Tales of Arise – Recenze

Jestli mají japonské herní série něco společného, je to jejich dlouhověkost. Výjimku nedělá ani série Tales, která minulý rok oslavila úctyhodné čtvrtstoletí. Za tu dobu toho Tales stihlo opravdu hodně, však Tales of Arise je již 16. dílem. Stejně jako ostatní jrpg, i Tales si prošlo obdobím, kdy to s ním vypadalo všelijak. Asi nejslavnější díl celé série, Tales of Vesperia, se tvůrcům dlouho co do kvality nedařilo překonat. Poslední dva díly, Tales of Zestiria a Tales of Berseria již vyloženě přešlapovaly na místě a bylo z nich znát, že tvůrcům docházejí nápady. Samozřejmě, obě hry pořád dokázaly vyprávět strhující příběh, ale po technické a designové stránce to již zkrátka nebylo ono. V podobnou chvíli je potřeba udělat zásadní rozhodnutí, podívat se pravdě do očí a zavelet k restartu. Hned po oznámení hry bylo tedy všem jasné, že podoba, jakou měly Tales poslední dekádu je pryč a nový díl bude vypadat a snad i hrát se úplně jinak. Podobně radikální restart ale vždy přináší velké riziko v tom, že je jen úzká hranice mezi tím, co osloví nové hráče a zároveň nerozčílí ty staré, které s Tales strávili stovky hodin. Jak se to nakonec povedlo a zda se risk vyplatil si řekneme v následujících řádcích.

Příběh Tales of Arise nás zavede do doby, kdy jsou země Dahny již 300 let v područí Renanské říše. Dahna, svět který stále žije ve středověké společnosti, se neměl šanci technologické a magií vládnoucí síle, kterou disponovala říše Rena, bránit. Okupace a následné převzetí moci bylo rychlé, kruté a definitivní. Dahna se pro Renu stala zdrojem přírodního bohatství a hlavně nekonečné zásoby elementární energie, kterou potřebují jako zdroj pro svou magii. Z obyvatel Dahny se stala levná pracovní síla, prakticky celé obyvatelstvo bylo zotročeno a žije jen tak, jak mu jeho noví vládci dovolí. My do příběhu vstoupíme v roli mladíka, který je tak trochu jiný než ostatní. Trpí ztrátou pamětí, pamatuje si jen poslední rok, který strávil v dole, necítí žádnou bolest a aby toho nebylo málo, nosí podivnou kovovou masku, nezná své jméno ani tvář.

Díky tomu všemu se ale postaví do role ochránce a snaží se ulehčit život ostatním. Jako protipól k němu je druhým pilířem příběhu tajemná dívka Shionne, která bojuje proti svému vlastnímu národu. Ani ona není jen tak obyčejnou dívkou, trpí totiž zvláštním prokletím a komukoliv, kdo se jí dotkne, způsobí obrovskou bolest. Také to již vidíte? Chlapec co bolest necítí a dívka, která jí způsobuje? Oba z opačných a tolik nesmiřitelných světů? Jestli tohle nestačí pro dobrý příběh, tak už nevím co. Hned z kraje hra nabere velmi vysoké tempo a to nepoleví až do závěrečných titulků. Není to ale jen příběh samotný, co hráče žene kupředu. Je to hlavně to, jak je vyprávěn, kolik nečekaných zvratů přinese a jak dobré má postavy.

Příběh je přísně lineární, bez jakékoliv možnosti jak do něj aktivně zasáhnout a změnit tok událostí. To ale neberte jako výtku. Kdo se trochu orientuje v JRPG tak ví, že to pro tento žánr to není nic neobvyklého. Díky tomu ale mají tvůrci daleko komplexnější prostředky, jak příběh odvyprávět, jak ho gradovat a jak hráče postrčit kupředu. Ač se může na první pohled zdát, že příběh bude sice zajímavý, ale tak trochu plný stereotypů, opak je naštěstí pravdou. Tvůrci se nebojí otvírat poměrně zásadní témata, jako otrocké práce, nebezpečí válečných konfliktů či nadřazenosti vyspělejších civilizací. A to jak jistě uznáte jsou témata, která nejsou cizí ani nám.

Dobrý příběh potřebuje dobré protagonisty. Kromě dvou zmíněných hlavních hrdinů, Alphena a Shionne, se k vám postupně přidá další čtveřice postav. Mladá kouzelnice Rinwell se svou roztomilou sovičkou, Law, mladík, kterého potká rodinná tragédie, zkušená bojovnice Kisara a jako poslední aristokratický vzdělanec Dohalim. Celá naše parta se skvěle doplňuje, ale zároveň nikdo z nich zásadně nevybočuje a neupíná na sebe zbytečně velkou pozornost. Popravdě mi k srdci přirostli všichni. Během hraní si každá z postav projde poměrně bouřlivých vývojem a sami poznáte, že každá z nich má své vlastní motivy, pohnutky a někde hluboko v sobě schováno tajemství, které postupně vyjde na povrch. Postupem hrou se budou i měnit vztahy mezi nimi, nebude chybět ani trocha té romantiky. Rozmluvy mezi postavami jsou vyvedeny v komiksovém stylu, často se tak dozvíte plno zajímavých informací, ale ruku na srdce, často postavy jen tak plkají. Samozřejmostí jsou i klasické cut-scény a na řadu přijdou i poměrně zdařilé anime filmečky. Těch je sice jen pár, ale stojí za to.

Dost už ale bylo příběhu, stejně si ho musíte prožít sami a dost možná si z něj odnesete úplně jiný zážitek než já. Pojďme se přesunout k soubojovému systému, který tvoří základ hratelnosti. Ten se jmenuje trochu složitě, ale jak za chvíli uvidíte, je docela jednoduchý, ale o to zábavnější. Linear Motion Battle System, to je název co? Ve zkratce boj probíhá tak, že jste se soupeřem uzamčeni v malé bojové aréně. Boj probíhá v reálném čase a kromě útočení je dost závislý i na včasném vyhýbání se útokům. K dispozici máte speciální skilly, tzv. Artes. Jejich účelem je oslabení protivníka až na kritickou mez, kdy lze vyvolat dokončovací útok, tzv. Mystic Art. Během boje ovládáte vždy jen jednu postavu, která může mít Artů jen omezené množství. Ostatní postavy pak bojují automaticky, ale i to lze částečně ovlivnit pomocí taktik, které postavám přidělíte.

Zároveň se lze během boje i přepnout do jiné postavy, ale je to tak těžkopádné s nutností vyskočit do menu, že jsem tuto možnost skoro nevyužíval. Zvolit si můžete i způsob, jak budete ovládat aktivní postavu. Na výběr máte z automatického boje, kdy postava dělá skoro vše za vás, plně manuálního ovládání a něčeho mezi tím, kdy sice máte nad postavou plnou moc, ale zároveň se nemusíte až tak starat o její pohyb, jelikož po zvolení konkrétního skillu postava sama doběhne k nepříteli. Jelikož máte v partě vždy čtyři postavy, je maximálně důležitá jejich spolupráce. Podobně jako v jiných hrách i zde se postavám postupně nabíjejí speciální útoky, které pak následně můžete použít. Každá z postav má svou unikátní schopnost. Rinwell tak umí přerušit kouzla protivníků a použít je proti nim, Law je zase mistr v ničení štítů atd. Tyto speciální schopnosti můžete využívat i u postav, které aktuálně nejsou přímo na bojišti.

No a poslední skupinou jsou pak výše zmíněné dokončovací útoky, které jsou vždy výsledkem spolupráce dvou postav. Výhodou u nich je, že často mají i plošný efekt a smrt jednoho nepřítele tak ubere solidní porci zdraví i vše ostatním. Na papíře to takto popsané možná zní dobře a hlavně se to tak i skvěle hraje. Když jsem ještě před vydáním zkoušel demo, měl jsme trochu obavy ze zmatečnosti a nepřehlednosti celého bojového systému, ale nakonec mohu s klidem prohlásit, že opak je pravdou a díky postupnému dávkování a hlavně trpělivému vysvětlování co k čemu slouží, vám soubojový systém velice rychle přijde do krve. Ve finále se Tales of Arise hraje jako hodně akční záležitost, kde si jednoduše volíte jaký útok chcete použít, sem tam zavoláte na pomoc jinou postavu a ani se moc nemusíte starat o pohyb, postava se pohybuje tak nějak sama. A vy si tak jen vychutnáváte gejzír efektů a barev na celé obrazovce.

Boj samozřejmě není to jediné, co v Tales Arise budete dělat a pokud bych až do teď hru spíše chválil, tak nyní nám to začne trochu skřípat. Hra se bohužel nevyhnula stereotypu a ač můžeme o Tales of Arise mluvit jako o revolučním díle v rámci série, tak do světa jrpg nepřináší zhola nic. Opět tak budeme chytat ryby, sbírat desítky předmětů, které slouží ke skoro zbytečnému craftingu, opět budeme vařit recepty, bojovat v aréně, nebo hledat po světě sovy. Nic z toho ale zkrátka není nápadité, již jsme to viděli ve stovkách variací. Nepotěší ani loot, případně nákup nových zbraní, protože zde platí jednoduché pravidlo a je skoro jistota, že jakmile najdete například nové brnění, bude zkrátka ve všech směrech lepší než to co máte aktuálně na sobě a na nějaké kombinování výstroje můžete rovnou zapomenou, protože každá z postav má u sebe vždy jednu zbraň, jedno oblečení a jeden talisman. Nic víc, nic míň. Zachrání to alespoň vedlejší úkoly, ptáte se? Tak bohužel. Ty jsou snad tím největším zklamáním z celé hry. Nenarazil jsem totiž ani na jeden alespoň trochu zajímavý. Všechny jsou jen o tom něco zabít, něco někomu přinést, s někým si promluvit. Některé z těchto úkolů navíc splníte úplně automaticky, jelikož například těch 10 mrkví, co postava chce máte u sebe již od začátku hry. Zkrátka, vedlejší úkoly jsou zde úplně zbytečné a bral jsem si je jen z povinnosti.

Z okolních obrázků asi vidíte, že po grafické stránce není hře moc co vytknout. Minulé díly Tales využívaly interní engine, který sice dokázal hry slušně rozhýbat, ale již ztrácel co se kvality týče. Hry tak zůstaly někde v éře PS3 a současným zmlsaným hráčům věru k oku nepřilnuly. Tales of Arise ale přechází na Unreal Engine 4 a je to sakra znát. Zlepšení se tak dostavilo prakticky všude, od detailnějších modelů, bohatší krajiny i lepších animací. Hra je lineární jak po stránce příběhu, tak i po stránce designu jednotlivých lokací. Ty jsou vlastně jen menší tunely, jen pár lokací je větších. Každý ze světů, které navštívíte má svůj vlastní styl a jednotlivá prostředí jsou vůči sobě v krásném kontrastu. Podíváte se do ohněm mučené krajiny a sněhem zavátého města, krásných metropolí i člověkem nedotčené krajiny. Svět je plný různých potvor a tady fantazie autorů jela na plné obrátky. To platí i o různých bossech, kteří dokáží solidně potrápit. Bohužel, ač je hra krásná pro oko, je totálně mrtvá, nebo lépe řečeno statická. Svět je sice plný postav a nepřátel, ale nikdo se ani nehne! Nedokážu si to vysvětlit, ale všichni do jednoho stojí na místě, ve městech se nikdo neprochází, zkrátka ač krásný, tak úplně mrtvý svět.

Co se naopak povedlo je hudební doprovod, o který se postaral dvorní skladatel celé série, Motoi Sakuraba. Hudba tak vhodně doplňuje dění na obrazovce, je plná hravosti, ale i orchestrální monumentálnosti. Na výběr je již tradičně jak japonský, tak i anglický dabing. Oba se povedli, já hrál převážně v anglickém a výběr hlasů se pro jednotlivé postavy dobře hodí a nezůstává pozadu za tradiční japonštinou.

---

ZÁVĚREM

Nejnovější díl série Tales se rozhodně povedl. Restart hře svědčí a je vidět, že má ještě co říci i mladším hráčům, kteří neměli zatím tolik příležitostí do žánru JRPG proniknout. Za mě ale mohli jít vývojáři ještě trochu dál, zbavit se starých mechanik a zapracovat i na dalších aspektech hry. Vadil mi mrtvý svět, iritovaly mě vedlejší úkoly a mrzela mě plytkost určitých herních prvků. To ale nic nemění na tom, že Tales of Arise je jedním z nejlepších dílů série a rozhodně by byla chyba, nechat si toto dobrodružství utéct.

Datum vydání: 9. září 2021 – Potřebné místo na disku: 45GB
Distributor ČR: CENEGA Czech