Starfield – Recenze

25 let uplynulo od doby, kdy Bethesda Game Studios představilo poslední novou IP ve svém portfóliu, takže jsme svědky v podstatě historického momentu. Ano, Starfield je skutečně mezi námi a navzdory vší té šuškandě kolem problematického vývoje, je obdivuhodné, že se mi do rukou dostal asi nejlepší titul, který má toto studio na kontě. Není toto tvrzení hned v úvodu trochu moc? Nikoliv. Musím říci, že od první minuty si mě hra naprosto získala a to zejména skrze mou vášeň ohledně vesmíru a jeho záhad. A že tuto tématiku hra těží velmi dobře.

Ačkoliv jsem si na recenzní kopii musel chvíli počkat, tak jsem stále doufal, že se nedočkám žádného průseru, což absence dřívějších kopií většinou znamená, zvláště když se koukáme na titul rozsahu vyšších desítek až stovek. Ostatně jen příběhová kampaň si uzme cca 50 hodin vašeho času. I když vůbec není od věci se pustit i do vedlejších aktivit, tedy i misí, kterých je ve hře skutečně mnoho, ale vůbec ve mě neevokovali dojem toho, že by vše bylo na jedno brdo. Vlastně naopak. Hned jsem si vzpomněl na třetího Zaklínače a jeho pojetí vedlejších úkolů, které zahrnovaly vlastní story. 

Skutečně jsem cítil, že si vývojáři na této hře chtěli dát záležet a že tento projekt je pro Bethesdu velmi důležitý. Nyní jsem vlastně i rád, že k těm všem odkladům došlo, jelikož jsem se setkal s opravdu minimem chyb, které ale vlastně nemá smysl jmenovat, jelikož na hraní jako takové neměli žádný vliv, vyjma jedné, která mi blokovala postup příběhovou misí, což ale vyřešil návrat k dřívějšímu savu. Bylo to nemilé, ale to se hold stává. Prošel jsem si 15 minut hry znovu. Jojo, není nad to si to nejhorší shrnout hned v úvodu. Tím se vlastně pomalu přeneseme k vizuální stránce.

Na první dobrou jsem byl uveden v úžas. Nejvíce jsem si zamiloval pohledy do vesmírných dálav z povrchu planet, které jsou na první pohled tiché a pusté, ale skýtají úchvatné scenérie a řada z nich také svá tajemství. Je ale pravdou, že řada planet bude sloužit výhradně jako vaše těžební rafinérie, kde si můžete stavit i své outposty, které následně mohou sloužit jako body pro fast travel. Ten jsem vzhledem k absenci jakéhokoliv dopravního prostředku na povrch planet uvítal s veškerou radostí. Vše ale není jen ohromující. Sem tam museli tvůrci sáhnout ke kompromisům, aby udrželi hru v chodu a to zejména v místech, kde se kumuluje spousta NPC. Což se dá pochopit, ale věřím, že tvůrci s vývojem neskončili a že vydání je prakticky pouze začátkem.

K NPC se ještě zastavím. Jelikož konečně mám ve hře pocit, že NPC nějak reagují na to, co se kolem vás děje. Podle vašich činů se navíc bude odvíjet vaše pověst a na ní bude AI řízené obyvatelstvo také reagovat. Pokud jde o střety s nepřáteli, tak zde vlastně nemám, co bych v zásadě vytknul. Nepřátelé se snaží krýt a ideálně vám neběhat před hlaveň, byť i k tomu občas dojde. Obecně jsem byl ale spokojen. Rozhodně jsem si nepřipadal jako rambo, zejména pak v momentech, kdy se ocitáte ve fázi, která před vás postaví trochu jiné soupeře, jenž si říkají Starborn. Ne vůbec se tu nepomrkává na Skyrim. 

Obecně, pokud jste hráli nějaký titul od Bethesda Game Studios budete okamžitě jako doma. Hra totiž kolikrát na tyto hry pomrkává a sem tam si z nich něco přebírá. Ať už jde třeba o zisk zvláštních schopností, nebo třeba o stavbu vlastní základny, či zmíněného outpostu, chcete-li. Také si můžete koupit dům a ten si vybavit podle svého. Můžete ale byt dostat i v samotném úvodu, kdy vám ale hra každý herní týden strhne poplatek za jeho pronájem. Spousta věcí ve hře se totiž odvíjí od vaší postavy.

Záměrně jsem tvorbu postavy v úvodu vynechal. Myslím, že tentokrát hraje daleko větší roli, než v případě předchozích herních počinů, byť bych řekl, že zde se tvůrci hodně inspirovali tím, co vytvořili pro jejich díly ze série Fallout. Kromě vzhledu totiž budete vaší postavě vybírat i minulost, což má vliv na to, jak budete ve světě Starfield fungovat. Na minulost se hra bude častokrát odvolávat a hra se podle toho bude přizpůsobovat, zejména skrze reakce NPC. Dále si vyberete tři nějaké vlastnosti, kterými vaše postava bude oplývat. Což vám dodá nějaký ten bonus, ale zároveň postih. Takže třeba takový introvert dostane bonus pokud bude vše řešit sám a naopak dostane postih v případě, že budete mít na misích člena své posádky, kterou budete také postupně budovat. Extrovert pak funguje obráceně. V těchto vlastnostech si můžete vybrat i původ v nějaké frakci, což vám odemkne další možnosti v konverzaci, když se s členy této frakce pustíte do rozhovoru. A tak podobně. Každopádně neexistuje vlastnost bez negativ a já za tyto systémy tvůrci chválím, jelikož hře přidávají další rozměr.

Pojďme ale trochu zabřednout do příběhu. Ten se točí kolem tajemných prastarých artefaktů, které se objevují všude po Galaxii a přináší s sebou i tajemné vize, které dávají s každým nalezeným kouskem jasnější obraz. Tyto artefakty hledá a zkoumá organizace nazvaná Constellation, jíž se velmi brzy staneme členem poté, co jeden takový kousek nalezneme co by prostý těžař a ten nám promítne zmíněné vize. Ačkoliv má děj z počátku skutečně pomalé tempo a jednotlivé úkoly jsou velmi podobné a možná pro někoho nepříliš zábavné. Vše se po pár hodinách změní a děj nejen, že nabere na obrátkách, ale změní se i náplň samotných příběhových misí. Ty se stanou více variabilními a to byl ten moment, kdy si mě hra ukradla pro sebe. Najednou, už to není jen doleť, najdi a přines. Hledání dílů nabídne skutečné napětí, kdy se setkáme s různými překupníky, budeme se muset vloupat i do nějaké toho trezoru a tak dále. 

Skvěle na mě zapůsobilo budování vztahů s jednotlivými členy posádky. Ty se postupem hrou rozvíjejí a přináší nám další pohled na události, kterých budeme svědky. Jelikož mají postavy různé charaktery, budou kolikrát v rozporu s vaším jednáním, či myšlením. To může vést k tomu, že vás třeba i některé následně opustí, pokud tedy nebudete přesvědčivý. Pro přesvědčování si tvůrci připravili fajn minihru, máte tři úrovně přístupu k přesvědčování. Můžete být milý, neutrální, či agresivní. Zatímco na někoho platí vlídný přístup, na jiné musíte hrubou silou a řekněme výhružkami. Někdy je to ale třeba i o balancu. Důležité je sledovat celý rozhovor a vědět, co mu předcházelo. To vše vám může pomoci k úspěchu. Za mě rozhodně fajn mechanika, kterou šlo nahradit vlastně jen nějakým atributem, což naštěstí tvůrci neudělali. Je pravdou, že můžete zkusit automatické přesvědčování, ale to je loterií.

Jak už jsem zmínil, tak posádku budeme postupně verbovat, ale počet těch, které můžete mít na palubě je omezen kapacitou vaší vesmírné lodi. Vaše loď bude vlastně vaším hlavním domovem a stejně jako můžete vylepšovat vaší postavu skrze strom dovedností, tak můžete vylepšovat také vaší loď. Nehledě na to, že si ji můžete prakticky celou postavit v závislosti na tom jakými komponenty disponujete. Klidně můžete mít lodí více, ale nákup takové nové lodi není levnou záležitostí. Já jsem vlastně zůstal dlouhou dobu věrný té první, které jsem následně koupil nové motory, generátor štítu, nový gravitační pohon a zbraně. Upřímně mechanika vesmírných lodí je ve hře naprosto fenomenální a pilotování jsem si nesmírně užíval. Stejně tak střety, které mají svou hloubku. 

Všechny ty prvky lodi jsem nezmínil jen tak. Jelikož loď má nějaký energetický zdroj, který není neomezený. To znamená, že v lodi budete různě převádět energii tak, jak ji zrovna potřebujete. Zejména při soubojích jde o něco, co jim dodává tu správnou hloubku. Když pak třeba stojíte proti více nepřátelům a víte, že už to vaše loď neustojí, není od věci vzít všechnu energii ze zbraní a dát ji do štítů a gravitačního pohonu, který vám umožní velmi rychle zmizet ze soustavy. Ale je třeba mít na paměti, že pohon se nějaký čas nabíjí, takže čím více šťávy mu dodáte, tím rychleji budete moci zmizet. Proto vůbec není od věci umět s lodí dobře manévrovat. Tady se tvůrci předvedli a ovládání naprosto skvěle vybalancovali.

Upřímně mě myšlenka gravitačního pohonu utkvěla v hlavě, hned jsem si vzpomněl na film Interstellar, kde se gravitace také hojně skloňuje a ukazuje se jako síla, která může ohýbat časoprostor. V podstatě na tomto prvku pohon funguje, kdy ta animace, co jej doprovází se mi jen tak neokouká. Z Interstellaru si ale tvůrci půjčili i nějaké ty další věci, které jsou spojeny s příběhem, ale do toho už dále zabředávat nebudu. Také hned z kraje smetu, že by něco někde vykrádali. Řekněme, že šlo o jemnou inspiraci. Ale je pravdou, že Nolan bral svůj snímek nesmírně vážně a pracoval na něm se skutečnými odborníky, což udělali tvůrci i v případě Starfieldu a rozhodně to přineslo své ovoce.

Rád bych řekl, že jsme tímto na konci, ale to není vůbec pravda, jelikož hra je obsahově nesmírně bohatá, kdy vedlejších misí tu máme také celou řadu aktivit, které fungují také jako tutoriál a máme tu také nahodilé události, za nimiž ale v podstatě také nějaký ten drobný příběh stojí. Planety ve hře přímo vybízí k průzkumu, jelikož vedle cílových míst se na nich nachází také různé další struktury, jeskyně, či anomálie k průzkumu. Osobně jsem si udělal i zastávku na planetě Zemi, která je v době, kdy se Starfield odehrává, v roce 2330, jen pustinou bez života.

Ačkoliv je řada planet v podstatě pustých, či s minimálním množstvím nějakých bodů zájmu. Líbí se mi různé druhy fauny, i flory, jenž jsou rozhodně nápadité a nevypadají jak shluk náhodně generovaného čehosi. O planetách by se daly napsat stránky, jelikož jsou skutečně různorodé. Některé jsou velmi nepřátelské a to nejen tím, co na nich žije, ale třeba i povrchem samotným, který je třeba vysoce toxický. Může tam být také příliš velká zima, nebo naopak horko. S tím, vším je třeba počítat.

Jelikož tvůrci nehází fyziku do koše. Tak každá planeta má různorodou gravitaci, takže někdy se k bodu zájmu můžete skutečně prokázat, což je kolikrát rychlejší než běh a vůbec vás to nestojí staminu. S ní tvůrci dobře pracují a vytisknuli jí do ukazatele kyslíku, který má dvě úrovně zatížení a můžete jít až prakticky do vyčerpání. Do rukou se nám dostalo obří vesmírné rpg, ale tvůrci si hodně prvků nasimulovali, takže by se dalo říci, že jde i částečně o vesmírnou simulaci. Třeba pokud někde zničíte nějakou loď, tak nečekejte bouřlivou explozi a i zvuky byly ve vesmírném prostoru ztulumeny na minimum, byť něco tam zůstalo, kvůli atmosféře. Třeba takové trosky zničených nepřátel budou neustále poletovat na místě zničení, což mě upřímně ohromilo. Mohou se tedy rozptýlit, ale vše závisí na tom, jakou měly kynetickou energii po zničení.

Soubojový systém. Co k němu říci. Je v zásadě postaven na klasické střílečce, kdy máme k dispozici několik typů zbraní od pistolí, přes brokovnice a pušky, až po energetické zbraně a výbušniny. V tomto směru nemám ke hře žádné výtky, jelikož gunplay se povedl na výbornou. Vůbec bych neváhal říci, že zde tvůrci dostali instruktáž od kolegů z id Software. Zbraně fungují tak jak od nich očekáváte, byť i zde si můžete pomoc skrze strom dovedností, kterých je mimochodem hned pět a vždy se zaměřují na trochu jinou oblast. Každou dovednost, do níž investujete zkušenostní body, pak můžete ještě vylepšit. Zpřístupnění vylepšení je ale závislé na výzvách. Takže když budete chtít více unést, tak musíte s více než 75% vlastního zatížení uběhnout nějaký ten kilásek. Lepší skill s puškami je pak závislý na jejich používání. Obecně lze s klidným srdcem říci, že zde dovednosti/skilly fungují velmi podobně jako ve Skyrimu. Proč by také nefungovaly. Zmíněný systém je funkční a intuitivní a zcela se s ním ztotožňuji.

Skilly ale nejsou jediným prvkem, který ovlivňuje podmínky na bojišti. Zmíněné artefakty jsou ještě ve spojení s jakýmisi svatyněmi. Z nichž můžete získat speciální schopnosti a třeba na chvíli vytvořit pro ostatní nulovou gravitaci. Můžete si také vytvořit bublinu dýchatelné atmosféry a tak podobně. Upřímně. Pamatujete na křik z několikrát omílaného Skyrimu? Tak zde to v podstatě funguje velmi podobně. Přičemž i zde můžete mít aktivní pouze jednu schopnost najednou. Naštěstí není nic jednoduššího, než si jich dát pár do favoritních a skrze kříž na ovladači mezi nimi rychle přepínat. Tyto schopnosti mi velmi pomohli zejména při střetech s tajemnými bytostmi známými jako Starborn.

Než to celé uzavřu a zmíním také mimochodem to, že lze vylepšovat také zbraně, zkoumat různá vylepšení pro nejen zmíněné smrtící nástroje a craftovat věci. Na což jsem málem zapomněl, jelikož hra je skutečně masivní, tak bych se chtěl ještě věnoval ještě tomu, jak svět hry jako takový vnímám. Jo, ještě btw. hra běží na Xbox Series X jen v 30 fps, ale to není vůbec podstatné, jelikož frame dropů bylo tak poskrovnu, že je vůbec nepovažuji za relevantní.

Starfield ve mě vzbuzuje pocit opravdu živého a fungujícího světa, kdy celá řada postav má nějaký svůj názor, jistě jsou více méně spojeny s příběhem, takže to dává smysl, ale jednoduše to hře dodává hloubku a propůjčuje jistý prvek atmosféry, který jsem letos asi nikde neviděl. Když najednou nějaká postava zapřemýšlí nad tím, jestli náhodou ti, co je máme za ty zlé, nemají pravdu a jestli to, co Constellation dělá je správné, dělá mi to nesmírnou radost. Vzbuzuje to ve vás pocit, že vše není nalinkované, byť v jistém slova smyslu je. A to je něco, co od her vlastně chci. Chci, aby příběhy, které vyprávějí byly uvěřitelné. A tím, že Starfield se snaží stavět na nějakých reálných základech a že využívá témat, jakých využívá, je pro mě hrou, do níž se s chutí budu neustále vracet.

Máme před sebou navíc titul, jehož svět je možné neustále rozšiřovat a dodávat mu nové a nové příběhy. Upřímně v doufám v tom, že nějaká příběhová rozšíření do hry dorazí, jelikož Starfield je pro ně ideálním prostředím. Navíc jsem skutečně zvědav, co si pro nás přichystá komunita, která už nyní vytvořila během úvodních týdnů tolik modifikací, že nemám pochyb o tom, že se nám klidně uvnitř hry vznikne nějaká další. No a hlavně právě díky modům se do hry následně bude moci dostat i česká lokalizace.

---

ZÁVĚREM

Starfield je pro mě už nyní Hrou roku, ale to zejména proto, že se mi tématikou naprosto akurátně trefil do vkusu. Celý svět této hry je neskutečně komplexní a příběh má to správné tajemství, jenž toužíte rozklíčovat, zejména pokud vás berou záhady vesmíru. Jediný důvod proč dole nevidíte plný počet bodů je jednoduše ten, že chybky to zkrátka má a navíc úvodních pár hodin hry přeci jen tak záživných není. Já mohu ale Starfield s klidným srdcem doporučit naprosto všem. Xbox získal titul, který naprosto dává zapomenout na to, že bychom se letos dočkali nějakého titulu, který byl naprostým zklamáním.

9/10

Datum vydání: 6. září 2023 – Potřebné místo na disku: 139 GB
Distributor ČR: CENEGA Czech/Xbox ČR/SK – Česká lokalizace: NE, ale oznámena

---