Sonic x Shadow Generations – Recenze
22 října, 2024Sonic mě letmo provází již od mých devíti let. Nyní je mi 35, takže celkově již 26 roků. Jedná se o značně dlouhou dobu na to, abych ho znal velmi dobře. Má to ale jeden háček – jediného Sonica jsem hrál tehdy v devíti letech na konzoli SEGA u mého kamaráda doma. Počítám, že nyní již na videoherní svět dávno rezignoval, oženil se a je v Singapuru coby zástupce velvyslance Ministerstva zahraničních věcí ČR (první tajemník). Jen tuším, že tehdy to byla také jeho poslední zkušenost s touto značkou, kterou zná celý svět a jsou o něm dva celovečerní hrané filmy. Ty dopadly velmi slušně a neudělaly v žádném případě ostudu. Naopak. A jeden dorazí letos v prosinci. Ježek jede! Je in a možná právě proto o něm vychází další herní titul a to v poměrně krátké době od vydání posledního kousku.
To se většinou i u dlouhodobých sérií nestává, ale tentokrát se nejedná o pokračování, nýbrž o takový remake starších her z devadesátých let. Je to defacto totožné, co si pamatuji u kamaráda diplomata – rychlost, krásná grafika, skvělá hudba do rytmu, milé prostředí i zajímaví bossové, jenže někteří z nich někdy pijí krev více než by mohli. Byly doby, kdy jsem s Petrem (ten první náměstek), Lubošem (už není mezi námi) a budoucím advokátem Jirkou proseděl u Sonica celé dny i večery, přemýšleli jsme, co dál, jak postupovat. Hádali jsme se, jakou použít metodu, když přišly těžší lokace. Radovali se, když došlo na pokoření jednoho z bossů. Vzhledem k tomu, že se často skrz svoje články či sběratelství her vracím do této doby, počítám, že jsem jediný z party, kdo si to ještě pamatuje.
Když mi šéfredaktor nabídl k recenzi Sonic x Shadow Generations, podíval jsem se na něj na Youtube a zjistil, že se jedná o remake her mého dětství, napadlo mě si tím oživit své vzpomínky na tu dobu, kdy jeden z naší party hrál, druhý komandoval, co má dělat a další dva dávali sekundární rady nebo jen tiše sledovali tu neuvěřitelnou rychlost modrého ježka. Jedná se o návrat do doby, jenž byla pro videoherní průmysl jedna z těch revolučních. V té době byla sice již Playstation 1 v prodeji, ale u nás v Újezdě o ní nikdo nevěděl, minimálně další následující rok. Kamarád, jako jediný v našem okolí, měl tu SEGA konzoli a grafika na ní v té době byla dechberoucí a hry neskutečné. To, co dělalo ze Sonica právě Sonica, dokázali vývojáři ze SONIC TEAM přenést do dnešní doby na všechny současné konzole.
Příběh je zde celkem jednoduchý, ale složitost nikdo ani nemůže u plošinovky čekat. Záhadný a temný démon, co cestuje časem, unese všechny vaše přátele, vy je musíte postupně osvobodit, porazit všechny bosse, na které narazíte a pak i toho finálního. To stejné platí i u druhé hratelné postavy – Shadowa, dalšího ježka jen černého, geneticky vytvořeného. I jemu unesou přátele, které musí v různorodých lokacích postupně zachránit. To je celý příběh, každopádně jako nutný základ u plošinovek celkem stačí. Crash Bandicoot nebo Spyro ho neměl o nic lepší.
Hratelnostně se titul dělí na dvě části – průchod za Sonica a jeho kamarády a průchod za Shadowa a jeho přátele. Výběr z obou postav je jen čistě na vás, vývojáři vám v tomto nechávají maximální volnost. Dokonce natolik, že v průběhu hry můžete z postav a jejich dosavadního průchodu přepínat dle libosti. Jen musíte zpět do menu. Nefunguje to tak, jako to má Marvel’s Spider-man 2. Avšak – chcete v tuto chvíli hrát za Shadowa? Proč ne. Za hodinu zase zkusit Sonica? Můžete. Nikdo nenařizuje, jaký level, jakou variantu úrovně (mladý Sonic nebo ten dospělejší) či za jakou postavu musíte zrovna hrát. V poslední závorce v textu jsem to již lehce nakousnul – máte na výběr ze dvou verzí modrého ježka. Mladého, který představuje herní mechaniky z devadesátých let tak, jak tehdy byly a jak si je i já po těch 26 letech pamatuji. Dospělého, který je takovým moderním zpracováním přepínacím se mezi 3D a 2D.
První varianta je čistě jen ve 2D, je kratší a někdy lehčí. U staršího ježka budete muset ze sebe vymáčknout maximum, abyste dokázali posbírat v úrovních všechno, co tam vývojáři poschovávali a odemkli si tak galerie či další bonusy. 2D verze má zpravidla jen jednu cestu a dělí se volbou, jestli jít plošinou nahoře či zkusit variantu B, nacházející se pod ní a vede jinam. Nic víc. Ve 3D to máte daleko těžší – nahoru, dolů, vpravo, vlevo, dopředu s různými kombinacemi. Často se tak ocitnete pod vodou, ve vzduchu, na zemi, na silnici mezi domy, či proletíte nad nimi. V teorii to zní parádně – jít si kam chcete. V praxi jsem byl rád, že vůbec v té neuvěřitelné rychlosti dokážu najít jen jednu z cest.
To, co dělá Sonica Sonicem, je ona neuvěřitelná rychlost, jakou se pohybuje. Jeho starší verze má i speciální boost, díky němuž vidíte asi to, co vidí Superman nebo Neo (Matrix), když letí po planetě. Level design je napumpovaný všemožnými cestami, různorodými lokacemi od továren, vesmíru, přímořských úrovní, či San Franciského města, kde hlavního hrdinu honil obří stroj, jenž měl dvoje obrovská ozubená kola. Pokud se pod vodou flákáte moc dlouho a zapomenete vejít do bubliny, nacházející se sem tam po levelu, udusíte se. Pokud nejste dostatečně rychlí, abyste utekli onomu obřímu stroji, zemřete. Rychlost je zde klíč k přežití. A líbí se mi, že tvůrci mysleli na spoustu detailů.
Milujete pomalé strategie, kdy zvažujete půl hodiny jakýkoliv tah? Tento titul nebude asi pro vás. Heslo dvakrát měř a jednou řež je zde spíše na škodu. Lepší tolik nepřemýšlet a prostě někam skočit a doufat, že to vyjde. V nejhorším případě máte záchytné body, které jsou trvalé a můžete umřít neomezeně a nepřijdete o ně. Na rozdíl od Crash Bandicoot, kdy, pokud vám dojdou životy, musíte od začátku. To zde naštěstí neplatí.
Vývojáři odměňují hodnocením od D do S za rychlost. Čím dříve dokončíte úroveň, tím lepší máte hodnocení. Jak já nerad strategicky zvažuji každý tah, většinou jsem dostal rank A či S. Herní styl mi tedy sedl, i když je moje žánrové zaměření spíše na Resident Evil, Silent Hill či Lords of the Fallen (reboot). Pokud Sonica během průchodu kdokoliv zraní a nemá nasbírané zlaté kroužky, musí od posledního záchytného bodu. Doporučuji tedy sbírat zlaté kroužky! Nejen, že máte po zranění další pokus jít dál, ale slouží i jako nabíječ boostu, díky němuž jste pak schopní procházet hru z různých míst, do nichž byste se běžně vůbec nedostali.
Celý level design je postaven na hlavních úrovních, sbírání klíčů a diamantů ve vedlejších úrovních, vlivem kterých následně otevřete souboj s bossem a jdete dál. Takto stále dokola. Mně tento styl vyhovoval, Sonic x Shadow Generations se hraje velmi dobře, extrémně svižně a baví. Není to sice můj primární žánr, ale když si sedne pár lidí k televizi, jedná se o perfektní titul, co zabaví jak partu, tak i rodinu. Můžete soutěžit mezi sebou, kdo dokáže mít vyšší hodnocení, radit si kudy dál, či se jen smát přešlapům kamaráda, či sestry, jež jsou zrovna na řadě a moc jim to nejde. Nebo naopak obdivovat, že jim to jde až moc dobře. Jedná se spíše o rodinnou záležitost než o singleplayer záležitost, která by vás udržela více než pár dní. Je to nesrovnatelně lepší než nový Crash, o něco horší než díly předešlé. Něco mezi tím.
Audiovizuálně se jedná o nádhernou hru v plynulých šedesáti snímcích za sekundu. Grafika je krásně kreslená a vše běží svižně a plynule, tak jak by si to každý přál. Tam není co vytknout. Jednotlivé úrovně jsou dechberoucí, originální, nápadité, velké. Opravdu velké. Pokud chcete objevit každý kout. Pokud jen chcete hodnocení S či A, máte hotovo za minutu až tři. Remake her z devadesátých let dokázal přenést původní myšlenku do současnosti tak aby byly naplněny nároky současných hráčů. Prostředí je opravdu krásné, malebné, roztomilé. Dětem se bude líbit a dospělým jakbysmet.
To vše dokresluje za mě naprosto dokonalá hudba. Ta je energická, hráče dokáže vtáhnout do tempa a ve sluchátkách je to pak neuvěřitelný zážitek, a zároveň správně rytmická. Hlavně když to máte pořádně nahlas. Kombinace příjemného grafického zpracování a rytmických hudebních skladeb dělá ze Sonic x Shadow Generations super herní záležitost. Dokonce i nepřátelé jsou tak roztomilí, že je nechcete ani vlastně zneškodnit. Člověk prostě nemá to srdce. Jedná se o dětskou hru, proto je všechno uděláno tak, aby ji mohli zkusit i ti nejmenší. Vývojáři odvedli velký kus práce, protože se jedná audiovizuálně o jednu z nejlépe provedených plošinovek v současné době. Lépe původní Sonic hry ani zpracovány být nemohly.
ZÁVĚREM
SEGA dokázala něco, co se povedlo dle mého jen Resident Evil 2, 4 remaku, či Silent Hill 2 remaku – převést původní hru do moderní verze tak, aby na ni mohl být videoherní svět právem hrdý. Sonic x Shadow Generations i po 26 letech má ono kouzlo. Singleplayer moc dlouho nevydrží, zejména u speedrunnerů, ale pokud se do ní pustíte ve více hráčích u jedné televize dostanete zábavu na další bezesné večery. Pro takový druh zábavy je tento titul výborný. Pobaví, má kvalitní audiovizuální zpracování, retro nádech, dvě hratelné postavy/bandy, dostatek hlavních levelů, mnoho těch vedlejších, originální bosse. To vše dělá ze hry skvělou zábavu pro malé i velké. Byla pro mě čest si to všechno znovu připomenout. Za mě se jedná o jednu z lepších plošinovek na současných platformách a na Vánoce může pěkně potěšit jako dárek pro malé členy rodiny, či pamětníky, kteří to hráli jako malí. Neurazí nikoho. Jen potěší.
8/10
Datum vydání: 22. října 2024 – Potřebné místo: 35,3 GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
