The Chant – Recenze
24 listopadu, 2022Lidé nemají příliš v lásce pocit strachu. Strach a s ním spojené emoce nejsou nic, co by drtivá většina z nás nějak aktivně vyhledávala. Přesto je obchod se strachem součástí audiovizuálních děl už od jejich počátků. Ono bát se pěkně v teple před televizní obrazovkou umí trochu pocuchat nervy, ale v podvědomí víme, že to co sledujeme není skutečnost. Hororové hry jsou tady s námi již dlouho a nevypadá to, že by jejich obliba měla nějak výrazněji klesnout. Vývojáři z nového, ale veterány herního průmyslu plného studia Brass Token si toho jistě jsou vědomi a zkouší se svést na popularitě toho žánru se svojí prvotinou The Chant. Nečekejte od tvůrců ale hru podobnou novinkám jako Dark Pictures Anthology, nebo The Quarry. Tvůrci si šli pro inspiraci trochu dál do minulosti a hra tak připomíná spíše lineární horory, jako například Silent Hill. Jak to nakonec celé dopadlo a jestli není na místě strach z kvality hry, si řekneme v následujících řádcích.
Hlavní hrdinkou hry je Jess, mladá dívka, která přijíždí na ostrov Glory Island najít klid a hlavně se vyrovnat s minulostí, která jí denně pronásleduje. Ostrov si k tomu nevybrala náhodu, ale pozvala jí tam její kamarádka Kim, která na ostrově žije spolu s dalšími členy Prismatic Science. Ti si ostrov pronajali s cílem založit zde komunitu (lepší výraz pro sektu), která by zde pomocí léčivých krystalů, bylin a meditací pomáhala lidem s podobně narušenou psychikou, jako má právě Jess. Hned při první seanci, které se Jess zúčastní se ale něco nepovede a během rituálu dojde k protržení reality a otevření brány do dimenze zvané The Gloom. Z ní se na náš svět začnou hrnout různá podivná monstra a aby toho nebylo málo, jednotliví účastníci seance se začnou propadat do hlubin šílenství. Jess tak místo klidného víkendu čeká dramatická cesta, při které se bude muset postavit jak svému strachu, tak jako obvykle zachránit svět.
The Chant je klasickou hororovkou ze staré školy. S hlavní hrdinkou procházíte větší či menší lokace a musíte řešit poměrně triviální hádanky. Ty skutečně moc času nezaberou, nejsou ani příliš náročné a jejich řešení je většinou vždy někde poblíž. Pokud budete potřebovat klíč, skoro s jistotou budete vědět, že se bude nacházet maximálně za druhým rohem. Párkrát ve hře narazíte i na prostorové hádanky, ale i u nich je řešení většinou jen jedno a napadne vás téměř okamžitě. Je trochu škoda, že autoři tady trochu více nezapojují hráčův mozek. Během hraní navíc sbíráte neuvěřitelné množství různých zpráv a deníčků a bylo by skvělé, kdyby pro řešení hádanek bylo nutné jejich řádkům věnovat pozornost. Takto je jejich sbírání a čtení postupně spíše otravné, byť pro pozorného čtenáře skrývají plno útržků z historie ostrova a jeho obyvatel a doplní tak celkový obrázek o tom, co vše se dříve na ostrově událo.
Jen na hádankách ale hra nestojí. Ke slovu přijde i boj s různými monstry. Těch ve hře není zrovna mnoho, určitě tady šlo trochu popustit uzdu fantazii. Spokojit se tak budete muset s několika humanoidy, různými žábami a brouky a hrstkou astrálních monster, která nelze ani slovy popsat. Dojde i na pár soubojů s bossy, ale jejich design, případně to, jak s nimi boj probíhá nestojí zrovna za řeč. Ne že bych si boje s nimi neužil, ale jelikož soubojový systém tak trochu připomíná „souls“ hry, měl jsem očekávání daleko větší. Během boje můžete s postavou uhýbat a zároveň správně načasovat útoky, jelikož protivníci mají celkem snadno rozpoznatelné pohyby. Trochu mě mrzelo, že nepřátele nejde ve hře „locknout“, myslím že by to soubojům trochu pomohlo.
The Chant by se dal přirovnat i k survival hrám, jelikož je stále potřeba sbírat různé předměty, převážně květiny k tomu, aby si z nich Jess dokázala vyrábět zbraně a předměty, které pak může v boji použít. K tomu slouží jednoduchý systém kdy si kdykoliv, i během boje, lze vyvolat přehlednou nabídku kde hned vidíte, na jaké předměty máte dostatek surovin a můžete je vyrobit. Surovin je ale omezené množství a mnohdy se mi stalo, že jsem již neměl jak vyrobit další zbraň a jediné řešení situace bylo vzít nohy na ramena. Kromě zbraní můžete vyrábět i předměty, kterými nepřátele zapálíte, nebo na chvíli zpomalíte.
Květiny které sbíráte ale slouží i k doplnění jednoho ze tří atributů, které je nutné si během hraní hlídat. Prvním je stav vaší mysli. Jess je poměrně labilní osobou a okolí podněty na ní mají velký vliv. Pokud je na tom emočně špatně, nebo je vystrašená za únosnou mez, upadne do šoku, při kterém není schopná žádné akce. Pokud se vám to stane, je nutné utéct někam do bezpečí, uklidnit se a pomocí meditace Jess pět vrátit do normálu. Atribut meditace je tak vždy dobré mít alespoň trochu nabitý i vzhledem k tomu, že díky němu může Jess používat různé magické, nebo chcete-li prizmatické útoky. Posledním atributem je pak klasické zdraví, zde asi není potřeba něco dalšího psát. Tohle všechno pak lze vylepšovat díky jednoduchému, ale funkčnímu RPG systému.
Technická stránka hry je spíše průměrná. Má pár světlejších míst, ale celkově grafika nemá moc co nabídnout a v žánru hororových her je daleko za konkurencí. Textury jsou bez detailu, modely postav jednoduché a snad kromě obličejových animací na nich nelze moc co pochválit. Hra má i často podivně zvolenou paletu barev, která klade důraz jen na jednu barvu a to pro oko není zrovna příjemné. Na druhou stranu, od AA titulu, který se navíc neprodává za plnou cenu asi nešlo očekávat víc.
ZÁVĚREM
The Chant je relativně solidní hororovou adventurou, která asi fanouškům žánru zpříjemní dva až tři večery. Dohrajete ji zhruba za 6 hodin, ale do hry vložený čas jsem nepovažoval za špatně vynaložený. Nabízí poměrně zajímavý příběh s fajn napsanými charaktery. Nejsem si ovšem jist, zda si po dohrání na hru ještě někdy vzpomenu.
6/10
Datum vydání: 3. listopadu 2022 – Potřebné místo na disku: 30GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o. – Česká lokalizace: NE
