nepřátel tak trochu chudší. Potkávat budete vlastně jen několik druhů pěšáků, kteří se liší jen tím, co mají v ruce. Sem tam se vám do cesty přichomítne nějaký silnější a většinou i dvakrát tak velký člověk, se kterým již budete mít problém. No a pomyslnou třešničkou jsou pak bossové. I když třešnička je to trochu kyselá. Abych pravdu řekl, žádný s boss fightů mi v hlavě po dohrání nezůstal, žádný není nijak zvlášť nápaditý. Souboje s nimi ale jinak jsou velkou výzvou a díky dobrému soubojovému systému jsem si je užíval.
Již dlouho před vydáním hry jsem se dozvěděli, že tentokrát nebude mít jednu obtížnost, ale že si můžete tak jako u jiných her nastavit, jak moc se budete u hry chtít trápit. To vyvolalo poměrně velké debaty, zda to u hry, která má onen „souls“ nádech bude fungovat. Jak asi čekáte, nefunguje to. Vybrat si můžete ze tří druhů obtížností a po dohrání se vám odemkne ještě jedna, která je skutečně náročná. Pokud budete hrát na klasickou střední obtížnost, tak umírat budete asi jen u bossů. Na tu nejlehčí pak ani tam. Kouzlo „souls“ her ale je právě v tom, že je potřeba se hru naučit, pochopit protivníka a všichni určitě znáte ten pocit adrenalinu, který máte když konečně na dvacátý pokus toho zmetka dáte dolů. Jak ale tohle má fungovat, když stačí snížit obtížnost? Jak jsem již psal v úvodu, Team Ninja se pokusil spojit dva různé styly her a nepovedlo se to. Navíc, každou z hlavních misí můžete projít se dvěma společníky, což ještě víc pomáhá, pokud zemřete, automaticky vás hra přepne na jinou postavu.
Hra jako celek ale funguje. Je to vidět na plno drobných detailech a oceňuji pečlivost, s jakou k ní vývojáři přistoupili. Svět je docela živý, plný obyvatel, kteří se věnují vlastním životům. Celá hra je rozdělena na tři velké regiony, existuje zde systém rychlého cestování, nezapomíná se ale ani na stealth systém. Z protivníků padá obrovské množství zbraní a vybavení, které můžete prodávat, nebo rozebírat u kováře, u kterého jde i vybavení vylepšovat. I když je to úplně zbytečné. V každém regionu budete mít i svůj vlastní dům, který můžete upravovat, případně si zde promluvit se společníky a dát jim nějaký drobný dárek, abyste mezi sebou prohloubily vztahy, které pak odemknou nějaké další bonusy. Za zabíjení nepřátel a plnění úkolů (ve hře jsou desítky vedlejších misí) získáváte XP, které vám automaticky zvedají level postavy. S každým dalším levelem pak získáváte body, za které můžete odemykat poměrně bohatý strom dovedností a získat tak nové pohyby, vylepšit útoky, nebo dostat víc možností do dialogů.
Technická stránka hry je dalším kamenem úrazu. Hra nabízí tři režimy zobrazení, jeden který má lepší grafiku, druhý kde hra drží 60fps. Ne vždy, ale snaží se. Třetí režim pak do hry přidává ray-tracing, kterého si skoro nejde všimnout. Ve všech režimech je ale grafika průměrná a například několik let starému Ghost of Tsushima nesahá po kotníky. Zamrzí i delší nahrávání, nebo viditelné doskakování předmětů. Jsou ale chvíle, kdy hra dokáže vykouzlit krásnou scenérii. Mrzelo mě i málo variabilní prostředí. V každém regionu jsou sice velká města, kde sem tam najdete nějakou tu dominantu, ale okolí měst je poměrně jednotvárné, samý les a tráva, sem tam najdete nějakou jeskyni, nebo menší vesničku.
ZÁVĚREM
Celkově jsem z Rise of the Ronin zklamaný. Těšil jsem se, že od Team Ninja dostanu hru, která bude pokračovat v tom co umí nejlépe a přidá ještě něco navíc. Místo toho jsem dostal variaci na již tolik odehranou písničku, že nemám jediný důvod se po dohrání ke hře vracet. Hra je po všech stránkách průměrná, ať už jde o průběh hlavních misí, grafiku, nebo celkové ztvárnění otevřeného světa. Vše zachraňuje pouze soubojový systém, díky kterému je hraní přece jen zábavné a pokud vás chytne i příběh, měli byste se těch přibližně 30 hodin, které trvá jeho dohrání bavit. Známka pod recenzí možná nakonec nevypadá tak hrozně, ale tentokrát to skutečně bylo o prsa japonské ženy a o bod horší hodnocení bylo dlouho ve vzduchu. Nezbývá než doufat, že Team Ninja s podobnými experimenty skončí a vrátí se k tomu, co umí nejlépe. Rise of the Ronin je bohužel jednou z jejich nejhorších her.
7/10
Datum vydání: 22. března 2024 – Potřebné místo: 96GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika – Česká lokalizace: NE
Svého prodejce hry Rise of the Ronin můžete vyhledat na Zboží.cz
