Unknown 9: Awakening – Recenze
31 října, 2024Ačkoliv se mi to nyní těžko věří, tak na hru Unknown 9: Awakening jsem se poměrně těšil. Hra z trailerů působila, že by mohla nabídnout zajímavý příběh, které mu bude vévodit herečka Anya Chalotra, co by hlavní hrdinka Haroona. Ano, jde o stejnou herečku, která ztvárnila Yennefer v seriálovém Zaklínači Netflixu. Za mě vedle Henryho Cavilla jeden ze světlých momentů seriálu. Ale zpět ke hře, která zadupala mé naděje hluboko do země a zůstává v šedi průměrnosti.
Hra na svém počátku působí, že je vše celé sluncem rozzářené, ale to se postupem hrou docela propadá a to navzdory tomu, že příběh dokáže zaujmout svým nastaveným lorem, byť je pravdou, že spoléhá na ověřenou tématiku – stará civilizace/božstvo a odhalení tajemství, jímž je opředena. Tématika ale ani tak není využita tak, jak bych očekával. Zvláště, když je zřejmé, že na příběhu hra chce stát.
Dějově hra obsahuje spoustu pomůcek a nelogičností. Někdy zbytečně skáče od kapitoly ke kapitole a já byl vlastně po pár hodinách slušně zmaten, o co vlastně jde a kde se vlastně v příběhové časové ose nacházím. Možná ale jen můj problém. Kdo ví. Ale nemyslím si. Stále považuji příběhové pozadí jako plus-mínus klad hry, který neoslní, ale ani neurazí. Když opomenu jistá současná témata, která jsou násilím cpána snad do všeho. To je něco, co mě vyloženě vytáčí.
Ve hře mi také chyběl jakýsi lepší úvod, do celé té zápletky, kdy delší dobu nechápu chování hlavní hrdinky, která je nejdřív takovou ustrašenou holkou, ale po úvodní sekvenci už to vypadá, že se ničeho nebojí. Novou Laru s magickými prvky jsem nečekal, ale tvůrci moc dramaturgicky neuděli nic pro to, abych k hrdince více přilnul, což je velké mínus a ani dabing a ztvárnění Haroony to nezachraňuje. A to se stále bavím o tom, že pro mě jsou tyto body jistým světlem v té vší zmíněné šedi, která přijde již velmi záhy.
Herní mechaniky staví na ověřených systémech akčních adventur a v těchto zavedených směrech to funguje poměrně dobře. Dokonce i schopnosti, kterými hlavní hrdinka oplývá a jenž ohýbají prostor skrze jinou dimenzi zvanou Ohyb, mě zaujali a viděl jsem v nich velký potenciál. Možnost ovládat chvíli nějakou postavu, zneviditelnit se, nebo prostě jen uhýbat kulkám zní cool a taky tomu tak je. Ale nějak se mi to celé brzy ohrálo.
Na začátku je hra schopnosti poměrně dobře dávkovala. Ale rychle jsem tak nějak nabyl dojmu, že se vlastně nemám čeho bát a že vše je poměrně jednoduché. Ano, byly situace, kdy jsem bral nohy na ramena, ale nebylo jich mnoho. Většinou ale stačilo jen zregenerovat a vrátit se. Všemu nepomohla umělá inteligence nepřátel, která mi přišla vysloveně stupidní. Vlastně to vše srazilo neuvěřitelným způsobem k zemi.
Zamrzela mě také nekonzistence z hlediska level designu. Ačkoliv byla prostředí poměrně rozmanitá, tak rozvržení jednotlivých úrovní mi přišlo velmi nekonzistentní. Velmi záhy pak zjistíte, že vše je podřízeno koridorům z arénami, což je něco, co může fungovat u akčních her, zejména těch typu DOOM, ale ne v případě dobrodružných adventur, které se svou stylizací více blíží hrám jako Tomb Raider, či Uncharted. Po tomto zjištění už šlo velmi rychle predikovat, co se bude asi dít dál. Jsem zkrátka rád, když mají nepřátelé ve hře své opodstatnění, a ne že tam jsou, protože musí, jelikož někdo řekl, že jsme vlastně v jakési aréně.
Jistě je možné se některými pasážemi proplížit, což jsem rozhodně vítal. Vytrhává to z jistého stereotypu a je toho málo. Navíc si nikdy nemůžete být jistí tím, jestli vás nepřátelé zmerčí či ne. Jejich chování prostě postrádalo jakoukoliv logiku, takže se mi nejednou stalo, že jsem se prostě musel probojovat, jelikož to kvůli jejich “inteligenci” jinak nešlo, byť bylo zcela zřejmé, že hra s možností tichého postupu v dané části počítala. To je velké špatné.
Já už vlastně nevím, co bych k hratelnosti jako takové řekl. Mělo to nápad, mělo to dobrou základní myšlenku, ale nic nebylo dotaženo do konce. Vývoj možná potřeboval zkušenější vedení, kdo ví. Studio Reflector Entertainment si dle mého vzalo příliš velké sousto a mělo příliš velké ambice, které se jim nepodařilo nabalit a ani známá tvář to nemůže zachránit.
Už jednou jsem zmínil, že hra působí jako by měla patřit do minulého desetiletí. I když tvůrci využívají nejmodernějšího Unreal Enginu 5, tak to na hře není vůbec vidět. Tvorba některých studiích v Unreal Engine 3 působí moderněji a detailněji a to nejde ani o koridorové hry. O to snažší to vlastně tvůrci měli. Textury jsou ale mdlé, stíny často nefungují, jak by se očekávalo a pokud jde o mimiku obličejů, tak ta zůstala hodně hluboko v minulosti. O to víc, pak nechápu snahu převést do hry reálného herce. Po vizuální stránce je to za mě velké špatné. A byť jsem některé věci často přehlížel, bylo to dáno tím, že zbytek hry, byl prostě skvělý, dokonalý. To ale nemohu říci zde. Kde vše uvízlo v průměrnosti a to doslova.
ZÁVĚREM
Unknown 9: Awakening se zaseklo v šedé zóně, šedé zóně průměrnosti, kdy ve hře nic nebylo dotaženo do konce a hlavní herní pilíře tak ve svých klíčových rolích selhávají, byť tomu tak být nemuselo. Bohužel hra neoslní ani grafickým zpracováním, které neodpovídá využitým technologiím a to ani z daleka. Hra je při nejlepším průměrná a je to škoda, jelikož potenciál, který měla byl velký.
5/10
Datum vydání: 17. října 2024 – Potřebné místo: 55GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
